15. 2. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2010

Řecko jako hranice západního civilizačního okruhu?

Toynbeeovský proletariát v analýze řeckého politologa

O Řecku se v poslední době dozvídáme především z ekonomických zpráv - jako o marnotratném a podvádějícím státu, který prý možná brzy zbankrotuje. Ve stínu jednoduchých statistických údajů zůstává složitá historie země, jejíž populární komunistické hnutí odporu proti německé okupaci, plně srovnatelné s jugoslávským, Stalin na konci II. světové války škrtnutím pera odepsal a "přepustil" do západní sféry vlivu. Zde byla země po celá desetiletí držena jedině díky brutální pravicové vojenské diktatuře, jejíž neefektivní vládu Západ dlouho toleroval a integroval ji i do širších bezpečnostních struktur. Postup západních mocností v kyperské krizi či během kosovské války v roce 1999, ale koneckonců i dopady vstupu do eurozóny na obyčejného občana (v podobě nemalého růstu životních nákladů), sotva mohly vyvolat bezproblémovou loajalitu širokých vrstev obyvatelstva ke vzdáleným centrům západní civilizace. V posledních letech navíc Řecko díky své geografické poloze a tvaru patřilo k zemím "v první linii" zájmu migrantů a uprchlíků usilujících o ilegální vstup na evropský kontinent. Toto vše bychom měli vzít v úvahu, než začneme opakovat fráze některých povznesených ekonomických expertů, kteří nahlížejí svět pouze prizmatem vlastních statistických ukazatelů.

Costas Koliopoulos působí na Panteionské univerzitě v Athénách a ve studii External and Internal Proletariats: Arnold Toynbee and the North-South Divide in World Politics se podle mého názoru významně odráží právě fakt, odkud Koliopoulos na současnou situaci průmyslových zemí pohlíží.

Východiskem studie je teze, že současné vztahy mezi světovým Severem a Jihem lze z velké části vysvětlit aplikací pojmů zavedených britským historikem Arnoldem Toynbeem v jeho monumentální práci A Study of History. Koliopoulosovi jde zejména o specifický význam pojmu "proletariát", který je použit při výkladu postoje některých států a skupin k západní civilizaci.

"Civilizací" se tu přitom rozumí materiální i spirituální aspekty velkých (zemědělských) společností vznikajících od konce poslední doby ledové - a dále těch společností, které jsou od nich odvozeny. Každá samostatná civilizace podle Toynbeeho po svém vzniku prochází fází růstu, která závisí na úspěšných odpovědích na různé výzvy, jimž čelí. Avšak téměř vždy civilizace nakonec narazí na výzvu, s níž se již účinně vypořádat nedokáže, což způsobí vnitřní krizi. Dosavadní jednota se rozpadne, společnost se rozdělí na dominantní menšinu a většinový proletariát. Proletariát je u Toynbeeho svým způsobem stav ducha, znamená to necítit se součástí dané společnosti.

Tento proletariát se dále rozpadá na vnitřní, který žije uvnitř hranic civilizace v krizi, a vnější, jenž je složen z vnějších "barbarů". Po selhání civilizace zpravidla následuje "doba útrap" charakterizovaná intenzívním válčením. Výzva, na niž civilizace nedokázala nalézt uspokojivou odpověď, se vynořuje opakovaně a v intenzívnější podobě; ačkoliv se časem mohou objevit některé částečně úspěšné odpovědi, v dlouhodobém horizontu vede selhání k rozpadu dané civilizace.

Vnitřní rozklad společnosti se ukazuje na některých psychologických jevech, jako je vulgarizace a barbarizace dominantní menšiny. Ta nakonec ve snaze čelit krizi vytváří univerzální stát zahrnující celé geografické území dané civilizace. Zároveň zakládá učení, které připravuje pole pro nástup univerzální církve. Interní proletariát na novou situaci odpovídá tím, že vytváří univerzální náboženství; to má zpravidla kořeny mimo vlastní kulturní okruh.

Nakonec barbaři tvořící vnější proletariát vytvoří nájezdní oddíly, které zničí upadající univerzální stát; tyto oddíly však rychle zmizí a následuje "interregnum", během nějž poražená civilizace vymizí a v lůně univerzální církve založené vnitřním proletariátem se vytvoří zárodky civilizace nové.

Koliopoulos přejímá Huntingtonovu mapu soudobých civilizací, tj. západní, která zahrnuje Severní Ameriku, protestantské a římskokatolické části Evropy, Austrálii a Nový Zéland; pravoslavnou zahrnující země pravoslavně křesťanské; islámskou; indickou; čínskou (Čína a Východní Asie s výjimkou Japonska); a latinskoamerickou.

Podle řeckého autora Huntington vážně podceňuje možnost civilizační konverze, konkrétně například postavení, které si Západ od 17. století získal v původně pravoslavné Východní Evropě. Proto nepoužívá pojem "satelitní civilizace", který byl naopak u Toynbeeho běžný. Dále se Koliopoulos předvídatelně ohrazuje proti situování údajně jediného centra pravoslavné civilizace do Ruska (podle něj je pouze Rusko dnes samostatnou pravoslavnou civilizací, kdežto ostatní části pravoslavného teritoria konvertovaly k civilizaci západní), kritizuje pojetí samostatné civilizace latinskoamerické, která podle něj obsahuje pouze "relikty" předkolumbovské historie, ale jinak náleží Západu, a ještě některé další detaily Huntingtonovy koncepce.

Podle názoru řeckého autora prozkoumání pozice Subsaharské Afriky na soudobé mapě civilizací vrací do hry Toynbeeho pojem "vnější proletariát". Je prý předčasné hovořit o nějaké svébytné africké civilizaci, protože Afrika byla pouze povrchně westernizována, ale zůstává přitom za hranicí západního civilizačního okruhu. Vztahy s ní jsou potenciálně explozívní. Situace v této oblasti světa je velmi napjatá, panuje zde příšerná bída, slabé a zkorumpované vlády, pandemie AIDS, řada vnitrostátních a mezistátních konfliktů. Pokud se nepodaří Afriku "rozvinout", dají se od ní čekat tradiční postupy vůči sousední vyspělé civilizaci: Žádosti o pomoc, migrace, války. Koliopoulos se obává kombinace selhávání státu a šíření militantního islámu, která by podle něj mohla vést k válce se Západem.

Oblast islámské civilizace podle Koliopoulose kompletně spadá do kategorie vnějšího proletariátu Západu. Poukazuje se tu na roli islámských teroristů působících na Západě (a zde je nutno říci, že vzhledem k jejich skutečnému počtu a minimálnímu strategickému významu tu Koliopoulos silně přehání, když hledá analogii s barbarskými armádami, jež rozvrátily Římskou říši). Jako signifikantní vystupuje rozdíl mezi přístupem k válce u lidí na Západě, kde panují víceméně pacifistické nálady, a mezi militantními islamisty, kde je boj vnímán jako činnost s božskou sankcí.

Pokud jde o vnitřní proletariát, Koliopoulos vidí dva "kandidáty" na toto označení: Přistěhovalce z islámských zemí v Evropě a afroamerické a hispánské obyvatelstvo v Severní Americe.

V případě Afroameričanů řecký autor poukazuje na jejich tradiční vyčleňování rasistickými skupinami, dosud nerovné sociální postavení, nadreprezentaci černých delikventů ve věznicích atp. Podle něj skutečnost, že celkový podíl muslimů mezi obyvatelstvem USA činí 0,5%, kdežto mezi Afroameričany až 12,3%, ukazuje na možnost opětovné radikalizace černé menšiny někdy v budoucnosti.

Co se týče Hispánců chápaných jako interní proletariát, ocitá se Koliopoulos nikoliv snad na tenkém ledě, ale rovnou po krk ve vodě - a to vlastní vinou. Jestliže nejprve popřel Huntingtonovo pojetí, podle nějž Latinská Amerika tvoří svébytný civilizařční okruh, a tvrdil, že je naopak součástí Západu, opravdu těžko může nyní hovořit o odcizení Hispánců od západní civilizace a jejich roli vnitřního proletariátu na území USA. O rostoucím podílu Hispánců na celkové populaci USA, významu jejich zastoupení v ozbrojených silách atd. jistě uvažovat může a snad i má, nicméně nedává smysl tvrdit, že se tím nějak vyjadřuje k otázce vnitřního proletariátu v Toynbeeho pojetí.

Shrneme-li, Costas Koliopoulos tvrdí, že západní civilizace je svědkem vzniku vnějšího i vnitřního proletariátu, který s ní není identifikován. Výslovně upozorňuje, že nepodává žádné vysvětlení vzniku zmíněných proletariátů, ani návrhy na to, jak s ním zacházet. Tvrdí pouze, že Západ čekají těžké časy. Otázka ovšem je, zda bychom to nevěděli i bez Koliopoulosova pojednání, a zda vůbec potřebujeme vytáhnout těžkou metahistorickou artilerii, abychom bubnovou palbou potenciálnímu protivníku zbořili polní latrínu. Na tom, jak autor zachází s Toynbeem, se plně projevuje mentalita periferního myslitele: K vysvětlení aktuálního vlastního problému se chápe kanonizované velké teorie, necítí však potřebu či oprávnění položit skutečně centrální otázky. Jakmile se Koliopoulos Toynbeeho chopil s úmyslem jej aplikovat na současnou situaci, měl především říci, na kterou dějinnou výzvu vlastně západní civilizace nedokázala odpovědět, takže se dostala do tak hluboké vnitřní krize, která - podle něj - vedla ke vzniku vnitřního a vnějšího proletariátu v tom smyslu, jak tyto pojmy používal Arnold Toynbee.

Přesto má pokus řeckého autora přinejmenším význam symptomu. Do velké teorie britského historika se zde neschovala pouze tradiční animozita vůči tureckému rivalovi, ale rovněž obavy z budoucích událostí v Africe, odkud v posledních letech do přes Středozemní moře směřuje stále sílící proud uprchlíků. Tato obava je nehledě na rozpačitost pokusu o teoretickou reflexi zakotvena v realitě - a naléhavě odkazuje na otázku, kterou si Koliopoulos netroufal či nechtěl položit.

                 
Obsah vydání       15. 2. 2010
15. 2. 2010 Čeština jako kladivo na cizince Milan  Daniel
15. 2. 2010 Kterak se v České republice bémuje jančík Bohuslav  Binka
15. 2. 2010 EU Řecku: Vysvětlete, jak došlo k zatajení dluhu
15. 2. 2010 Německo odmítá myšlenku založení společného evropského fondu na pomoc Řecku
15. 2. 2010 Řecko: Eurozóna potřebuje detailní plán záchrany členských států
15. 2. 2010 Koblížek Plzeň -- veselá půjčka Michal  Kuklík
15. 2. 2010 Takto si představuje klient Kláry Veselé Samkové ideální soužití ve společnosti Štěpán  Kotrba
15. 2. 2010 Komunisty je dnes v české společnosti přijatelné bít
15. 2. 2010 Adopce dětí homosexuálními páry se ve světě považuje za zcela normální Petr  Tomeš
14. 2. 2010 Michael  Marčák
15. 2. 2010 Jak se USA stanou zemí Třetího světa John Michael Greer
15. 2. 2010 Konec konzumerismu? Jindřich  Kalous
15. 2. 2010 Konec konzumerismu a "rodinné hodnoty" Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Řecko jako hranice západního civilizačního okruhu? Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Husákovy děti (nejen) na britský způsob Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Chtějí malé strany skutečně očistit společnost? Boris  Cvek
12. 2. 2010 Norman Finkelstein bude v Praze
15. 2. 2010 Padla poslední překážka pro dopravu ruského plynu do Německa
15. 2. 2010 Začal světový festival artistů, akrobatů a šoumenů ve Vancouveru Ivo  Krieshofer
15. 2. 2010 Michael  Marčák
15. 2. 2010 Proč jsou lidé pasivní
15. 2. 2010 Lesk a bída pracovních agentur Miroslav  Uhlíř
15. 2. 2010 V Afghánistánu začala největší vojenská ofenzíva od počátku americké invaze v roce 2001 Daniel  Veselý
15. 2. 2010 Které zájmy jsou -- dokonce "spotřebitelskou" -- prioritou? Miloš  Dokulil
15. 2. 2010 Evropská komise ve Štrasburku prošla Daniel  Strož
15. 2. 2010 Vítězové a poražení listopadové revoluce Jiří  Beránek
15. 2. 2010 Koukolík o mocenské posedlosti
15. 2. 2010 Sedmdesát sedm Jan  Polívka
15. 2. 2010 Tendr státních lesů obchází zákaz pronájmů
15. 2. 2010 Zimní demonstrace k druhému výročí uznání "nezávislosti Kosova" českou vládou
15. 2. 2010 Rok 2010 -- dvě stě let od narození polského skladatele Fryderyka Chopina Ivo  Šebestík
12. 2. 2010 ČR: Špatné a nevymahatelné zákony a frustrace občanů Jan  Čulík
12. 2. 2010 Slušnost a ohleduplnost se v ČR považuje za slabost
12. 2. 2010 Za co může (nemůže) kapitalismus Michael  Kroh
2. 2. 2010 Hospodaření OSBL za leden 2010

Sociální vědy aplikované do života RSS 2.0      Historie >
15. 2. 2010 Řecko jako hranice západního civilizačního okruhu? Karel  Dolejší
29. 1. 2010 Muži v recesi (jakož i v depresi)   
22. 1. 2010 Ke knize Roberta Putnama "Bowling alone" Lenka  Vytlačilová
19. 1. 2010 Důvěra versus identifikační mimikry Karel  Dolejší
18. 1. 2010 Dvacet let kapitalismu: "Ještě" nedůvěra? Karel  Dolejší
23. 12. 2009 Vánoce společnosti nesignifikantních druhých Bohumil  Kartous
15. 12. 2009 Co spojuje změnu klimatu, ropný zlom, meze růstu atd.?   
9. 11. 2009 Minulost, historie a generace Petr  Sak, Karolína Kolesárová-Saková
6. 11. 2009 Výzkum s předem daným výsledkem   
13. 10. 2009 Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti Josef  Mikovec
14. 9. 2009 K mystice kolektivní jasnozřivosti Karel  Dolejší
27. 6. 2009 Postskriptum: Přání otcem myšlenky, aneb Uvíznutí v Boydově smyčce Karel  Dolejší
26. 6. 2009 Antikomunismus jako továrna na Absolutno Karel  Dolejší
8. 6. 2009 Vlastenecké dějiny dle ruského Pramini Karel  Dolejší

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
15. 2. 2010 Konec konzumerismu? Jindřich  Kalous
15. 2. 2010 Konec konzumerismu a "rodinné hodnoty" Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Husákovy děti (nejen) na britský způsob Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Řecko jako hranice západního civilizačního okruhu? Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Jak se USA stanou zemí Třetího světa John Michael Greer
15. 2. 2010 EU Řecku: Vysvětlete, jak došlo k zatajení dluhu   
15. 2. 2010 Německo odmítá myšlenku založení společného evropského fondu na pomoc Řecku   
15. 2. 2010 Řecko: Eurozóna potřebuje detailní plán záchrany členských států   
12. 2. 2010 Buďme hrdí, jsme nejskvělejší! Jan  Polívka
12. 2. 2010 Za co může (nemůže) kapitalismus Michael  Kroh
12. 2. 2010 Oživení v eurozóně se nekoná   
12. 2. 2010 Čína opět "přitáhla kohoutky" finančním institucím   
11. 2. 2010 Stiglitz Britům: Žádné škrty, utrácejte   
11. 2. 2010 Summitu EU dominuje řecká otázka   
11. 2. 2010 Reuters: Výsledkem dnešního summitu EU bude patrně jen politické prohlášení ve prospěch Řecka