Tato problematika se nejnověji otevřela v souvislosti s jednáním konference v Kodani. Jedna z myšlenek v Kodani odmítnutých zní: "Nechte fosilní paliva v zemi"

Ó jak s touto myšlenkou (ne)rezonují kroky v energetické oblasti prezentované tzv. "úřednickou" Fischerovou vládou!

Z různých zdrojů se dozvídáme, že Fischerova, podle médií vysoce důvěryhodná vláda, nejen že vyhlásila snahu o prolomení ekologických limitů těžby, ale podle České televize, se uvažuje dokonce o otevření zcela nových těžebních oblastí, např. na Chebsku.

Chtěl bych vyzdvihnout příspěvek podepsaný "Ferdinandem Vomáčkou".

Přináší do problematiky pozoruhodný pohled a netradiční souvislosti.

Výsledek/nevýsledek kodaňské konference jako kdyby slova pisatele potvrzoval.

Hlavní poselství z Kodaňské konference bohužel vyznívá dosti negativně: rozumně se chovat neumíme, ochotou k odpovědnosti za předchozí průmyslový vývoj neoplýváme a solidarita s méně rozvinutými a více ohroženými zeměmi je nám proti srsti, mohla by snad ohrozit naše zavedené postupy.

Je jasné, že jaderná energetika není všespasitelným lékem na budoucí výrobu, ale jednoznačně představuje jednu z racionelních cest. Právě reaktory tzv. "IV. generace" představují nezbytný krok k dlouhodobé udržitelnosti a bezpečnosti jednak v zásobování energiemi, ale také v hospodaření s použitým palivem.

Proto se domnívám, že diskutované návrhy na prolomení těžebních limitů či otevření nových revírů ať již hnědého nebo černého uhlí by měly být opuštěny.

Obdobně jako Francie by se Česká republika měla opírat o centra vědecké výtečnosti (centres of research excellence). Bude toho některá z budoucích českých vlád schopna?