Lhůta, zákon a člověk

14. 9. 2009

Abych rozptýlil pochybnosti v případě, že některý z mocnářů bude mít v úmyslu napadnout moji osobu z nezaměstnanosti, uvedu, že se zabývám samostatnou autorskou prací v oblasti webových systémů, neboť jsem nenalezl v systému ČR žádný způsob jak se takovouto činností zabývat nesamostatně, a přesto zcela svobodně. Co mě ale vytrhlo z mojí aktivity, je momentální nakládání se základními pravidly, které dává jedinci politikovi zákon č. 1 České republiky a další zákony, které tento zákon doplňují. Důvod je jednoduchý, hodlám se domáhat svých autorských práv a není-li možno domáhat se ani svých práv ze zákona č.1, propadám depresi. Drazí přátelé, mám pocit, že volby letos neboudou, jak se mnozí mylně domníváte! píše Čeněk Svoboda.

Co mě k takovému kacířskému prohlášení vede? Pokud správně chápu nastavení právního státu tak, jak jej potvrdil Ústavní soud v souvislosti s odvážným krokem pana poslance Melčáka, tak soud přihlíží i k zákonům, které jsou označeny jako ústavní, a to z toho důvodu, že je jediný, kdo to může udělat. To znamená, že argument "do změny ústavy nemá Ústavní soud co kecat" od čtvrtka neobstojí a důrazně se ohrazuji proti těm, kteří to tvrdí! To znamená, že Ústavní soud může svým rozhodnutím přezkoumat i tento nejnovější zákon o změně Ústavy (s jehož zněním rozhodně nesouhlasím, a to dokonce z mnoha důvodů), právě podepsaný Prezidentem. Netvrdím, že to udělá, ale udělat to může, a to ve lhůtě vyplývající z následujícího odstavce zákona o Ústavním soudu (zkráceno):

(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje...

Pokud mě nešálí zrak a neklamou základní schopnosti počítat při pohledu na kalendář, tak den následující po dni, který je 60 dnů od vstoupení novely Ústavy v platnost, je 13. 11. 2009. Jinými slovy až 13. 11. 2009 zaniká možnost napadnout novelu Ústavy u Ústavního soudu, to je ale jen ten nejdřívější termín, jak se pokusím popsat dále. Zdůrazním, že mezi práva patří také právo nejednat.

Jelikož orgány státní moci jsou voleny lidem, může se tuším i jedinec z lidu domáhat svého práva na dodržení doby, na kterou si zvolil svého zástupce do takového orgánu, šel-li volit. Proto si myslím, že napadnout zkrácení volebního období (nikoliv novelu Ústavy) může kdokoliv z podmnožiny z cca 10 000 000 lidí, kde takovou podmnožinu lze definovat jako takovou, ve které se vyskytují pouze jedinci, kteří byli roku 2006 volit. To už máme druhý termín, pozdější než 13.11. 2009, neboť Poslanecká sněmovna zatím nebyla rozprášena.

Třetí okamžik, který možná zakládá lhůtu 60 dní, je vyhlášení voleb Prezidentem republiky.

Zatímco politici mají doručení rozhodnutí asi dříve, já jako člověk-nepolitik budu zřejmě mít den doručení v okamžiku, kdy se mi do ruky dostanou volební lístky s aktuálním zněním volebního zákona. To bývá týden před volbami. Čtvrtý možný okamžik zakládající lhůtu k podání ústavní stížnosti.

Po tomto stručném názoru (nejsem právně vzdělán) mě ale napadá otázka, jak se budou politici chovat. Rozhodne se Sněmovna samorozpustit dříve, než uplyne lhůta na podání stížnosti na novelu Ústavy, dělajíc tak ze sebe totálního kolektivního blba? Bude Prezident čekat s vyhlášením voleb na okamžik uplynutí lhůty 60 dnů od rozpuštění Sněmovny, nebo ze sebe udělá kašpárka? Najde se někdo z dříve zmiňované podmnožiny lidí, kdo se cítí krácen na svých právech?

Obávám se, že se blíží doba, kdy se zhrzení a popletení sexy mocnáři přestanou chovat, jak se chovají a prohlašovat nemožné možným a napadat jednu konkrétní osobu za druhou. Skončí předvolební demagogické přenosy ze Sněmovny, neboť přenosy ze Sněmovny budou natolik běžné, že jen magoři by na nich jednali pořád jen propagandisticky a populisticky. Zvýší se poptávka po diskutujících protiatomových aktivistech, neboť se rozhodnou nediskutovat a jednat. Lid možná pochopí, že šlechta má pro vládnutí alespoň předpoklady, když už nic jiného. Lidu možná dojde, že levicovou politiku lze dělat i bez socialismu a komunismu, a proto mu možná dojde, že ve Sněmovně jsou aktuálně ne dvě, ale dokonce už 4 (KDU-ČSL, Strana zelených) levicové (nebo aspoň mírně doleva nakloněné) strany! Skončí křepčení varlaty obdařených v arytmické křeči vyplývající z nemožnosti cokoliv prosadit, neboť něco málo prosadit začne být nějakým (tentokrát doufám lepším způsobem) možné, a to díky právě institutu samorozpuštění (říkám tomu "Power of goodbye"), u kterého akorát nechápu, proč jej má v ruce pouze jedna jediná ústavní instituce, a to psp.cz (je to velice nebezpečné).

Jen doufám, že mi taky jednou změnu Ústavy strany předloží předem, tj. ve volebním programu. Obávám se, že předvolební kampaně se k lidu prostřednictvím sdělovacích prostředků dostanou nikoliv z pódia na náměstí, ale ze Sněmovny a Senátu, neboť totální nedůvěra v reprezentaci vede na MNOHEM přísnější dohled nad její aktivitou.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.9. 2009