Končím svou finanční podporu pro Britské listy

19. 4. 2010

Vážení redaktoři Britských listů,

Od počátku roku 2008 až dosud jsem patřil k těm (nyní) necelým třem stovkám čtenářů, kteří pravidelně přispívali na provoz Britských listů - v mém případě nevelkou částkou 100Kč měsíčně, což se mi ale zdálo jako celkem slušné měsíční předplatné. Nyní jsem se rozhodl již dále nepřispívat. Přivedl mne k tomu ani ne tak článek p. Golga "Češi smrdí" (celé je to poněkud "chucpe"), jako reakce p. Čulíka na odezvu od čtenářů, píše Václav Černý.

Když jste 8.4.2010 uveřejnili článek s titulkem "Krajské průzkumy: zmatek jak v židovské škole" (týkal se, pokud si pamatuji, českého školství a přirovnání použité v titulku bylo na úrovni "Španělská vesnice", "Böhmisches Dorfer" nebo "It's Greek to me!"), hned na druhý den jste s omluvou reagovali na stížnosti některých čtenářů a nadpis článku změnili na "Krajské průzkumy: zmatek."

Nyní mi pan šéfredaktor Čulík vysvětluje, že v nadpisu článku p. Golga byly uvozovky (jako bych je sám neviděl), a že vůbec jsme my Češi (ale proboha ne já, jako jedinec - třeba se pravidelně sprchuji) naprostí tupci, že nejsme schopni pochopit, co nám p. Golgo chtěl článkem říci. Možná je to tak, že jsem takový tupec, který není schopný pochopit intelektuální velikost p. Golga (mimochodem, jeho článek by mne nechal naprosto chladným až do reakce p. Čulíka - třeba se opravdu ti Češi v Brazílii nemyli, ale co já s tím mám dnes dělat), ale nejsem až takový tupec, abych na činnost p. Golga ještě přispíval, i když částkou nevelkou - jde nám přece všem o princip.

Pravda, v Brazílii jsem nikdy nebyl a nevím, co si tam myslí o Češích a je mi to celkem jedno, ani nevím, zda se i ve slumech myjí více než u nás (to je mi jedno dvojnásob, neboli "tuplem", jak říkala moje babička). Ale ve svém profesionálním i soukromém životě jsem se setkal s lidmi mnoha národů - jen namátkou s Rusy, Ukrajinci, Bělorusy, Američany, Němci, Francouzi, Italy, Rumuny, Poláky, Bulhary, Maďary, Lotyši, jedním Belgičanem (resp. Valonem), Íránci, jedním Iráčenem (spolužák) a Syřanem, Švédy, Rakušany, Španěly, o bratrech Slovácích nemluvě, ty beru jako vlastní, ba i pár Britů jsem potkal - a v praxi jsem si tak ověřil, že Český národ není o nic lepší, ale také o nic horší (!!!), než národy jiné. To se týká jak sklonů k rasizmu, tak (s prominutím) osobní hygieny.

Jen tak mimochodem: V šedesátých letech v základní škole jsem měl cikánské (romské se tehdy neříkalo) spolužáky a vycházel jsem s nimi dobře, jakkoli to z obou stran (!) nebylo vzhledem k (tehdy mnohem větší) rozdílnosti kultur vůbec jednoduché. Stejná byla i tehdejší oficiální politika, a to v době (školní rok 1963/64 a další), kdy v Americe Černoši (tehdy se jim tak smělo říkat) teprve bojovali o volební právo. V sedmdesátých letech jsem vedl jistý zájmový kroužek, do kterého docházely i romské děti. Vždy jsem dbal o naprostou rovnoprávnost všech členů, a to zřejmě úspěšně - ještě dlouho poté se ke mně bývalí romští členové při náhodných setkáních upřímně hlásili. Nedávno byly Velikonoce. Jako již po několik let, i nyní k nám přišlo několik skupin koledníků, mezi nimi tradičně i romských. Moje žena, jakkoli se běžně o "cikánech" nevyslovuje příliš lichotivě, naprosto přirozeně podarovala všechny stejně - jedna věc jsou řeči, druhá věc je, když se díváte dítěti do očí. Když pak z okna uviděla, že se jednomu "cikáníkovi" (tak to řekla) roztrhla igelitová taška a všechna koleda se mu vysypala, poslala mne, abych mu dal jinou tašku - prostě přišlo nám ho lidsky líto.

Takže, mne nemá nějaký pseudointelektuál Golgo, ať už je Brazilec nebo Eskymák (Inuit) co učit, jak se mám chovat ke svým romským spoluobčanům. A zejména, nemá co urážet můj národ, uvozovky neuvozovky. To by si nemohl dovolit v žádné zemi na světě. U nás má tu výhodu, že mu zřejmě nepůjde o život (jsou země, kde by tomu ta bylo), ale zřejmě si jí necení, respektive jí zneužívá. Takže pane Golgo, kdybychom se někdy setkali (není to pravděpodobné), pak se budu cítit povinen pokusit se dát vám (česky) přes hubu, i když mi jde na 59, nikdy v dospělosti jsem se vážně nepral a ani v mládí jsem to moc neuměl, a tudíž asi bych to nevyhrál.

Co se pana Čulíka týče, je mi ho líto. Vždy jsem oceňoval jeho úsilí, které věnoval založení a vydávání Britských listů. Bohužel, v daném případě se ukázalo, že neumí rozlišit moment, kdy již nejde o nezávaznou intelektuální debatu, ale o snižování národa, ze kterého vzešel (toto píši, jakkoli si uvědomuji patetičnost tohoto vyjádření, které se obvykle vyhýbám).

A na závěr poznámka k politické korektnosti, tak jak jí nyní chápe západní svět (aniž bych se s tím ztotožňoval). Z hlediska této politické korektnosti není podstatné, zda Češi smrdí či ne (jak nechutné téma), ale zda o tom smím veřejně mluvit a psát, ať již je to pravda nebo není. Pánové Golgo a Čulík toto buď nepostřehli a nebo záměrně toto pravidlo v případě českého národa nedodržují.

S pozdravem

Václav Černý

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.4. 2010