Když ostře kritizoval kodaňský summit súdánský delegát Lumumba Di-Aping, který kodaňský summit odsoudil jako "sebevražedný pakt, pakt, který nás spálí, aby si pár zemí udrželo nadvládu," byla to čínská manipulace. Súdán jedná jako loutka Číny. Súdán je jedna ze zemí, které dělají za Čínu špinavou práci na veřejnosti. Čína dohodu v Kodani zlikvidovala a pak si zařídila, aby to její slouhové veřejně zkritizovali.

Při vyjednávání v pátek v noci se čínský premiér Wen Jinbao osobně vyjednávání neúčastnil a vyslal úředníka z čínského ministerstva zahraničí, aby seděl proti Obamovi. Diplomatická urážka to byla zjevná a byla brutální, stejně jako to, že nejmocnější politikové světa museli sedět a čekat, zatímco čínský delegát šel vedle telefonovat se svými "nadřízenými".

Byla to Čína, která trvala na tom, aby se z dohody odstranila konkrétní emisní minima západních průmyslových zemí, předem dohodnutá jako 80procentní snížení emisí do roku 2050. "Proč se nesmíme zmínit ani o vlastních sníženích emisí?" dotazovala se zuřivá Angela Merkelová. Australský premiér Kevin Rudd byl tak rozčilen, že praštil svým mikrofonem. Brazilský zástupce poukázal na to, že se Čína chová nelogicky. Proč nesmějí bohaté země oznámit ani to, že chtějí snížit své emise? Čínský delegát opakoval "Ne" a já jsem se zhrozil, když jsem viděl jak se Merkelová v zoufalství vzdala a ustoupila. Teď víme proč - protože Čína si správně vypočítala, že za neúspěch summitu bude svět obviňovat Obamu.

Čína, kterou občas podporovala Indie, pak odstranila z dohody všechna čísla, na kterých záleželo. Nechtěl to nikdo, možná s výjimkou Indie a Saúdské Arábie.

Jak se Číně podařilo tohoto dosáhnout? Byla v nesmírně silném postavení. Čína se nepotřebovala dohodnout. Západní politikové naproti tomu zoufale potřebovali z Kodaně úspěch.

Vážnou otázkou je: Jakou hru tu hraje Čína? Proč Čína nejen odmítla sama jakékoliv závazné cíle, ale dokonce zabránila všem ostatním zemím, aby se zavázaly ke konkrétnímu snížení emisí? Jeden britský analytik si myslí, že Čína chce oslabit regulaci globálního oteplování, aby se vyhnula riziku, že by se od ní za pár let požadovalo, aby byla při regulaci emisí ještě přísnější.

To neznamená, že Čína se nestaví vážně ke globálnímu oteplování. Má silný větrný i solární průmysl. Ale hospodářský růst Číny je především založen na levném uhlí. Čína ví, že se stává největší světovou supervelmocí, s níž nikdo nebude schopen soupeřit. Její na uhlí založená ekonomika se každé dvě desetiletí zdvojnásobuje. Čínští politici nechtějí změnit tuto magickou formuli, pokud nebudou absolutně muset.

Kodaň byla horší než jiná selhání, protože Kodaň ilustrovala hlubokou změnu v globální geopolitice. Žijeme v čínském století a pro Čínu není multilaterální ekologická správa země prioritou a čínští politikové na ni pohlížejí jako na překážku rozvoje Číny.

Podrobnosti v angličtině ZDE