Ministerské zastrašování

21. 1. 2010 / Petr Štengl

Ještě se ani nestačil uvelebit na úřednické sesli a už tu máme od Radima Kopáče první projev. V lednové Dobré adrese nasadil svým článkem "Co číst aneb Poznámka k jednomu pláči" těžký kalibr -- vypadá to skoro jako jakési programové prohlášení.

Z literárního kritika se stal Kopáč literárním úředníkem. Od ledna nastoupil po paní doktorce Květuši Novákové v Odboru umění a knihoven Ministerstva kultury ČR na místo, kde se jedná o přidělování a výši státních grantů literárním časopisům.

Může, ať už přímo, či nepřímo toto rozhodování ovlivnit? S určitostí se lze jen domnívat.

Co však v Dobré adrese říká zcela nepokrytě, je, které nekomerční časopisy se mu líbí a které pokládá za "stoku pro neurózu svého vůdce a hrstky jeho oddaných poddaných" a za "marnost".

V kategorii "stoka" se ocitly zrovna ty časopisy, jejichž loňskou iniciativu proti škrtům v rozpočtu ministerstva kultury podpořily desítky významných osobností české kultury a vědy (v čele s Václavem Havlem a dvěma rektory), a jsou to přesně ty časopisy, které spolupráci s kritikem Kopáčem v minulosti přerušily, anebo ji ani nikdy navázat nechtěly.

Proč to však Kopáč nevykládá hrstce svých oddaných kdesi u kavárenského stolu? Proč musí svoji osobní animozitu vůči redakcím některých časopisů ventilovat veřejně?

Dovedete si představit, že by takový článek v době svého působení uveřejnila korektní doktorka Nováková? Celé Kopáčovo sdělení tak působí jako výhrůžka člověka, který se užuž nemůže dočkat, jak si to teď z pozice ministerského úředníka vyřídí s těmi, co mu kdy šlápli na kuří oko.

Že by si předsevzal dokončit to, co se loni nepodařilo milovníkovi Krista a starých kulturních památek Jehličkovi? Jestliže si myslí, že v konkrétních literárních časopisech dávají před textem přednost "demonstraci ideologie a pravdy", ať na takový projev ukáže, ať na něj reaguje coby literární kritik (nebyl by to však nyní v jeho rozdvojené pozici střet zájmů?).

Když nám tu teď čerstvý ministerský úředník říká, které literární časopisy jsou špatné a které dobré, bude nám příště i určovat, které literární texty jsou závadné a které ty správné, které názory jsou nepřípustné a které přípustné?

Nechme se tedy překvapit, půjde-li z Kopáčovy strany o osobní mstu, či zda článek v Dobré adrese jsou jen jakési neurotické psychohrátky se zastrašováním. Lze se ovšem obávat, že půjde o obojí.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.1. 2010