A nesmírně důležité je, aby se na tomto úsilí podíleli i další spoluobčané, především ti, kteři na věci nejsou osobně zainteresováni. Pokud lidé nebudou společně usilovat o nic, nikdy se nic nezlepší. Poraženecké bědování ve smyslu: "Představte si, co by se stalo, kdyby Romové usilovali o spravedlnost!" je zoufale k ničemu. Naopak, tam, kde vládne nespravedlnost, musejí utlačované Romy podpořit i neromští občané, ve vlastním zájmu civilizovanosti své společnosti. Brečení, že "nic nejde", je nepřesvědčivé a nepravdivé. Není prostě pravda, že "nic nejde" a "nemá cenu se o nic snažit".

Ještě horší je hrubá neinformovanost, kdy píše do novin každý, kdo nemá páru o problematice, kterou si bere do pera. Psát, že je "Je pochopitelné, že majitel podniku si může beztrestně vybírat svou klientelu, tak jako si vybíráme lidi, které si zveme domů na návštěvu," je neuvěřitelná neinformovanost a právní idiocie.

Autorka by se měla čtenářům, i Romům, které tímto diletantstvím údajně hájí, hluboce omluvit; namísto toho má tu drzost, že útočí na pisatele, který na její právní idiocii právem poukázal.

Mám zato, že čeští občané nemusejí tolerovat amatérismus a neinformovanost, ani právní bezvládí. Vzchopte se ke společné akci a nedejte se.