V české kotlině mají v současné situaci důvody k jásotu pouze ti, kdo nenávidí Spojené státy až za hrob. Malá obslužná ekonomika v německé Evropě, postupně bypassovaná produktovody směřujícími z východu na západ, stejně jako německým úsilím vybudovat mnohem větší a významnější obslužnou ekonomiku v prostoru, který před šesti dekádami odolal pokusu o vojenské obsazení, čelí vyhlídkám na to, že její semiperiferní postavení bude dále degradováno. Je jen málo důvodů k pochybnostem o tom, že ruští subdodavatelé německých finálních výrobců mohou být výrazně levnější než čeští, což producenty cca 40% českého exportu (a ještě více jejich zaměstnance, kteří by se měli pomalu zajímat o výši ruských mezd) staví před neradostnou perspektivu. Česká republika jako "průchoďák" pro zboží mezi východem a západem, protkaná co nejhustší sítí komunikací s obslužnou infrastrukturou, a vývoz domácnostmi i státem mnohostranně dotované elektřiny - zhruba tak lze dokončit obrázek, který vyplývá ze současných trendů, pokud se něco radikálně nezmění. Na rozdíl od Poláků Čechy Berlín k jednání s Moskvou o nových mocenských poměrech v Evropě už ani nezve - izolovaný "strategický partner USA", který se spolu se sociální záchrannou sítí chystá rituálně obětovat také vzdělávací systém a vědu, zatímco podporuje nadnárodní banky, koncipuje plán špehování poslanců či výstavbu předměstských koncentráků pro pražské bezdomovce, prostě už ve své autodestruktivní operetnosti nestojí za vážnou pozornost.

Zahlédl snad někdo v posledních týdnech na veřejnosti českou zahraniční politiku? A nebyla náhodou malá, hnědá, tváře divé?