S tímto ideologickým rancem přicházeli učitelé za svými žáky. V realitě všedního dne pak korigovali teorii dle potřeb praxe. Jinou náplň měl ranec učitele matematiky, jinou učitele českého jazyka, a úplně odlišnou pak historik či učitel občanské nauky. Třebaže převážná většina pedagogů byla přesvědčena o správnosti nastoupené cesty k socialismu a dokázala lidskou formou přenášet vědomosti a dovednosti do hlav a srdcí svých žáků, přesto jejich práce postupně ztrácela na smysluplnosti. Ve školství, stejně jako v jiných oblastech veřejného života, docházelo téměř nepřetržitě k rozporu mezi hlásanou teorií a praxí. Tento rozpor byl ještě umocňován špatnými hospodářskými výsledky státu, který sliboval a plánoval, utápěl se v planém řečnění, takže slova plynula a skutek utek. K tomu nesmíme zapomenou přidat potřebu majitelů moci mít monopol na interpretaci dějin. Kostlivci vylézali ze skříní - a nebyla to jen nevinná halloweenská strašidla, nýbrž gulagy a politické procesy, a jak je v revolucích zvykem, také její hlavní představitelé obvykle končili na popravištích. Z nepříliš inteligentního politického zákulisí pak ti všeho schopní, ti průměrní, vždy poslušní a dostatečně arogantní, přicházeli za jeviště a nechtěli odejít. Nelze zapomenout i na aktivity bývalých majitelů moci, vlastníků, které v únoru 48 vyvezl na „smetiště dějin“ vítězný proletaritát. Stejně tak na soudruhy, pro něž byla srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy nepřijatelná, a na jejichž místa se hrnuli „nepomýlení“, vždy ochotní přijmout odpovědnost a z ní plynoucí prebendy. A k postupu kariérních soudruhů vedly různé cesty. Náš soudruh ředitel, dříve než se stal ministerským inspektorem, našel způsob, jak ohromit stranické orgány svou vynalézavostí. Jako bývalý učitel ruštiny navázal kontakty s ruskou posádkou v Olomouci. A jeho kantoři pak pravidelně doprovázeli své žáky na přátelská sportovní utkání v zájmu upevňování internacionální družby. Byl to zoufalý pokus o polidštění přetrvávající anomálie ze srpna 1968. Poetická duše našeho soudruha ředitele je patrná, když si přečtete jeho Pokyny..., které jsem po příchodu na zlínské gymnázium nalezl ve sborovně.

Jak dlouho by asi vyhnívaly zdejší močály a bažiny, kdyby v samotném SSSR nedošlo k zásadnímu zlomu po roce 1985, kdy se dostal na místo generálního tajemníka Michail Gorbačov? Když i ve všech sousedních „lidových demokraciích“ nastal zvrat v politickém směřování, československý komunistický režim ztratil právo na existenci. Listonoš, 17. listopad 1989, přinesl prázdnou obálku. Její obsah jsme měli teprve hledat.