Josefu Škvoreckému je pětaosmdesát let

27. 9. 2009 / Jan Čulík

Po druhé světové válce se Škvorecký stal především zaznamenatelem osudu českého národního společenství pod jhem komunismu a předtím i nacismu. Likvidací doktríny socialistického realismu, vnucené české literatuře s příchodem komunismu r. 1948, bylo v roce 1958 vydání antiheroického, ironického a subjektivního románu Zbabělci, v němž Škvoreckého alter ego, gymnasista Danny Smiřický, líčí absurdní, komické a občas i velmi drastické události na maloměstě v posledních sedmi dnech druhé světové války. Román ovšem vznikl už v létě r. 1948, tak vlastně nebyl ani tak reakcí na československý literární stalinismus, jako pokračováním přerušeného antitotalitního literárního vývoje české prózy. Vydání Zbabělců bylo sice r. 1958 zakázáno a v pražských kulturních kruzích proběhly určité čistky, nakonec však kniha znovu vyšla r. 1963 a stala se symbolem vznikající éry kulturního uvolnění a rozkvětu, která skončila až po sovětské invazi r. 1970. V šedesátých letech měl Josef Škvorecký v Československu skoro status celebrity. Občas vystoupil v malých rolích ve filmu, v rozhlase měl pravidelný jazzový pořad, lidi četli jeho knihy velmi rádi. Byl jedním z nejvýznamnějších symbolů československé kulturní éry šedesátých let.

Po sovětské okupaci Josef Škvorecký s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, z Československa, emigrovali a po kratším pobytu v USA skončili v kanadském Torontu, kde Škvorecký vyučoval na tamější univerzitě angloamerickou literaturu, český film a kursy tvůrčího psaní. Učení ho nebavilo: řekl mi jednou: "nerad jsem ve styku s unripe minds (nezralými mozky)". Omezenost mladých Kanaďanů na univerzitách ho asi deprimovala. O tom konečně píše ve svém románu Příběh inženýra lidských duší, který je možná jeho mezinárodně nejvýznamnějším dílem. Je to panoráma života od čtyřicátých do sedmdesátých let v Československu a v Kanadě, prostřednictvím mozaikových, často velmi komických příbéhů, knížka zaznamenává historii ve střední Evropě v kontrastu s životem na americkém kontinentě. Je to kniha o nedorozumění. To, co jste zažili, je těm lidem, kteří to nezažili, slovy nesdělitelné, svědčí kniha. Přesto se - navzdory všemu - o to pokouší.

Jiným Škvoreckého významným dílem je podobně mozaikovitě vytvořený román Mirákl, "politická detektivka", kde se nadšený investigativní novinář z roku 1968 snaží vyšetřit případ politické vraždy faráře Doufala v době stalinismu (historie je založena na skutečném příběhu). Jak svědčí Antonín Liehm, Škvorecký román o číhošťském zázraku teprve později sloučil s historií Pražského jara 1968, takže vznikl - aspoň podle Liehma - vlastně hybrid. Události Pražského jara jsou sledovány ironicky, z úhlu pohledu Dannyho Smiřického, nyní trochu cynického "autora operet". Jiným významým Škvoreckého románem bylo například Scherzo capriccioso, o Antonínu Dvořákovi v Americe a o osudu talentu pod utlačitelským jhem rasistických předsudků.

Josef Škvorecký byl v poslední době vážně nemocen, teprve před třemi týdny se v Torontu vrátil z nemocnice. Velmi mu k jeho dnešním narozeninám blahopřejeme.

Jan Čulík o Josefu Škvoreckém v monografii Knihy za ohradou ZDE

Vytisknout