POZNÁMKA NA OKRAJ:

O chřipce a vraždě, neboli O panikaření a chybějících informacích

12. 11. 2009 / Uwe Ladwig

Smrt je tématem německých novin. Jednou jde o oběti prasečí chřipky, v podruhé o sebevraždu známého fotbalisty. Oba případy by spolu vlastně neměly nic společného, kdyby -- jak se to tak často stává -- se jazyka nepoužívalo k manipulaci, a hlavně kdyby se nezamlčelo něco, nač by se podle mého mělo naopak poukázat...

Dostal jsem včera dopis německé lékařky Juliane Sacherové, která zajímavým a velice provokativním způsobem poukázala na rozdíl mezi očkovacími látkami, které se používají v USA a v Německu -- na rozdíl, o němž jste se Vy mohli dozvědět z výborného článku Petera Igaze. Kvůli obsahu squalenu, který je ve Spojených státech zakázán, je v Německu po očkování 35 milionů občanů alespoň teoreticky možné, že v příští dekádě bude osm až devět milionů lidí trpět mezi jiným chronickou únavou a fibromyalgií.

Tohle však uvádím jen na okraj, protože jsem nechtěl opakovat Igazův článek; přivedl mě k tomu nakonec článek o lidech, kteří zemřeli na infekci chřipkovým virem H1N1, a zpráva o sebevraždě fotbalového brankáře Roberta Enkeho. První případ byl typickým panikařením, protože ačkoliv v titulku se psalo o smrti v důsledku infekce H1N1, článek poukazoval na to, že příčinou smrti nebyla chřipka. A 'ovšemže' se informovalo o tom, že nový německý ministr zdravotnictví se chce starat o optimalizaci očkování bez ohledu na to, že očkování s látkami, které se v Německu používají, je přece dost riskantní.

V případě Enkeho došlo také k zajímavé změně informace. V titulku se ještě neutrálně psalo o tom, že si vzal život, v textu z něj ale známým způsobem udělali vraha, ačkoliv použité slovo 'sebevražda' je nesmyslem, protože nikdo se přece nemůže sám zavraždit.

Mě osobně v následujících zprávách ale něco chybělo. Enke skočil pod nějaký vlak, ale nečetl a neslyšel jsem zatím ani jednu zmínku o tom, že člověk si přece může sám vzít život, ale že by z toho měl vynechat řidiče vlaku, který tímto zážitkem může být traumatizován. Právě v případě velice populárního člena národního fotbalového mužstva by se na to však mělo poukázat -- nebo myslíte, že ne?

(Poznámka KD: Prakticky nikdo dnes neumírá "na chřipku", ale zpravidla na nějakou formu zdravotní komplikace, která s chřipkou samotnou přímo nesouvisí a zemřelý jí často trpěl již před tím, než chřipkou onemocněl. Velmi podobně jako zde Uwe Ladwig by bylo možno tvrdit, že je zavádějící psát o obětech AIDS, které zpravidla umírají na nějakou banální infekci, nikoliv na infekci virem HIV. A latinské "suicidium" opravdu znamená vlastně "sebezabití"; troufám si ale odhadnout, že ve prospěch používání výrazu "sebevražda" v češtině kromě původního křesťanského vlivu (odsuzování sebevraždy) a posléze konvence dnes asi působí i cit pro jazyk. "Sebezabití" možná neříkáme ze stejných důvodů, proč neříkáme "nosočistoplena"; a to ačkoliv to poslední je výrazem daleko lépe vystihujícím účel existence dané věci než silně manipulativní "kapesník", který by přece z kapsy vytáhlo a k utření nosu použilo pouze naprosté prase trpící ptačí chřipkou H1N1.).

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.11. 2009