Zařazení klauzule o zkoušce do zákona bylo vcelku pochopitelné, úroveň požadovaných znalostí zdánlivě měkká. Znalost jazyka hostitelské země je přece prvním integračním předpokladem a deklarovaně nízkými požadavky na úroveň znalosti prokázal český stát opticky vstřícnost.

Jak ale na serveru Migraceonline dokládá autor Radim Ošmera, podmínka složení zkoušky má řadu výjimek, které její deklarovaný smysl značně zpochybňují. Skládat ji nemusí velká skupina (přibližně třetina celkového počtu cizinců u nás) občanů členských zemí EU nebo EHS, a dále například účastníci programu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Důvodem, proč tomu tak je, je podle Ošmerou citované pracovnice Ministerstva vnitra skutečnost, že „jejich pobyt zde je v zájmu České republiky“.

Znamená to, že pobyt ostatních cizinců (Ukrajinců na stavbách, Slováků a Poláků ve výrobních závodech, Mongolů a Vietnamců v zahraničních montovnách na českém území, apod.) „v zájmu České republiky“ není? Je snad zájmem České republiky, aby se její důchodový systém zcela zhroutil?

Od zavedení povinnosti skládat jazykovou zkoušku klesl meziročně počet žádostí o trvalý pobyt o 40%. Důvody jsou minimálně dva: Kdo mohl, požádal o trvalý pobyt před platností novely, kdo nemohl, zkoušku odsouvá pro její relativní náročnost. Zkouška je totiž snadná jen zdánlivě. Stala se prostě do značné míry účelově vybudovanou překážkou, s jejíž pomocí se vnitru podařilo počet udělených trvalých pobytů výrazně srazit. Čeština je jedním z nejtěžších světových jazyků a ač je zkouška nastavena zhruba ze dvou třetin na nejnižší úroveň, jsou její součástí testy, které patří podstatně výš a lidem, kteří si nevědí rady např. s českým skloňováním a dalšími gramatickými jevy, její úspěšné složení velmi znesnadňují.

Je paradoxní, že zatímco cizinci z Rumunska, Litvy nebo Itálie zkoušku skládat nemusí, jsou Mongolové, Vietnamci či Ukrajinci v situaci zcela jiné. Zákon je diskriminuje a dělá z nich lidi druhé kategorie, pro něž platí zvláštní pravidla.

Požadavek jazykové kompetence je na druhé straně legitimní a většina cizinců to také tak vnímá. Pokud se nedomluví jinak, česky se učí ve vlastním zájmu. Situaci cizinců, pro něž je velmi obtížný jazyk malého národa pro získání trvalého pobytu v členské zemi Unie dramaticky obtížnou překážkou, by však ulehčilo, kdyby jim dal zákon alternativu.

Proč by jí nemohla být angličtina, která je daleko univerzálnější a jíž dnes mluví jako druhým jazykem podstatná část mladší generace nejen u nás, ale ve většině členských zemí EU? Ne, nemám nic proti svému rodnému jazyku, mám ho naopak velmi rád a těžce nesu, když ho někdo komolí či dokonce przní. Ale i to je argument ve prospěch angličtiny: U té mi totiž v případě cizinců komolení či prznění tolik nevadí. I proto, že jsem v tom s nimi – stejně jako se Švédy, Portugalci či Makedonci - na jedné lodi.