Hledání zlatého věku aneb Dej si pozor, Trautenberku

17. 3. 2010 / Pavel Urban

Ivo Šebestík sarkasticky komentuje moderní postmoderní svobodu. Něco na tom je. Bylo ale dříve opravdu lépe ?

Třeba zastaralé právo na soukromí není tak staré, jak se na první pohled zdá. Lidé v pozdním středověku i novověku si moc soukromí neužili. To platilo ve městech, na vesnicích, na hradech i zámcích. Dodnes srozumitelný termín "pavlačový drb" ukazuje, že to s tím soukromím nebývalo dokonalé ani ve větších městech dvacátého století. Pravda, tehdy nešpehoval "Velký bratr", ale to je to něco trochu jiného.

Podle Ivo Šebestíka dnes lidé musí vydělávat peníze, jinak zemřou. V minulosti měli chudí lidé svůj status, chaloupku na spadnutí, mohli lovit v lese zajíce a pálit uhlí. Dnes nic z toho nemají.

Realita byla poněkud jiná. Ještě v roce 1830 prošel českými zeměmi hladomor následovaný cholerovou epidemií, která si na podvyživených tělech jaksepatří smlsla. Nepamatuji si už přesně, kolik lidí tehdy zemřelo. Řádově šlo o procenta populace. Není třeba dodávat, že to byli v naprosté většině lidé chudí. Ani situace jejich dnešních nástupců není často jednoduchá. V některých ohledech je možná opravdu složitější, než situace těch, které kdysi bohatší považovali za součást svého životního prostředí. (Což neplatilo zdaleka o všech.) Pokud ovšem Ivo Šebestík tvrdí, že chudoba je dnes smrtelná, pak se ptám : kolik procent lidí v této zemi zemřelo za posledních dvacet let v důsledku hladu a podvýživy ? Neříkám, že takové případy neexistují, ale jsou to případy výjimečné nebo za špatné situace (jakou je třeba dnešní krize) normální ?

Chaloupku na spadnutí s odpovídajícím vybavením mohou mít v této zemi ti nejchudší i dnes. A mnozí ji také mají. Pravda je, že v minulosti neexistovala sociálka, která by takto bydlícím odebírala děti.

Pokud by se někdejší chudý usadil v lese a začal pálit uhlí, asi by se brzy dostavil hajný a zahájil s dotyčným správní řízení z důvodu krádeže dřeva. Pytláci na tom byli díky své mobilitě o něco lépe. I v jejich věci ovšem disponovaly tehdejší vrchnosti a jejich orgány větší pravomocí, než ochranky v dnešních samoobsluhách a supermarketech. Kromě toho, lov zvěře vyžadoval více umu, než nenápadné natažení ruky, a ne každý tímto umem disponoval.

K oficiálním povinnostem feudálů patřila i péče o chudé, vdovy a sirotky. Někteří se v tomto směru skutečně angažovali, podobně jako dnešní multimilionáři. (Tyhle móresy se v této zemi zatím moc neuplatňují. Češi jsou přece jen národem plebejců.) Tihle lidé byli (a jsou) od chudých dostatečně odděleni, takže si nepotřebují zvedat sebevědomí na jejich účet. U lidí ze středních vrstev, zejména těch chudších, to bývá jiné. To ovšem platilo i v minulosti. Nemyslím, že by dnešní chudí stáli o status, který i tenkrát přitahoval jen málokoho.

Pokud se Ivo Šebestík nehodlá stát klientem hromadné dopravy či ropných gigantů, může se dopravovat do práce pouze vlastní silou. Podobně jako naprostá většina lidí v dobách chudoby nesmrtelné. Pravda, většina lidí měla tehdy do práce blíže, než dnes, ale zase nebyla k dispozici jízdní kola a většinou ani zpevněné cesty. A pro ty chudší ani pořádná obuv.

Dnešní doba má i své problematické stránky. Hledá-li někdo lepší alternativu v dobách "reálného socialismu", pak se o tom dá přinejmenším diskutovat. Nalézá-li však někdo Zlatý věk v minulosti předkapitalistické, pak si vždy připomenu filmového Krakonoše : "Dej si pozor, Trautenberku, aby se ti to nevyplnilo."

Ono by se to časem vyplnit mohlo.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 17.3. 2010