Mosty slouží ke sbližování lidí

8. 4. 2010 / Miloslav Štěrba

reakce na článek Hynka Fajmona "Obama a Medveděv v Praze"

Europoslanec za ODS Hynek Fajmon nemá rád mosty. Proto se snaží vzbudit dojem, že český občan by zřejmě nespal, kdyby jeho země byla nazvána mostem mezi Východem a Západem. To vše v souvislosti s příletem Obamy a Medveděva do Prahy. Ano, pro naši pravici je životní nutností jistota, že nepatříme do střední Evropy, a ochráň pánbůh, do Evropy východní. Neboť s Východem je spojeno zřejmě všechno zlo, snad s výjimkou vycházejícího slunce, než po ranní kocovině stejně nakonec zapadne nad Atlantikem.

Na rozdíl od pana poslance já mám mosty rád. K nim totiž směřují cesty. A na cestě životem jsme přece každý. Ať si cestu vykládáme jako smysl putování nebo jen přechodnou etapu. Mám rád i akvadukty, které jsou mosty pro vodu. Přešel jsem i přes mosty zavěšené, rozpadající se pod tíhou let nad dravou kavkazskou řekou Šaché. I přes most zakázaný nedaleko Niagarských vodopádů, a musel se vrátit zpátky do Kanady, neboť jsem nedostal americké vízum. Mohl jsem se kochat délkou mostu u čínského Macaa, a také jsem se musel vyhnout mostu u Ženevy, když jsem v roce 68 cestoval bez dokladů. Stál na něm policista. Tehdy.

Napsal jsem knihu pod názvem „Zlín – most mezi Francií a Ruskem“. O cestách mladých lidí do Ruska a do Francie. Kteří se chtěli zlepšit ve znalostech jazyků. A celá léta využívali možnosti jezdit do Ruské federace bez víz, beze strachu, že je na Kavkaze zastihne válečný konflikt. Ano, i taková byla realita před dvaceti lety. Kdy ještě nezapadla do zapomnění odpověď Václava Havla na otázku v americkém Kongresu, čím by Amerika mohla pomoci jeho zemi? Skutečně, Havel řekl: Pomožte Rusku. Zní to jako fantazie, a přitom to bylo nedávno. V minulém tisíciletí.

Dnes nám europoslanec Fajmon chce vnutit svoje vidění světa. Stejně jako novináři, kteří opakovaně nechápou, proč ruský prezident na Slovensku se svým kolegou nezmínili v přijaté deklaraci rok 1968. Jakoby tehdy nebyla tato země součástí systému, který jen nechtěl uzavřít svoji existenci. Jakoby k nám nemířili pod hvězdami všechny možné národy, od Bulharů a Poláků až po Gruzínce a Tatary. Čeští pravicoví politici jsou totiž přímo opařeni vstřícností našeho souseda k velké zemi na Východě. Na dálku se snažili přesvědčit Slováky, že ne Rusko, ale Západ je tím pravým ořechovým, a jako důkaz své pravdy konstatovali, že v době plynové krize netekl plyn ani na Slovensko, k věrnému příteli Ruské federace. Asi měl zmizet v ponorné ukrajinské řece a vytrysknout u Košic.

Z okna vidím hřeben Bílých Karpat. Dnes nerozdělují naše země.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 8.4. 2010