V příspěvku Zmatený PES (PES= Party of European Socialists, Strana evropských socialistů, pozn.red.) jsem upozorňoval na to, že socialisté mají svést zápas o interpretaci současné reality, pokud mají politicky uspět. Je zřejmé, že se o to ani nepokoušejí a pokud tak činí, pak jsme svědky nepodstatných oprávek na interpretacích, které nám jsou předkládány ze světa, ve kterém je socialismus nebo sociální stát docela sprosté slovo.

O to více a radostněji se mnozí z levicových teoretiků střetávají o pojmenování reality dávno minulé. Politická moc se ovšem přes veškeré důležité časové přesahy do budoucnosti a minulosti tvoří v přítomnosti v každodenních střetech. Pokud snad někdo chce z leva vybojovat politickou moc podle orwellovského úsloví, kdo ovládá minulost, ten ovládá budoucnost, ten by měl pamatovat, že celé to zní, že kdo ovládá přítomnost, ten ovládá minulost, a kdo ovládá minulost, ten ovládá budoucnost. To podstatné je, že na Západě je lidem úplně jedno, v čem jsme tady žili a jak se to jmenuje, a mohu naše mudrce ubezpečit, že až na pár nostalgiků nebo salónních teoretiků je to úplně jedno i lidem u nás. Chleba pro to levnější nebude, ba může být spíše dražší, pokud se namísto současnosti budeme hrabat v minulosti jako papoušci v planetách.

Nechci míchat hrušky s jablky, ale pokud bych si dovolil ten oslí můstek a podle silně zeleného nádechu pražského kongresu PES vyslovil předpoklad, že dobrý výsledek kodaňské konference o klimatu byl v zájmu PES a socialistického hnutí vůbec, pak celá příprava, průběh a hlavně závěr konference v Kodani jsou jen kabinetní ukázkou toho, jak daleko mimo mísu současného světového dění PES stojí. Nejde jen o to, že takto, po kjótsko-kodaňsky, pojatá témata klimatu ve vztahu ke společenské realitě jsou beznadějně zastaralá, nejde ani o to, že organizační formát konference dával i mentálně pomalejším tušit, že takto nelze dohodnout vůbec nic, ale tím nejlepším obrázkem bylo to, že konečná dohoda se obešla úplně bez účasti EU jako bašty sociálního státu a potažmo i PESího pelechu, stejně jako bez účasti zástupů unavených delegátů. Najednou se sešlo několik lidí, dohodli se, nikdo neví na čem, ale velmi nahlas a mediálně zručně vykřikli, že historické dohody bylo dosaženo a zase se rozeběhli či rozlétli. Obama byl v Kodani pár hodin, ale jméno výsledku dal on. Super nákladnou a nesmyslnou schůzku tisíců delegátů a nedelegátů obrátil v několika okamžicích ve svůj triumf a zmizel, protože mu v USA namrzal asfalt, což je něco, jako kdyby mu tam někdo mydlil schody.…

Můžeme se o to spořit, můžeme to na tiskovkách okecávat a v teoretických pracích to vysvětlovat, ale pokud někdo nevstane a neřekne: „Nikoli pane Obamo, nedohodlo se nic a vy lžete!!!“ a navíc tento názor dokáže mediálně i mocensky ustát, pak se to jméno může změnit. Musí se to stát teď, protože později už to bude jedno. A o tom to je…