23. 6. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 6. 2010

Německo a Rusko se sbližují

A Spojené státy přihlížející sbližování Německa a Ruska budou vidět vznik aliance s obrovskou vahou, která by mohla ohrozit jejich globální zájmy.

Tato zpráva je převzata se svolením společnosti STRATFOR.

KD│ Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle bude podle pondělního prohlášení svého mluvčího ve středu informovat francouzské a polské úředníky o společném návrhu rusko-evropské "spolupráce v oblasti bezpečnosti". Návrh vzešel z rozhovorů mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem konaných počátkem června a je založen na návrhu Ruska vypracovaném v roce 2008. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov bude jednání přítomen. Andreas Peschke řekl: "Chceme to dále rozpracovat a projednat v rámci trojúhelníku [tj. Francie, Německa a Polska] v přítomnosti ruského ministra zahraničních věcí."

Návrh připravený Merkelovou a Medveděvem se při povrchním pohledu vypadá především jako strukturální. Vyzvedává bezpečnostní diskusi o konkrétních problémových bodech na ministerské úrovni spíše než na úrovni velvyslanců, se vznikem výboru složeného z šéfky zahraniční politiky EU Catherine Ashtonové a ruského ministra zahraničí. To vše se zdá být spíše mírné, dokud si neuvědomíme tři věci. Za prvé, návrhy na prohloubení vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií byly na stole již několik let, a to bez velkého pokroku. Za druhé, Němci podnikli tuto iniciativu v době, kdy je německá zahraniční politika v tekutém stavu. A za třetí, rozhodnutí zapojit do této dohody Francii a Polsko ukazuje, že Němci jsou extrémně citliví k souvisejícím geopolitickým otázkám, které jsou významné a složité.

Přehodnocení základní strategie

Hospodářská krize v Evropě způsobila, že Němci kromě jiného přehodnocují svou základní strategii. Od 2. světové války Němci sledovali dva národní imperativy. První bylo udržovat úzké vztahy s Francií - spolu se zbytkem Evropy - aby bylo odstraněna hrozba války. Německo od roku 1870 vedlo s Francií tři války a jeho primárním cílem bylo nevést další. Druhým cílem byla prosperita. Německé vzpomínky na Velkou hospodářskou krizi a přání vyhnout se militarismu způsobovaly posedlost hospodářským rozvojem a vytvořením společnosti zaměřené na prosperitu. Z těchto hledisek vypadalo vytvoření integrované ekonomické struktury v Evropě jako dosažení obou cílů, když spojovalo Německo nezničitelnou vazbou s Francií a zároveň vytvářelo obchodní blok, které by zajistil prosperitu.

Události, k nimž došlo od finanční krize v roce 2008, nicméně otřásly německou důvěrou v Evropskou unii jako nástroj prosperity. Do roku 2008 Evropa procházela obdobím mimořádné prosperity, během nějž západní Německo dokázalo zároveň integrovat východní Německo i udržet dlouhodobý ekonomický růst. Evropská unie se zdála být zázračným strojem, který automaticky generuje prosperitu a vedle ní i politickou stabilitu.

Po roce 2008 se toto vnímání změnilo a pocit nejistoty akceleroval spolu se současnou krizí v Řecku a mezi středomořskými členy Evropské unie. Němci zjistili, že kvůli ochraně eura a evropského hospodářství ručí za to, co považují za řeckou marnotratnost. To nejen vyvolalo značný nesouhlas mezi německou veřejností, ale také to vyvolává otázky v německé vládě. Smyslem Evropské unie bylo zajistit německou prosperitu. Je-li budoucností Evropy Německo pozvedávájící Evropu - jinými slovy, přesun bohatství z Německa do Evropy - pak se důvody pro evropskou integraci stávají problematickými.

Němci jistě nejsou připraveni vzdát se evropské integrace, která dala Německu 65 let míru. Současně ale Němci jsou připraveni uvažovat o úpravě rámce, v němž Evropa fungovala, zejména z ekonomického hlediska. Evropa, v níž je německá prosperita ohrožena rozpočtovými praktikami Řecka potřebuje úpravy.

Zapojení Ruska

Při pohledu na své skutečné ekonomické zájmy se Němci nevyhnutelně dostali ke vztahům s Ruskem. Rusko dodává Německu téměř 40% zemního plynu. Bez ruské energie by německá ekonomika byla v potížích. Současně s tím Rusko potřebuje technologie a odborné znalosti k rozvinutí hospodářství z úrovně pouhého vývozce primárních komodit. Kromě toho Němci už mají tisíce podniků, které v Rusku investovaly. A konečně v dlouhodobém horizontu, počet obyvatel Německa klesá pod úroveň potřebnou k udržení hospodářství. Nemecko nechce zvýšit imigraci kvůli obavám ze sociální nestability. Populace Ruska rovněž klesá, ale stále existuje přebytek obyvatelstva ve vztahu k jeho ekonomickým potřebám a bude existovat jeětě poměrně dlouho. Německé investice v Rusku umožňují Německu získat pracovní sílu, kterou potřebuje, aniž by se uchylovalo k imigraci, tím že přesune výrobní zařízení na východ do Ruska.

Němci rozvíjeli hospodářské vztahy s Ruskem ještě před rozpadem Sovětského svazu, ale řecká krize je přinutila, aby dosavadní vztahy s Ruskem přehodnotili. Pokud se Evropská unie stává pastí, v níž by Německo trvale dotovalo zbytek Evropy, a samostatná národní ekonomika je nemožná, pak by bylo zapotřebí jiné strategie. Ta má dvě části. První je trvat na restrukturalizaci Evropské unie kvůli ochraně Německa před domácí politikou jiných zemí. Za druhé, kdyby Evropa mířila k dlouhému období stagnace, pak Německo silně závislé na vývozu a potřebující pracovní síly musí nalézt dodatečného partnera - ne-li nového.

Současně, německo-ruské sbližování je vedle ekonomického také bezpečnostním problémem. Mezi roky 1871 a 1941 existovali v kontinentální Evropě tři hráči - Francie, Německo a Rusko. Aliance mezi nimi navzájem se měnily, a každá změna zvyšovala pravděpodobnost války. V roce 1871 bylo Prusko spojencem Ruska, když napadlo Francii. V roce 1914 byli Francouzi a Rusové spojeni proti Německu. V roce 1940 bylo Německo spojencem Ruska, když napadlo Francii. Hra o třech hráčích sama od sebe různými způsoby směřovala k neměnnému výsledku: Válce.

Poslední věc, kterou si Berlín přeje, je vrátit se k této dynamice. Místo toho vkládá své naděje do začlenění Ruska do evropského bezpečnostního systému, nebo alespoň do možnosti poskytnout mu dostatečný podíl v evropském hospodářském systému, aby Rusko neusilovalo o zpochybnění evropského bezpečnostního systému. To okamžitě ovlivňuje francouzské vztahy s Ruskem. Pro Paříž je partnerství s Německem základem bezpečnostní politiky a ekonomiky. Pokud Německo naváže úzké bezpečnostní a hospodářské vztahy s Ruskem, Francie počítat s dopadem, kterým to na ni bude mít. V žádné době neexistovalo tripartitní spojenectví Francie, Německa a Ruska, protože to vždy staví Francii do role druhořadého partnera. Proto je pro Němce životně důležité prezentovat věc nikoliv jako trojčlenné partnerství, ale jako začlenění Ruska do Evropy, a zaměřit se na bezpečnostní opatření spíše než ekonomiku. Nicméně Němci musejí být při zacházení s jejich vztahem s Francií velice opatrní.

Ještě delikátní je otázka Polska. Polsko je uvězněno mezi Ruskem a Německem. Jeho historie tvořilo dělení mezi tyto dvě země nebo dobytí jednou z nich. To je v polské psychice palčivé téma. Užší vztahy mezi Německem a Ruskem nevyhnutelně vyvolají v Polsku prapůvodní obavy z katastrofy.

Proto je středeční setkání tazvané trojúhelníkové skupiny tak zásadní. Francouzi i Poláci, a Poláci s velkou intenzitou, musejí pochopit, co se děje. Částečně jde o to, do jaké míry to ovlivní německé závazky k Evropské unii, a na straně druhé - pro Polsko zásadní - je to, co to udělá se závazky Německa vůči NATO.

Stanovisko NATO

Je pozoruhodné, jak Rusové zdůraznili, že to, co se děje, nepředstavuje žádnou hrozbu pro NATO. Rusko se snaží uklidnit nejen Polsko, ale také Spojené státy. Problém je však v tomto: Pokud jsou Německo a Evropa v bezpečnostním vztahu, který vyžaduje předchozí konzultaci a spolupráci, pak Rusko nevyhnutelně získává vliv v NATO. Pokud se Rusové postaví proti nějaké akci NATO, Německo a další evropské státy budou konfrontovány s dilematem mezi Ruskem a NATO.

Řečeno bez obalu, kdyby Německo vstoupilo do kooperativních bezpečnostních dohod s Ruskem (na zbytek Evropy na chvíli zapomeňme), pak jak se vyrovná se vztahy se Spojenými státy, pokud Rusové a Američané budou na kordy v zemích, jako je Gruzie? Němci i Rusové pohlížejí na Spojené státy jako na partnera neustále a nevhodně tlačícího obě strany do rizik v oblastech, kde ty nevidí žádné vlastní zájmy. NATO možná v žádném reálném smyslu nefunguje, nicméně americký tlak je neustále přítomen. Němci a Rusové jednající společně budou v lepším postavení, pokud budou tomuto tlaku odlávat, než kdyby jednali samostatně.

Je zvláštní, že německo-ruské rozhovory se týkají konkrétní bezpečnostní záležitosti - problematiky Moldavska a Podněstří. Moldavsko je region mezi Rumunskem a Ukrajinou (který sousedí s Ruskem a znovu vstoupil do ruské sféry vlivu), jenž v různých časech byl součástí obou zmíněných zemí. Po pádu komunismu získal nezávislost, ale východní část Moldavska, Podněstří, se odtrhlo od Moldavska, což sponzorovalo Rusko. Po změně vlády v roce 2009 Moldavsko vidí samo sebe jako zemi prozápadní, zatímco Podněstří je proruské. Rusové podporují status Podněstří jako odtržené oblasti (a mají zde rozmístěny vojáky), zatímco Moldavsko trvá na jeho navrácení.

Memorandum mezi Merkelovou a Medveděvem konkrétně poukazuje na vliv, jaký by společný bezpečnostní vztah mohl mít na zmíněný spor. Řešení, které je zvažováno, zůstává nejasné, ale v případě, že se problém posune kupředu, výsledek poskytne první náznak toho, jak by mohl německo-ruský bezpečnostní vztah vypadat. Poláky bude především zajímat, že jakékoliv úsilí v Moldavsku automaticky ovlivní i Rumunsko a Ukrajinu - dva státy s rozhodujícím významem pro sílu Ruska v daném regionu. To, jak se vyvine dané řešení, bude definovat poměr sil mezi zmíněnými třemi hráči.

Je třeba připomenout, že Němci navrhují ruské bezpečnostní vztahy s Evropou, nikoli ruské bezpečnostní vztahy se samotným Německem. Zároveň je třeba připomenout, že to jsou Němci, kteří se se rozhodli otevřít rozhovory jednostranným jednáním s Rusy a předložit dohody ostatním evropským zemím. Je také důležité si uvědomit, že k tomu nepřibrali všechny evropské země, ale nejprve Francii a Polsko - když francouzský prezident Nicolas Sarkoz vyjádřil pžedběžný souhlas 19. června - a stejně je důležité, že nebyly veřejně přizvány Spojené státy americké. Stejně tak není jasné, co by Němci mohli dělat, kdyby Francouzi a Poláci zmíněný vztah odmítli, což nelze vyloučit.

Němci nechtějí přijít o evropský koncept. Zároveň se ale snaží jej redefinovat ve svůj prospěch. Z německého pohledu by zapojení Ruska do pomohlo tohoto cíle dosáhnout. Němci ovšem musí ještě vysvětlit, co bude s jejich vztahem ke zbytku Evropy, a zejména s jejich finančními závazky k problémovým ekonomikám v eurozóně. Musejí rovněž definovat vztah k NATO, a co je ještě důležitější, ke Spojeným státům.

Jako každá země může i Německo mít mnoho věcí, ale nikoliv všechny. Představa, že spojí Evropskou unii, NATO a Rusko do jednoho systému vztahů, aniž by si znepřátelilo alespoň některé z partnerů - některé intenzivně - je naivní. Němci nejsou naivní. Vědí, že Poláci budou vyděšení a Francouzi nesví. Jihoevropané se budou cítit stále opuštěnější, pokud se Německo zaměří na severoevropskou planinu. A Spojené státy přihlížející sbližování Německa a Ruska budou vidět vznik aliance s obrovskou vahou, která by mohla ohrozit jejich globální zájmy.

Němci se tímto návrhem snaží výrazně změnit hru. Pohybují se pomalu a s dostatkem prostoru pro ústup, ale jsou v pohybu. Bude zajímavé slyšet, co Poláci a Francouzi ve středu řeknou. Jejich veřejná podpora by neměla být považována za něco víc než neochotu odcizit si Němce nebo Rusovy, dokud nebudou mluvit s Američany. Bude rovněž zajímavé slyšet, co řekne Obamova administrativa.

Tato zpráva je převzata se svolením společnosti STRATFOR.

Celý článek v angličtině: ZDE

                 
Obsah vydání       23. 6. 2010
23. 6. 2010 Německo a Rusko se sbližují
23. 6. 2010 University of Glasgow drtivou většinou hlasovala pro stávku
23. 6. 2010 Tvrdý státní rozpočet, avšak s úlevami pro chudé lidi
23. 6. 2010 Katolická výchova Milan  Valach
23. 6. 2010 Drž hubu! Zákony se tu dodržovat nebudou Boris  Cvek
23. 6. 2010 O obrovské moci čtenářů Britských listů
23. 6. 2010 „Stop stavy“ jako svévolné omezování práv občanů Miloslav  Štěrba
23. 6. 2010 Přistěhovalce do Kanady trápí léčitelné choroby Miloš  Kaláb
23. 6. 2010 Političky jako ramlice Anna  Wintrová
23. 6. 2010 Zbyněk Fiala "přestal být šéfredaktorem Literárních novin" Jan  Čulík
23. 6. 2010 Necháš se válcovat, Slávku, necháš Štěpán  Kotrba
23. 6. 2010 Letmý pohled na kubánské zneužívání Fabiano  Golgo
23. 6. 2010 Stručně z nekubánské Ameriky Karel  Dolejší
22. 6. 2010 Špidla: Pokud stát nedokáže zaručit výnos z kapitálových fondů, nemá právo do nich nařídit povinné odvody Vladimír  Špidla
22. 6. 2010 Bezohledné ničení lesů jako obraz morálního zdraví národa Boris  Cvek
22. 6. 2010 V Německu bohatí dále zbohatli a chudí zchudli
22. 6. 2010 Trichet: Evropská centrální banka "nepodléhá politickým tlakům"
22. 6. 2010 Hrst dojmů z předvolební kampaně Stanislav A. Hošek
22. 6. 2010 O mrtvých jen dobře. Ale co s pravdou a láskou? Jiří  Baťa
22. 6. 2010 Přesvědčovali jsme přesvědčené a ostatní jen znechutili
22. 6. 2010 Počátky povinných občanských průkazů v českých zemích Aleš  Uhlíř
22. 6. 2010 Opět tu máme 22. červen aneb útok začíná Miloslav  Štěrba
22. 6. 2010 Problém s objektivitou Petr  Valenta
22. 6. 2010 Jak přežít ve světě nemrtvých peněz John Michael Greer
22. 6. 2010 Čekání na Jánošíka, nebo Kozinu?
21. 6. 2010 Balkanizace Německa pokračuje Jan  Čulík
21. 6. 2010 Pečení holubi a nedostatek odvahy na levici Štěpán  Kotrba
21. 6. 2010 Škrtům uniknout nelze. Otázka zní, kde, kolik - a co je jejich cílem... Karel  Dolejší
21. 6. 2010 Taková atmosféra v české politice snad nikdy dosud nebyla Boris  Cvek
21. 6. 2010 Boj o Trianon Oskar  Krejčí
21. 6. 2010 Trianon – krivda, či trest? Vladimír  Blaho
21. 6. 2010 Důchody a nároky
21. 6. 2010 Tajomstvo Vatikánskej banky Roman  Bednár
21. 6. 2010 Založte si ČSSD i v Čechách Miloslav  Štěrba
22. 6. 2010 Tvůrčí pobyt pro literáty ve finské Jyväskylä
2. 5. 2010 Hospodaření OSBL za duben 2010

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
23. 6. 2010 Německo a Rusko se sbližují   
31. 5. 2010 Možné důsledky různých variant adaptace na ropný zlom pro budoucnost České republiky Karel  Dolejší
20. 5. 2010 Co dál s NATO? Karel  Dolejší
20. 4. 2010 Plížením plazením, pod pláštíkem tmy… Jan  Neoral
19. 4. 2010 Rusko musí hrát roli v protiraketové obraně, rozmístěné v Evropě, tvrdí šéf NATO   
9. 4. 2010 Protiraketová obrana zůstává překážkou dalších škrtů v arzenálech jaderných zbraní   
31. 3. 2010 Smlouva START způsobí zpoždění polských Patriotů   
26. 3. 2010 Pražské jaro Medveděva a Obamy?   
26. 3. 2010 Kreml: Podpis smlouvy s USA 8. dubna v Praze, platnost do roku 2020 Karel  Dolejší
25. 3. 2010 Bílý dům: USA a Rusko se blíží dokončení smlouvy o strategických útočných zbraních Karel  Dolejší
19. 3. 2010 Držme si klobouky, jede se z kopce Karel  Dolejší
18. 3. 2010 Gryzlov: Rusko možná smlouvu o strategických zbraních neratifikuje   
12. 3. 2010 Lavrov: Rusko nepřijme americkou hrozbu svému odstrašujícímu jadernému potenciálu Karel  Dolejší
12. 3. 2010 Rokovania o strategických útočných zbraniach – diabol číha v detailoch   
5. 3. 2010 Konference "Evropa jako cíl?", aneb Kritika versus politika Karel  Dolejší