Od bývalého mluvčího Ústavního soudu

Kde byl včera mluvčí Ústavního soudu? Ve frontě na podporu?

2. 9. 2009 / Michal Spáčil

Ústavní soud včera přijal rozhodnutí, které vyvolalo divokou aktivitu ve všech lóžích domácího politického divadla. Ve včerejších Otázkách Václava Moravce se předseda KSČM Vojtěch Filip upřímně podivil, proč mají telefony vypnuté nejen soudci, ale i tiskový mluvčí Ústavního soudu, tedy já. Důvod je až k politování prostý - můj pracovní poměr u ÚS den předtím skončil a na SIM kartu ležící osaměle v šuplíku na ekonomického odboru se už nikdo nedovolá.

Od Ústavního soudu se mi neodcházelo lehko. Věnoval jsem jeho apologetice pět let života a sdílel s ním dobré i zlé. Než po letech tučných přišla léta hubená a já jsem dostal na výběr: buď podepíšu dohodu o ukončení pracovního poměru, nebo dostanu výpověď pro "soustavné méně závažné porušování povinností". Výpověď už měli připravenou a byla téměř výlučně založena na nedostatcích na webových stránkách soudu. (Přiznávám, že úmornou aktualizaci webovek, převážně v částech absolutně nesouvisejících s prací mluvčího, jsem upřímně nesnášel a pravidelně jsem ji vytěsňoval. Budiž mi omluvou, že žádný jiný mluvčí v justici tuto povinnost nemá.)

Volbu mi předložili způsobem připomínajícím inkviziční tribunál a mně vytanula na mysli příhoda, kterak vylučovali Spinozu z židovské komunity a zhasínáním svící demonstrovali uhasínání jeho duchovního života. Rozhodně to není zážitek, který bych mohl komukoliv doporučit.

Předvčerejškem jsem tedy sbalil své obvyklé množství švestek, vrátil telefon a klíče a bylo to. A hned následující den večer jsem u zpráv pochopil, že to, co jsem považoval za příhodu nemilou, bylo i štěstí. Ústavní soud se tentokrát rozkročil tak široce, že si mírně natrhl talár; a já ze setrvačnosti musím přemýšlet, jak by šlo jeho rozhodnutí hájit.

Tedy, udělal bych to takto: vnutil bych se do včerejších Otázek Václava Moravce. Zvídavemu moderátorovi bych řekl: Podívejte se, ústavní protest zákonodárce proti konání předčasných voleb není žádná sranda. Ústavní soud, jako každý jiný soud v tomto státě, má povinnost, nikoliv právo, rozhodnout. Jak pečlivě myslíte, že má být tak významné rozhodnutí uváženo? Je možné si říct jen tak u kávy, že je podání pana Melčáka nutno okamžitě odmítnout, protože jinak by pánové v politice z toho měli těžkou hlavu? Tvrzení navrhovatele jsou jistě závažná a i kdyby se ukázala být nesprávná, je nutno je prozkoumat a to, pane redaktore, není možné provést za den. Soud nebere a nemůže brát v úvahu sekundární účinky svých rozhodnutí. Pak by totiž přestal být soudem a stal by se, řekněme, neformální radou starších. Chtějí-li páni politici a paní političky vytvářet stabilní politické prostředí, musejí především přestat přenášet lana sněmovní arény do jednačky Ústavního soudu.

To vše jsem neřekl. Přesto by to někde zaznít mohlo.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.9. 2009