Už je to téměř tady

28. 6. 2010 / Ladislav Hinner

Nesouvisle uvažuji o tom, co můžeme od budoucích vládců čekat, neb se zdá, že jsou velice pracovití a také netrpěliví. Přece jen ještě pořád nejsme zbídačenou zemí a kdysi jsem také slyšel rčení, že nikdo není tak chudý, aby se nedal ještě "vyžrat".

Vzdělání je základem prosperity společnosti a pro jednotlivce branou k vyšším výdělkům. Školné, ať už přímé nebo odložené, zvýší kvalitu výuky a adeptům vzdělávání z chudších rodin umožní nastoupit do vlaku jedoucího ke zlatému pokladu. V Literárních novinách diskutující student národohospodářské fakulty nevidí problém v přímém školném, neboť studenti si během téměř čtyřměsíčních prázdnin prý mohou na školné vydělat a pokud ne, mají přece rodiče. A já bych dodal, že také babičky. Petr Zelenka by mohl zrežírovat ještě jeden šot s názvem Přemluv bábu, a Issová s Mádlem mohou dát mladým rukolapný návod. O školném budou rozhodovat ti, kteří už mají bezplatné vzdělávání za sebou a nijak mne nepřekvapuje, že se vehementně brání splácení dluhu. Čo bolo to bolo -- terazky som poslancom. Spíše mne udivuje, že jsem dosud neslyšel, podle mne logické zdůvodnění návrhu na progresivní zdanění příjmu, právě jako dodatečnou úhradu dosaženého bezplatného vzdělání. Jen mimochodem připomínám, že němečtí liberálové z FDP ve vládní koalici zablokovali progresivnější zdanění bohatých, které je nyní u osob s ročním příjmem přes 250.000 eur celých 45 %. Umím si ovšem představit hysterický odpor loupeživých rytířů, kteří přece k nabytí bohatství žádné školy nepotřebovali.

Zdraví je největším statkem, oceňovaným zejména nemocnými a starými, jímž se ho ve větší či menší míře začíná nedostávat. A po dlouhém životě podvědomě touží i mladí, jen odmítají stáří. V květnu 2008 jsem tehdejšímu ministru zdravotnictví Julínkovi, po zveřejnění jeho návrhu na zrušení úhrady některých podpůrných léků pojišťovnami, napsal drzý a provokativní pamflet:

Největší podíl nákladů na zdravotní péči spotřebují logicky starší lidé. Průměrný věk dožití, jak jsme se v posledních dnech dočetli, se skokově zvyšuje a stávající systém to dlouhodobě utáhnout nemůže. Domnívám se, že významnou úsporou by bylo větší zapojení starších lidí (řekněme) nad sedmdesát let do úhrady léčebných nákladů. Konec konců, patří mezi šťastlivce, kteří se dožili vyššího věku než je průměr a vděčnost nad dalším prodloužením života je namístě. Při ponechání nebo mírném zvýšení limitu (max. 10 tisíc), by tato skupina měla hradit veškeré léky . Mělo by to několik pozitivních důsledků - léky by nebyly jednotlivými pacienty konzumovány bezelstně v takovém množství, mnohdy by to prospělo jejich zdravotnímu stavu a mladší ročníky by svízelná finanční situace některých staroušků (řešena sociální podporou) mohla varovat a přimět je k racionální změně životního stylu a větší péči o své zdraví. A úspory ve zdravotnictví a pojištění vůbec, by bylo možno využít jinak.

Neodpověděl, ovšem bylo velkým úspěchem ODS, že do zdravotnictví pouhými "regulačními" poplatky zanesla prvek byznysu. Byl to jen malý krok pro podnikatelé, ale velký krok proti potřebným. Vzpomínáte, jak lékaři považovali vybírání tří desetikorun za ponižující? Kde ty zlaté časy jsou... TOPkaři nás chtějí zahrnout kvalitní zdravotní péči a spoléhají na klienty, kteří obětují pro zdraví i poslední. A když tito nebudou mít ani poslední, ušetří, jsou přece vládou zodpovědných účetních. A šetřit umíme, na zdravotnictví už dnes vydáváme jen 7 % HDP, kdežto rozhazovační Němci téměř 11 procent.

*Korupce *nás i rozpočet značně zatěžuje. Jedním z kroků na její potlačení má být také zákon o registraci lobbistů. Vzdálen důvěrnému poznání těchto praktik nekoncepčně uvažuji : čím registrovaný lobbista okouzlí poslance ve snaze prosadit zájmy mocných v pozadí -- racionálním zdůvodněním nebo jinak? A kdo může prosazovat zájmy té slabší většiny, budou to odbory ? a s čím mohou přijít ? Mají pouze dvě možnosti -- deklarovat porozumění s utahováním opasků i zákonů nebo vyhrožovat organizováním sociálního neklidu. Dosti značný nepoměr.

Asi to všechno nebude v posledku tak horké, ani kaši takovou nejíme. I komunisté před jejich "reformami" obvykle pustili do oběhu fámu o velkém zdražování a lidé si oddechli, když nakonec bylo o něco menší.

Neokoni se připravují na ulomení jedné nohy u židle na které sedí, v dobré víře, že rovina je určena třemi body. Zdá se, že v souladu s učením Margaret Thatcherové o jedincích v neexistujícím společenství.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 28.6. 2010