Ani (ne) reakce

15. 3. 2010 / Jiří David

Ahoj Honzo (Paule), nebudu předstírat, že se neznáme dlouhá desetiletí, z dob našich studií na AVU Praze.

Mám radost, že vyzýváš lidi ke kreativní činnosti. Mám radost, že ve čtenářích Britských listů chceš vyvolat řetězec jejich osobních asociací. Mám radost, že v těchto lidech hledáš jejich vlastní vzpomínky a chceš probouzet paměť. Mám radost, že je učíš rozeznávat jaký je rozdíl mezi sochou, objektem a instalaci. Mám radost, že dnes po cca 40 letech , zde opět razíš myšlenku německého konceptuálního umělce Josepha Beyuse že umělci mohou být všichni. I když se ve svém textu "Vytvořte fotografickou "sochu"" se o něm "taktně" nezmiňuješ! Což bych mohl parafrázovat titulem písně Mejly Hlavsy - Už si nevzpomínám, je to nebezpečné. Mám radost, že se vciťuješ do role kurátora, tedy raději s menší odpovědností raději jen do role kordinátora, produkčního.

Mám radost, že z této pozice podprahově potencionálním přispěvatelům vsugerováváš, co mají činit, co mají hledat a co už raději ze "slušnosti"ne. Mám radost, že formuluješ projekt pro "obyčejné" lidi, který se v podobných intencích objevuje již v mnoha mně (a ne jistě ne jen mně, ale všem, co se zabývají uměním a jeho historií) známých, sofistikovaných, konceptuálních projektech několik desetiletí a to i u nás. Mám, radost, že obyvatelstvo, respektive, stálé čtenáře BL vybízíš k názoru.

Mám radost, že všem říkáš, že by se mělo umění odebrat umělcům z jejich hlav a vrátit s rozumem lidem (mohu opět jen citovat z paměti umění, konkrétně z výstavy Chaplin Resident Fighter v galerii Futura před dvěma léty:

smysl umění se rodí ve střetu mezi vizí umělce a vizí příjemce..... autentičnost v umění je rovno svědomí jednotlivých umělců, není jen hrou na svědectví..... síla umělce nespočívá v identifikaci s námětem, ale ve svobodě se kterou s námětem zachází...... alibismus je často zaměňován za etické chování..... elitnost je nutnost umělce, přestože si často myslí, že mluví jménem celé společnosti.....

Mám radost, že Tě má "Věc" vyprovokovala k nezávazné, odlehčené (ne)recenzi, neboť jak říkáš, není nutné se jí vážně zabývat. Jen nemám radost, že apriori vybízíš čtenáře, jak se mají na co koukat a pokud to náhodou, či vědomě neuvidí jako Ty, nebo já, pak jsou to jen hlupci (ale to jim vlastně raději neříkáš, i když to z textu rafinovaně a sofistikovaně ční jak sláma z bot)!?! Držím Ti i celé redakci BL, která se spolu s Tebou, jak píšeš, těší na zaslané fotografie a přemýšlím, jakou fotku bych vám zaslal já, možná fotku REVOLUCE, té opilé....

Závěrem si neodpustím takovou malou a jistě ale snadnou hádanku, neboť se domnívám, že to souvisí s Tvým textem- výzvou z 12.3.2010(Vytvořte fotografickou sochu). Kdo si myslíš, že toto řekl:

Problém není osvobodit se od našich iluzí. Problém je osvobodit se od situací, které vyžadují iluze.

P.S.A pokud dovolíš, posílám Ti deset důvodů, proč jsem tento projekt udělal:

Deset důvodů

Jaké důvody mne vedly k tomu, abych přijal výzvu nadnárodní společnosti Vodafone ke zhotovení tzv. Klíčové sochy?!

Za prvé přesvědčení, že peníze, jež Vodafone jako soukromý investor na tuto sochu vyčlenil, nepochází ze zbrojního, mafiánského, či jinak i politicky nevhodně nejasného zdroje. Za druhé zkusit, zdali lze kreativně a smysluplně naplnit zadání, tedy dvacetiletou reflexi po 17. 11. 1989. Reflexi, která je svým způsobem už obsahově zprofanovaná. Reflexi bez snadné ironické polohy (formy), či vždy prvotně nabízející se, zdánlivě šokující schválnosti. Například sebrané klíče naložit na náklaďák a za humbuku pozvaných médií je shodit, třeba "pod Stalinem" do Vltavy, nebo před vládou, pod balkón na Jiřském náměstí pražského Hradu, nebo je roztavit do jednoho bloku pro Albertov, či ho zakopat pod horu Blaník, Říp atd. Nepopírám ovšem, že mi podobné věci také neprolétly hlavou (úsměv!).

Za třetí mám rád překvapení a nesnadné výzvy.

Za čtvrté jsme si za zadavatelem vytvořili jasné podmínky, které mi poskytovaly absolutní svobodu a radost pro vznik sochy. Z čehož vyplynuly závazné záruky, že tato konkrétní socha nebude nikdy zneužita pro jejich a jinou reklamu, nebude nikdy propagačním objektem nebo ikonou značky Vodafone v ČR. Role operátora tak ustupuje do pozadí, stává se spíše, skrze své zákazníky, jistým druhem velkorysého donátora a řadí se tak k podobným v minulosti. K těm, kteří umožnili vznik podstatných děl nad rámec možností jedince, světových příkladů jsou stovky.

Za páté jsem rád porušil, jako tzv. nesochař, hegemonii těch sochařů, kteří se domnívají, že jsou na tuto práci navždy a jedině oni povoláni, ustrojeni.

Za šesté každou věc, kterou dělám, dělám s veškerou zodpovědností a s jasným vědomím kontextů pro co jsou dělány i s ambivalentní úctou k paměti umění.

Za sedmé nemusel jsem to dělat, hlínu nežeru a nabídku skromně, pozérsky, nebo hrdinně odmítnout.

Za osmé mne to opravdu bavilo dělat a nestydím se za to.

Za deváté se mohu ve všem, co jsem výše napsal, mýlit.

Za desáté mne můžete soudit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.3. 2010