Integrace v policejní uniformě

28. 4. 2010 / Milan Daniel

Pokud se potvrdí podezření ze záměrného založení požáru ubytovny zahraničních dělníků v Poděbradech, bude to znamenat novou, pohříchu dramatičtější kapitolu soužití české majority s cizinci.

Schylovalo se k tomu již dlouho a události posledních týdnů svědčí o tom, že nejde o nahodilou událost, ale o obrat, který se dal po xenofobních projevech některých aktérů soužití s cizinci do jisté míry očekávat.

V první polovině dubna se na média obrátila jistá předsedkyně výboru pro multikulturní soužití (!) v místní části Praha Libuš (kde je vietnamský areál SAPA) Pavla Jedličková. Nelíbila se jí vysoká koncentrace občanů vietnamské národnosti v místě a použila pro něj označení ghetto. Starosta této městské části se obrátil na ministra vnitra dopisem, v němž zmiňuje problémy obyvatel bytového domu Na Domovině, kam údajně chodí Vietnamci nekontrolovaně, užívají tam halucinogenní látky, dům znečišťují výkaly a zmínil možnost vytvoření domobrany.

Agenturní zprávy týkající se případu zmiňovaly vyjádření policie, která "žádné zvýšení kriminality nezaznamenala". Pomineme-li skepsi Čechů k práci policie a posoudíme situaci v Libuši střízlivě, nezbude zřejmě připustit, že daná lokalita jistě bez problémů přiměřených takové koncentraci lidí nebude, nicméně reakce xenofobně naladěné veřejnosti přiměřená není.

Předsedkyně Jedličková v dopise pražskému primátorovi zmiňuje neexistenci integrační politiky pražského magistrátu a naopak oceňuje pomoc ministerstva vnitra. Jeho odbor azylové a migrační politiky (dále jen OAMP) totiž poskytl v loňském roce Libuši prostředky na realizaci tzv. emergentního projektu, jehož cílem bylo napomoci řešení problémů. Jedličková si stěžovala, že projekt je opatření, které situaci neřeší systematicky a kontinuálně.

V tom je potíž, kterou ale důvěrně znají všechny subjekty financované ze státního rozpočtu. OAMP MV se kromě toho zaštiťuje realizací státní Koncepce integrace cizinců (již do značné míry sám tvoří), tato koncepce však vykazuje prvky policejního myšlení. Gesce integrace cizinců přešla v polovině roku 2008 z MPSV na MV a duch ministerstva vnitra se do koncepce -- již občanská veřejnost připomínkovat nemůže - nesmazatelně promítl.

Vnitro žádný velký zájem na tom, aby migranti mohli uplatňovat svá práva nemá. Integraci pojímá jako v podstatě jednosměrný proces přizpůsobení, akcentuje výuku češtiny. Prostřednictvím své prodloužené ruky, státních Center pro podporu integrace cizinců, se snaží vytěžovat cizinecké komunity tak, aby z jejich prostředí získalo policejně využitelné informace o strukturách a informačních tocích.

Je příznačné, že MV, resp. jeho OAMP, nevypisuje žádné grantové programy na integraci cizinců určené pro neziskové organizace a evropské peníze z projektů určených pro migranty administruje tak, aby je dostala prostřednictvím Správy uprchlických zařízení sídlící pod stejnou střechou zmíněná Centra, jejichž činnost přímo kontroluje.

Voda na "dělnický" mlýn

Reakce ultrapravice na situaci v Praze Libuši na sebe nenechala dlouho čekat, předseda všech dělnických stran Vandas a jeho komanda ucítili novou příležitost ukázat, jak rázně by řešili situaci oni. Na začátek května svolal do Libuše mítink "na podporu místních obyvatel". Jedním z bodů jeho proslovu na tomto vystoupení má být podle jeho vyjádření z Hospodářských novin i návrh řešení libušského problému. Receptem je prý víc policejních hlídek v ulicích i více kontrol ze strany cizinecké policie.

Reakce vnitra byla natolik bystrá, že se nelze zbavit dojmu, že na Vandasovu vybídku čekalo. Přestože policie v první reakci tvrdila, že k žádnému zvýšení kriminality v Libuši nedošlo, zřídil policejní ředitel Červíček tento měsíc "speciální tým" pro "kauzy jako je Libuš".

O tom, že by úkolem tohoto týmu bylo usilovat o bezproblémové soužití českých občanů s cizinci, lze s úspěchem pochybovat.

Cizinci holt nejsou voliči

O to se naopak snaží pár desítek neziskových organizací, které v důsledku politiky OAMP bojují o přežití. Vůči alibistické politice státu argumentují jeho odpovědností za nalákání cizinců v době konjunktury a spolu se zaměstnavateli žádají uvolnění politiky úřadů práce, které cizincům značně ztížily prodlužování pracovních povolení.

Neziskovky také kritizují stanovisko ministerstva zdravotnictví, které dlouhodobě neumožňuje cizincům účast ve veřejném zdravotním pojištění. Pojištění musí uhradit na celou dobu pobytu. Vzhledem k výši pojistky si cizinci hradí pojištění jen na neodkladnou a nezbytnou péči, což v praxi vede ke značným problémům. Cizinci si také od počátku t. r. mohou sjednávat pojištění pouze u českých pojišťoven, které za toto právo úspěšně lobovaly. Např. komerční dceřiná společnost Pojišťovna VZP a.s. vybrala v roce 2008 od cizinců za pojištění pro případ neodkladné a nezbytné péče 93 miliónů Kč a utratila za zdravotní péči pouze 5 milionů Kč. Na druhé straně jsou zdravotnická zařízení, v nichž špatně pojištění cizinci zanechávají nemalé dluhy. Ministerstvo zdravotnictví tak podle NNO nehájí veřejný zájem a oddalováním začlenění cizinců do veřejného zdravotního pojištění působí velké škody jak veřejnému rozpočtu, tak integraci cizinců.

Svérázným příspěvkem ministerstva vnitra k integraci cizinců je v posledních měsících snaha vyštípat ze země ty, kteří podle názoru "dělníků" zabírají pracovní místa Čechům. Děje se tak prostřednictvím zostřených kontrol, jež se cizinecká policie snaží provádět ve spolupráci s finančními úřady, správami sociálního zabezpečení a dalšími státními institucemi. Nic proti nim -- kdyby byly provázeny stejně úpornou snahou ochránit práva migrantů a jejich zájmy, kdyby se politika státu promítla do praxe vnitra snahou pomoci využít jejich pracovních dispozic a flexibility jejich pracovní síly. Nadnárodním firmám stát pomohl -- na nadnárodní zaměstnance ale v krizi používá bič.

Systematické odírání cizinců, kteří se už díky svému nejistému statusu brání jen zcela výjimečně, je možné i proto, že se za jejich práva žádná z českých politických stran dvakrát nebere. Neoficiální pozice státu vůči cizincům by se dala shrnout jednoduchým "není-li tu pro tebe práce, tak zmiz". Práva, jsou-li, vydobyla cizincům v Česku většinou EU, jejíž směrnice musí země respektovat. Tam kde to jde, to ovšem dělá po svém.

Není tedy divu, že to v sobotu smrdělo v poděbradské ubytovně benzínem.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 28.4. 2010