Martin Jacques: Jde o to, že Čína po třicet let vykazovala ohromně působivou ekonomickou výkonnost. Její růst dosahoval dvouciferných hodnot, velikost ekonomiky se každých sedm let zdvojnásobila, a mají na kontě největší redukci chudoby, jakou kdy svět viděl. A v důsledku toho je nyní Čína rapidně rostoucí ekonomikou, která podle prognóz holdingu Goldman Sachs přesáhne velikost americké ekonomiky v roce 2027, což není zase tak daleko. A - což je samozřejmě předpověď spekulativnější - v roce 2050 by měla mít ekonomiku dvakrát větší než Spojené státy.

Martin Jacques: Ne, ale myslím to takto: Když se mocná země stane globálním hegemonem, v zásadě určuje pravidla. Tvaruje hlavní instituce. Má obrovský vliv, nejen ekonomický, ale i politický, kulturní, intelektuální, morální a vojenský. Podívejte se na Spojené státy, nebo předtím na Evropu - zkrátka na Západ, jak skutečně ve světě udával tón a agendu, zdrcujícím způsobem. Velmi málo jiných zemí mělo v období západní dominance skutečnou šanci. Myslím, že vzestup Číny teď přinese totéž, to znamená, že Čína bude v rostoucí míře určovat světová pravidla, pokud to chcete slyšet takto.

Martin Jacques: Ne, myslím, že v tom je dost nepochopení, že je to hloupost. Myslím tím, že je jistě pravda, že se Číňané učí anglicky - ale oni se neučí proto, aby mluvili anglicky v Číně, ale aby hovořili s cizinci, kteří mluví anglicky; je to prozatímní řeč. A neměli bychom zapomínat na to, že lidí, kteří mluví čínsky, je na světě dvakrát více než těch, kdo jako první či druhý jazyk používají angličtinu. A i když je jistě pravda, že se Čína v minulých třiceti letech ve sféře technologie, trhu a tak podobně od Západu hodně učila, současně s tím zůstává hluboce odlišná. A v modernizaci jde právě o tohle. Lidé to považují za proces westernizace. Dobře, možná je to částečná westernizace, ale jen částečná. Protože modernizace je také utvářena historií a kulturou, takže pokud jsou vaše historie a kultura velmi typické a velmi odlišné od Západu - a v případě Číny tomu tak je téměř zcela jistě - výsledkem bude velice odlišný typ společnosti, velice odlišná identita. Existuje už klasický příklad; nemusíme se ohlížet moc daleko, protože je začleněn do historie: Jde o Japonsko. Lidé je občas považují za společnost západního stylu; to ale není pravda. Japonsko se od Západu velmi liší. Má velice odlišné politické a kulturní charakteristiky; funguje velice odlišně, i když na povrchu to vypadá západně. Jeďte do Japonska, a okamžitě budete vědět: Tohle je velice odlišné.

Martin Jacques: Ano, dobře. Myslím si, že nemůžete rozumět Číně, pokud používáte jen západních pojmů, nebo hlavně západních pojmů. Čínské dějiny se táhnou přinejmenším dva tisíce let zpátky, k vítězství dynastie Čchin a konci Období válčících států, kdy zhruba začala ustavovat své nynější hranice, přinejmenším ve východní části Číny. Takže má dvoutisíciletou historii, a je to těchto dva tisíce let historie, co definuje čínský smysl pro identitu - ideografickou řeč, konfuciánské hodnoty, velmi charakteristické pojetí rodiny, a tak dále. Takže smysl Číňanů pro to, co jsou, nepochází z období národního státu - ta trvá jen posledních sto let, což je vzhledem k čínské historii nic - ale opírá se o uplynulých dva tisíce let. A výsledkem je, že způsob, jakým Čína funguje, a také její instituce, jsou definovány touto neobyčejnou historií a pouhou rozlohou a diverzitou země. Takže například mám za to, že stát je v Číně oproti západním zemím velice odlišnou institucí. V zásadě je stát v Číně považován za správce, za hlídače, za ztělesnění civilizace, za civilizační stát. A z tohoto důvodu se u svého lidu těší mnohem větší autoritě, mnohem větší legitimitě než jakýkoliv stát západní, i když tato podpora není jednomyslná.

Martin Jacques: Nevolí způsobem, kterým je nám blízký, to je jasné.

Martin Jacques: Jisté je, že to bude odlišné. A myslím, že v jistých ohledech to bude lepší. Možná, že v jistých ohledech to bude horší. Ale hlavně to bude jiné. Myslím, že idea, že Západ má monopol na všechny dobré a moudré věci, a všichni ostatní je dosud v zajetí nějaké formy barbarství; a že jak se budou rozvíjet, stanou se Západu podobnými - myslím, že tohle je velice pyšný způsob uvažování. Myslím, že každá kultura, nebo většina kultur na světě, je svým způsobem trochu geniální, má svou vlastní moudrost. Hodnoty jako odpovědnost, reprezentativita, tolerance nejsou jen hodnotami Západu. Nějakým způsobem jsou ztělesněny ve většině kultur. A není vůbec pochyb o tom, že v čínské tradici nalezneme některé ušlechtilé hodnoty. Jedna věc, na niž je třeba nezapomínat, je rozdíl mezi rozvojovou a rozvinutou zemí. Přesně to se ale pořád děje - trváme na tom, že rozvojový svět je stejný jako rozvinutý, poměřujeme je stejnými standardy lidských práv, demokracie, a tak dále. Jenže ve skutečnosti jsou ve velmi odlišné situaci, ve velmi odlišných podmínkách. Tím myslím to, že když jsme my sami procházeli průmyslovou revolucí, nebyli jsme demokratičtí. Neměli jsme všeobecné volební právo. Takže proč trváme na tom, že musejí mít tytéž standardy jako teď my, když jsme je my sami na jejich úrovni rozvoje neměli? Musíme tedy k této věci přistupovat historicky, nikoliv ahistoricky.

Celý článek v angličtině: ZDE