29. 6. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 6. 2010

RECENZE FENOMÉNU

Fagi a Cvek

Fagi má mísu a Cvek nemá maso. Cvek nerozumí Fagi. Fagi nerozumí Cvekovi. A nepotřebuje mu rozumět. Protože Cvek jen cveká. Cvek cvek cvek...

Generace si dnes mohou rozumět jen obtížně. Zděšení Borise Cveka nad "fenoménem Fagi" je oním nepochopením, které od sebe odlišuje rodiče a děti. Starce a "nevycválanou" mládež. Bibli a slabikář. Je nepochopením diskursu. Boris Cvek očekává od kultury moralistní poučení, osvícení poznáním - zcela v tradici kleronacionálního modernismu si rozhořčeně vynucuje "respekt k hluboké vážnosti a tajemnosti lidského života". Postmodrní theatrum mundi není přitom interpretace Proroků. Těch "smrtelně vážných" keců bez užitečného obsahu má už mladá generace plné zuby, neboť intelektuálskou hru se vznešenými slovíčky i věrolomnost činů, podle kterých poznáte je díky vzdělání v humanitních vědách prohlédla. A pohrdá jí. Revoluční a přitom imaginativní situace.

V diskurzu učitelů a rodičů, stejně jako v diskurzu senilních páterů a jejich revmatických věřících v prochlazeném kamenném kostele totiž neexistuje pravý význam slov, popisující realitu, proměňující realitu a tvořící realitu. Tvořící svět. Existuje jen hra na mediální realitu. Na zprostředkování. Na mýty, vytvořené jinými k ohlupení vás. Tvoří bublinu, která při styku s realitou praskne.

Podle Cveka "infantilní" generace "Y" hledá od Fagi ovšem nikoliv kulturu konsekventní k dějinám lži svých předků, ale vlastní kult. Kult jako archetyp kultury, ve kterém prostá slova neztratila ještě svůj prostý význam. Rituál, rytmicky dunící nocí. Ten, který stál původně na počátku civilizace, kdy se tvořil význam slov. A tak spolu s Derridou generace "Y" dekonstruuje sémantické konstrukty předků, odhlaluje lži a banality "(celo)společenské" komunikace. Banality konverzace. Hry na obsah. Hry na kněze a věřící - hry na ovládající a ovládané. Hry na učitele a žáky. Cvek, cvek. Cvek, cvek.

Čtyřicetiletí či padesátiletí intelektuálové přednášejí dospívající mládeži na školách teorii médií či kultury ve snaze zachránit poslední zbytek svého světa, svého mládí, svého vnímání svých ideálů. A přitom "cvekají", neboť dělají, nuceni k tomu dnešním zvráceným systémem vysokého školství, vědu i z banalit. Musí, aby mohli přednášet. Musí, aby mohli psát knihy, které nikdo nečte, ale které je třeba psát proto, že se počítají jako "publikace", nutné pro přežití pedagogů či vědců. Není potřeba nic vědět, ale je potřeba o tom psát. Je uměním "to-co-je" či "to-co-se-uměním-nazve", nebo je k tvorbě potřeba i něco umět? V době, kdy chybí hodnotové rámce Velkého příběhu, 2000 let panující křesťanství je mrtvo a "post"modernismus dovolil kálet na božstva minulá, současná i budoucí, nevíme, co je dobré a co špatné. Nevíme proč.

A proto platí opravdu, že "cokoli je stejně hodnotné". Proč vlastně hledat jehlu v kupce sena? Jednoho dne se najde sama. Cvek se bouří: slovesné umění není slovní hříčka nebo hra se slovy. A co je, proboha už dva tisíce let umění? Co jsou všechny ty symboly? Nosiče kódů. A co je, proboha, příběh Fagi? Ovšem Cvek nechápe pointu a neumí ji nejdříve dekonstruovat a posléze zpět složit ... Pak se nechápavě diví, že takový "cvekot" je chápavými a kreativními žáky v divadle absurdních forem tvůrčím způsobem zestručněn, balast odfiltrován ke srozumitelnosti, remixován v pointu a když mají štěstí, zbyde z něj třebas jen jedno slovo. Opakující se slovo. Slůvko... Sloveso. Cvekat.

Laswellův model komunikace předpokládá výměnu informací a jejich racionální analýzu. Jak ovšem postupovat, vymyká-li se obsah racionálnímu uchopení? Rituálovému modelu komunikace stačí společný zážitek a poučení či "osvícení" nechává na každém z nás. Buď se nám rozbleskne v náhlém prozření, nebo ne. V případě rituálu jde o shodu v emočním nastavení ve shodném kulturním rámci.

Fagi je zrcadlem, které NAŠE třináctileté mládí jasnozřivě nastavuje přemíře balastních slov NÁS, nic nechápajících a vyprázdněných starců. Vyprazdňujeme se denně. Denně se ujišťujeme, že nás neopustila "erudice a schopnost chápat kontext dějin kultury a srovnávat se s tím největším, co v kultuře bylo stvořeno". Hovno. Porozumět Fagi je něco jiného. Chce to jen vystoupit z role rodiče (či kněze) a neošklíbat se nad "infantilitou" dětské hry. Neboť v ní je poznání. Homo ludens v sobě skrývá svobodu. Možná už jedinou, která dnešním vyprázdněném světě zbyla. Cvek, cvek. Cvek, cvek.

Nechte Fagi žít. Jsem Fagi.

Post scriptum: Comiksy Fagi a její prezentace na sítích je ukázka kvalitního marketingu kultury, vytvářející okolo "fenoménu" promyšleně nový typ komunity konzumentů. Vytvářející vizuální kód stejně, jako verbální. Kabaret se zpěvy i kanci z našich kance-láří.

Stejně jako vyznavači diskurzu semafoří Suchého textohry se slovíčky, mystifikací Járy Cimrmana, absurdit divadla Sklep či domácích banalit Hany a Hany, i Fagi nás burcuje, abychom přemýšleli nad významem slov, která denně vypouštíme z úst. Někdo chápe a někdo nechápe.

Erben, Hora, Březina i Mácha
Karel Čapek ba i jeho brácha
Ota Pavel, Václav Havel, Emil Hácha
Psali a tak znali sílu slov
Psali veršem, psali také v próze
Někdy košatě i jindy stróze
Mnohá slova vítr odnes
Leč ta jejich slova dodnes
Majestátně plujou po oblo-óze

Jiří Suchý: Chvála slova
Ze hry ...nikoho nezabije

Co dělá slepice
lenivá velice?
Nenese.

Jiří Suchý: Krasohled
Ze hry Jako když tiskne

SOUVISEJÍCÍ TEXT

Vítr globalizace rozvál homogenní komunity a sdílené tradice, liberální stát se tak ocitl ve vzduchoprázdnu. Rozhodující zkušeností globalizované společnosti se stala absence „sjednocujícího“, a to vyvolává identitární paniku a následný obrat od rozumu k identitě.

Identitární panika vdechla nový život do antiliberální tradice kleronacionalismu, a to nejen v Evropě, ale i v USA.

Salon, Právo, Václav Bělohradský: Postsekulární společnost II aneb Čtyři formy chaosu ZDE

                 
Obsah vydání       29. 6. 2010
29. 6. 2010 Koaliční dohoda o referendech je výsměch občanům Radek  Batelka
29. 6. 2010 Torontský summit a český sen po Obamovi Karel  Dolejší
29. 6. 2010 Krize bankéřů pouští veřejnosti žilou
29. 6. 2010 A stejně jsou všichni mladí šmejdi Zdeněk  Chaloupka
28. 6. 2010 Fagi a Cvek Štěpán  Kotrba
29. 6. 2010 Co si občané nevydobudou, to nebudou mít. Jak dlouho to bude trvat, než si to uvědomí? Boris  Cvek
29. 6. 2010 FBI rozbila údajnou ruskou špionážní síť v USA
29. 6. 2010 Rusko: Zatčení "špionů" v USA je "úmyslným útokem" na americko-ruské vztahy
29. 6. 2010 Běž domů, caudillo, aneb No prasaran! Karel  Dolejší
29. 6. 2010 Nečas má zatím mé sympatie Jiří  Baťa
29. 6. 2010 Radek John ministrem vnitra? Boris  Cvek
29. 6. 2010 Nenasytná ODS Petr  Jánský
28. 6. 2010 Kdo střeží ty, kteří střeží nás? Daniel  Strož
29. 6. 2010 Několik připomínek sinologického nedouka k článku Lukáše Zádrapy Martin  Knap
29. 6. 2010 Ekonomie: Pseudověda
29. 6. 2010 Stará Mádlová nemusí klikat knížete
28. 6. 2010 Proti školnému v ČR demostrovalo jen dvě stě osob
30. 6. 2010 Michael  Marčák
27. 6. 2010 Motorkáři Petr  Vařeka
28. 6. 2010 Otázka sociální ve věku postdemokracie Martin  Škabraha
28. 6. 2010 Škrcení je levným ale smrtelným dobrodružstvím pro severoamerickou školní mládež Miloš  Kaláb
28. 6. 2010 Už je to téměř tady Ladislav  Hinner
26. 6. 2010 Stimulanti, škrty a škrti Karel  Dolejší
28. 6. 2010 Jsme rozhořčeni nakládáním s archiváliemi v Ústavu pro studium totalitních režimů
28. 6. 2010 Magické myšlení John Michael Greer
28. 6. 2010 Kdo je Nováčková? Štěpán  Kotrba
2. 5. 2010 Hospodaření OSBL za duben 2010