Poprvé patříme všichni v našem domě do jediné věkové kategorie z pěti, které definovalo ministerstvo vnitřního obchodu. I můj syn patří do kategorie lidí od 14 do 64 let, spolu s Reinaldem a se mnou, ale alespoň tři generace Kubánců byly už svědky toho, jak zaznamenávají prodavači v obchodech všechno, co si můžeme pak dát do úst. Miliony našich spoluobčanů jsou v pasti chudoby. Závisejí na dotovaných potravinách, aby přežili. Potraviny na lístky jsou trampolínou a pád je jistý. Je to závislost, s kterou bychom všichni chtěli skoncovat, ale téměř nikdo si to nemůže dovolit.

Vidím, že mé jméno je uvedeno vedle Tea, a bojím se, že i jeho děti budou dostávat mléko jen do věku sedmi let, budou dostávat mýdlo jednou za dva měsíce anebo pastu na zuby bez chuti. Děsím se, že ještě za třicet let budeme muset dokazovat potvrzením od lékaře, že máme vřed, abychom dostali právo na pár gramů masa anebo na sojový jogurt. S minimálním množstvím a pochybnou kvalitou nám trh potravin na lístky také vštípil nezdravou vděčnost a pocit viny, který nemůže být odkazem pro ty, kteří se mají teprve narodit. Pokud přijde další prosinec a my dostaneme další sešítek potravinových lístků, bude to nikoliv proto, že jsem se vyhnuli hospodářským škrtům, ale proto, že jsem upadli zase o krok níže při ztrácení občanské samostatnosti.