Meze magie

7. 7. 2010 / John Michael Greer

...rituály, které budou praktikovány v revitalizačních hnutích, mohou mít formu výcviku v budování komunit, protestních pochodů, festivalů pod širým nebem a kampaní za získání politických funkcí. Mohou dokonce obsahovat rozumné kroky, jako je izolace domů a budování solárních skleníků.

KD│ V první polovině tohoto eseje jsem nastínil neznámý terén, který se začíná otevírat před komunitou ropného zlomu, zatímco koncepce pevných energetických limitů prosakuje zpět do povědomí veřejnosti - po třiceti letech v exilu na Sibiři imaginace, kde naše společnosti vězní své nežádoucí pravdy. Jedním z pravděpodobných rysů této krajiny je vzestup revitalizačních hnutí mezi obyvateli průmyslového světa. Minulý týden jsem mluvil o těchto hnutích v obecné rovině, ale je možné objasnit tuto problematiku mnohem zřetelněji, pokud řekneme, že revitalizační hnutí se snaží vyrovnat s drastickými a nevítanými společenskými změnami prostřednictvím rituálního jednání.

Podle vlivného druidského spisovatele a učitele Rosse Nicholse "Rituál je poezií ve světě jednání"; řečeno méně gnómickou formou, rituál je činnost prováděná pro svůj symbolický význam spíše než pro praktickou hodnotu. Většina sociálních hnutí různými způsoby kombinuje rituál s praktickou činností. To co revitalizační hnutí odlišuje je fakt, že se objevují, když konkrétní odpovědi na měnící se svět jsou buď nefunkční nebo nemyslitelné, a tak plán činnosti, který nabízejí, je výhradně záležitostí rituálu; i ty akce, které mají praktické aspekty, jsou vykonávány kvůli jejich symbolické síle.

Trumfem je zde skutečnost, že rituál může mít pozoruhodné vlastnosti, když je použit správným způsobem a pro správné účely. To je tajemství magie - umění a vědy způsobující změny vědomí v souladu s vůlí, abych zopakoval definici Dion Fortuneové. Pokud to, co se snažíte udělat, závisí na možnostech vědomé bytosti, magie funguje. Nýtovačka Rosie, o níž v těchto esejích padla už nejedna zmínka, je příkladem úspěšné magie. "Dokážeme to," říká její nejslavnější plakát, a miliony amerických žen zjistily, že to dokážou; ženy v domácnosti, které nikdy v životě nezacházely s obráběcími a tvářecími stroji, odjely do továren vyrábět letadla, tanky a děla tempem, které překročilo i ty nejoptimističtější naděje spojeneckých plánovačů, a zaplavily bojiště po celém světě přílivovou vlnou munice, která spláchla síly Osy do kontejneru dějin.

Chcete-li ještě extrémnější příklad, uvažujte o trajektorii, která vedla ke vzniku nejnebezpečnější mocnosti Osy. O málo více než deset let předtím, než začala druhá světová válka, bylo Německo učebnicovým příkladem selhávajícího státu, ekonomické mizérie a zdiskreditovaného politického zřízení, rozpolceným vnitřními zápasy nacházejícím se takřka na pokraji občanské války. Rozumné metody použité rozumnými muži nedokázaly s těmito problémy udělat nic. Hitler nebyl rozumný člověk; lépe než takřka kdokoliv jiný v jeho době pochopil moc neracionálního při utváření lidského myšlení a jednání, a jeho reakce na rozpad Německa představovala vládu magie. Německo se stalo obrovským rituálním divadlem zaplaveným symboly, zaklínadly a obřady. Lidé rozumu předpovídali, že Hitler skončí v úřadě za šest měsíců; o šest let později, když disponoval totální kontrolou nad tvrdě vycepovaným národem a jedním z nejobávanějších válečných strojů na světě, vyhlásil válku většině planety, a vyžádalo si dalších šest let času a totální porážku, aby bylo jeho panství nad německým národem zlomeno.

Je velice paradoxní, že jeden z mála Hitlerových současníků, který by se jeho chápání neracionálních jevů mohl vyrovnat, byl Mohandas K. Gándhí. Gándhí také nebyl člověk rozumu, ale jeho mysl úroveň rozumu převyšovala o tolik, o kolik Hitler zůstával pod ní. V mnoha ohledech představoval úkol vypáčit "klenot z koruny" Britského impéria a zbavit ho jeho vládců ještě podivuhodnější výkon než vyvedení Německa ze spirály smrti, na niž nastoupilo po roce 1918, a Gándhí toho dosáhl bez jakéhokoliv z institucionálních nástrojů, na něž mohl při fungování své magie spoléhat Hitler. Podívaná na to, jak největší říše v historii lidstva byla nucena podrobit se jemné vůli osamělého starého mystika, může být použita jako příklad pozitivního potenciálu magie; kataklyzmatické selhání dvanáctileté Říše ukazuje stejně jasně její potenciální stinné stránky.

Rozdíl ve výsledcích se zčásti odvíjel od morální vzdálenosti mezi dvěma čaroději. Etika je v magii stejně důležitá jako v chirurgii hygiena, a ze stejného důvodu; jednu nebo druhou zanedbejte, a můžete se spolehnout, že dojde k sepsi. Přesto existují také rozdíly v prostředcích a cílech, a ty se přímo vztahují k tématu tohoto eseje. Za účelem dosažení svého účelu Gándhí potřeboval pouze získat vliv na myšlení a rozhodování lidí v Británii, Indii a dalších zemích, které mohly první či druhou ovlivnit. Jinými slovy, jeho práce se nakonec týkala způsobování změn ve vědomí, a to bylo něco, co symbolická akce mohla dokázat a také to dokázala.

Pokud jde o Hitlera, začal podobně. Aby uskutečnil svou vizi triumfálního Německa, musel na jedné straně způsobit změny ve vědomí německého národa, a na druhé straně v myslích představitelů ostatních evropských národů, a magické znalosti získané na okrajích vídeňské okultní scény se ukázaly být pro tento úkol více než dostačující. Avšak jakmile tyto cíle překročil, aby sledoval fantazii vojenského dobývání, ocitl se mimo rozsah účinků, které by mohly být dosaženy změnami ve vědomí, v oblasti, která závisí na pevné hmotné realitě ropy, oceli a geografie. Jakmile tuto mez překročil, byl odsouzen k zániku; magie může proměnit nepodařený stát ve sjednocenéný národ, ale nemůže udělat světovou říši průmyslového věku z nevelkého evropského státu s malými zdroji, bez ropy a bránitelných hranic.

Toto vše jednoduše znamená, že magie, stejně jako jakýkoli jiný nástroj, se velmi dobře hodí k vykonávání některých činností, ale je zcela nevhodná pro jiné. Pokud problémy, kterým čelí jednotlivec nebo společenství, jsou především funkcí vědomí, mohou být magické metody při zacházení s nimi mimořádné účinné. Pokud potíže, kterým je třeba čelit, mají své kořeny v hmotném světě, existují tvrdá omezení pro to, co magie dokáže. Nemůžete například používat zaklínadla a rituály k vytvoření ropy v zemi, zejména pokud tam nikdy nebyla, nebo v případě, že ropná pole jsou již vyčerpána. Nemůžete ani používat kouzla k úspěšnému spuštění programu zkapalňování uhlí (Greer tu má na mysli výrobu syntetického benzínu z uhlí tzv. Fischer-Tropschovým procesem - KD), pokud čistá energie získaná používanou technologií je příliš nízká; Hitlerův režim udělal na své úrovni vše, aby toho dosáhl, s některými z nejlepších světových vědců a inženýrů, se značnými zásobami uhlí v okupované Evropě a neomezenou nabídkou otrocké práce - a přesto Wehrmachtu došly pohonné hmoty.

Tyto příklady jsou pro současnost zvlášť důležité, protože hnutí vedená Hitlerem a Gándhím měla hodně společného s revitalizačními hnutími. Obě se objevila v reakci na drastické sociální stresy odolné vůči jakémukoliv jinému praktickému a rozumnému přístupu - poversailleské, takřka kolabující Německo na jedné straně, ekonomická a sociální zátěž britské imperiální nadvlády nad Indií na straně druhé. Obě silně závisela na symbolice, zaklínání, rituálech a zbytku hardwaru z rejstříku kouzelnických nástrojů, a obě se stala masovým hnutím, které charakterizovalo divoké nadšení a chiliastická očekávání společná všem revitalizačním hnutím. Úspěch projektu Gándhího a selhání Hitlera tak mimo jiné poukazují na rozdíl mezi tím, co revitalizační hnutí dokáže a co už nedokáže.

To je právě teď velmi důležité, protože to, co bude většina lidí v průmyslovém světě ve velmi blízké budoucnosti požadovat, je něco, co nedokáže splnit ani revitalizační hnutí, ani nic jiného. Přecházíme z věku bezpříkladného bohatství k věku nedostatku, hospodářského poklesu a environmentální lhůty splatnosti. Jak realita ropného zlomu proniká do hlavního společenského proudu a konec věku hojnosti je nemožné nadále ignorovat, většina lidí v průmyslovém světě se zřejmě začíná s rostoucím zoufalstvím rozhlížet po čemkoliv, co by věk hojnosti přivedlo zpět. Dokonce i ti, kdo trvají na tom, že pohrdají věkem ropy a vším, co znamená, v mnoha případech již ukázali ochotu udržet co nejvíce z jeho výhod, které sami považují za atraktivní.

Potíž je samozřejmě v tom, že konec věku hojnosti nepřichází kvůli změnám ve vědomí; děje se tak v důsledku fyzikálních zákonů. Hojnost, kterou nás všechny od mala učili považovat za normální, zde byla jen proto, že si několik národů překotným tempem vypálilo svou cestu pozemskými zásobami fosilního uhlíku. Většina zásob fosilních paliv, která mohla být získána levně a rychle, již byla vytěžena a spálena; kal, který zůstal - sirnatá ropa, dehtové písky, hnědé uhlí a podobně - po započítání toho, co je potřeba k jejich vytěžení, a také rostoucích ekologických nákladů, dává méně energie; obnovitelné zdroje energie a další alternativní zdroje mají vlastní problémy, a ukázaly se být neschopné pokrýt víc než malý zlomek poklesu. Zmíněné meze nelze změnit, nebo o nich dokonce vyjednávat; definují dilema, s nímž budeme muset všichni tak či onak žít, a to po velmi dlouhou dobu.

To znamená, že základní příčiny krize moderní industriální civilizace nejsou magií ovlivnitelné. Nemůžeme ovládnout budoucnost pod praporem hojnosti o nic víc, než mohl Hitler dobýt svět pod praporem národního socialismu, a do značné míry ze stejného důvodu: Materiální zdroje, které by umožnily takovou válku vyhrát, prostě neexistují. Je pravda, že bychom mohli reagovat na současnou krizi změnami ve vědomí, mezi jiným s použitím nástrojů magie, ale tyto reakce by vyžadovaly, abychom přijali konec věku hojnosti a ztrátu v podstatě všech jeho výhod. To je ovšem něco, co je dnes ochotno udělat jen velmi málo lidí.

To je důvod, proč jsem se již dříve zmínil, že revitalizační hnutí se objevují, když všechny praktické reakce na měnící se svět jsou buď nefunkční, nebo nemyslitelné. Moderní průmyslová civilizace se vehnala právě do takové situace; ty odpovědi, o nichž jsou naši političtí lídři a největší část obyvatelstva ochotni přemýšlet, jsou nepoužitelné, a ty reakce, které by ve skutečnosti mohly zabránit opravdu dramatickému zhoršení, jsou nemyslitelné. To znamená, že rituál zůstává poslední zbývající možností.

Pokud by tato možnost mohla být použita správným způsobem, ke změně vědomí tak, aby se lidé naučili myslet nemyslitelné, přijmout konec věku hojnosti, uznat velký rozdíl mezi tím, co si nyní myslí, že potřebují, a tím, co skutečně potřebují, a přizpůsobit svůj život a svá očekávání tak, aby byla slučitelná se světem po hojnosti, mohla by magie dosáhnout věcí opravdu mimořádných. Problém je, že není obvykle možné získat lidi pro to, aby používali rituální činnosti zaměřené na dosažení něčeho, co si zoufale nepřejí. Magie, opět opakuji, je umění a věda způsobující změnu vědomí v souladu s vůlí; pokud zde není vůle, neexistuje ani magie.

Zbývá tedy mimořádně svůdný, nicméně předem k záhubě odsouzený pokus dosáhnout toho, aby se fyzický svět prostřednictvím rituálních činností podřídil přání většiny průmyslového lidstva. Fanoušci Sarah Palinové skandující "Drill, baby, drill," jako by vrtání děr do země magicky zavázalo planetu, aby do spodní části vrtu umístila ropu, podnikají první zkusmé kroky v tomto směru. Stejně tak existují lidé trvající na tom, že můžeme dál užívat parádičky z věku hojnosti, pokud jen podpoříme technologii, nebo se připojíme k hnutí, nebo přijmeme ideologii, nebo - dobře, seznam je již dlouhý, a v blízké budoucnosti se bude ještě pořádně prodlužovat. Domnívám se, že máme přinejlepším pár let, než kdosi správným způsobem namíchá ty správné ingredience, a první plně rozvinuté revitalizační hnutí začne pronikavou obžalobou stávajícího řádu a příslibem zářných zítřků dosažených tím, co reprezentuje trvalé provozování magie, přitahovat množství příznivců.

Ti z mých čtenářů, kteří dávali pozor, poznají, že to neznamená, že lidé obléknou zábavné šaty a klobouky a začnou se ohánět zdobenými hůlkami, zatímco budou intonovat názvy duchů, v jejichž existenci vlastně nevěří. Stejně jako dnes v magických zaříkávadlech hnutí ropného zlomu nahradila stará barbarská jména taková mocná slova jako "vodíková ekonomika", "bionafta z řas", "pokročilá technologie těžby ropy" a podobně, rituály, které budou praktikovány v revitalizačních hnutích, mohou mít formu výcviku v budování komunit, protestních pochodů, festivalů pod širým nebem a kampaní za získání politických funkcí. Mohou dokonce obsahovat rozumné kroky, jako je izolace domů a budování solárních skleníků. Připomeňme, že to co definuje činnost jako rituál, je výkon ze symbolických spíše než z praktických důvodů; izolování domu je praktická činnost, když je prováděno z praktických důvodů uspoření několika desítek dolarů ročně na účtech za teplo, ale stává se rituální činností, když je prováděno na základě přesvědčení, že kroky tohoto druhu mohou zažehnat konec věku hojnosti.

To je důvod, proč jsem v závěru první části tohoto příspěvku navrhl, že účinné protikouzlo proti nemístnému magickému myšlení v jádru vznikajících revitalizačních hnutí představuje uznání skutečnosti, že neexistují žádné zářné zítřky. Tato slova vyvolala mezi čtenáři některé pozoruhodně intenzivní reakce, a to bylo přesně to, čeho měla dosáhnout. Větu je nicméně třeba chápat s určitou subtilností. Nepředpovídá budoucnost sestávající z nepřerušované bídy, nebo netvrdí, že nevzniknou zisky, které bychom mohli postavit proti obrovským ztrátám, jež většina z nás utrpí.

To znamená, že jádro víry ve věku, který končí, víra, že budoucnost bude lepší než minulost nebo současnost, se stalo klamem. Budoucnost, která je před námi, bude v téměř každém slova smyslu horší než současnost či nedávná minulost. Naprostá většina z nás bude mnohem chudší, než jsme byli, mnozí z nás se budou muset přinejmenším tu a tam starat o získání dostatku potravin k tomu, aby se udrželi naživu; většina z nás se bude muset obejít bez odpovídající zdravotní péče; většina z nás nebude mít možnost odejít do důchodu; většina z nás zemře alespoň o trochu dřív, než bychom mohli jinak očekávat. Zabezpečení, které většina z nás považuje za samozřejmé, s policií a hasiči k dispozici na zavolání a s právním státem přinejmenším uznávaným, i když stejně nevymáhaným, se na mnoha místech stane blednoucí vzpomínkou; mnohé oblasti, které dlouho žily v míru, se budou muset vyrovnat s děsivou realitou povstání nebo války. Všechny tyto věci budou součástí každodenního života drtivé většiny z nás po celá desetiletí, a na druhé straně toho všeho neleží nějaký vysněný zlatý věk, ale dočasný odklad v podobě stabilizace a částečného zotavení, které by mohly trvat přinejlepším půl století, než uděří další vlna krizí.

Tak vypadá úpadek a pád civilizací. Je naší smůlou, že žijeme na počátku druhé velké vlny úpadku zasahujícího západní civilizaci - pro ty, kteří nemají přehled o vlastní historii, dodávám, že ta první vlna začala v roce 1914 a skončila počátkem padesátých let - a tato vlna bude pravděpodobně mnohem horší než první, i kdyby jen proto, že k ní dojde právě po vyvrcholení konvenční ropné produkce, a proto budeme muset především čelit poklesu čisté energie na jednoho obyvatele. Je uklidňující, a bude nepochybně běžné, hledat v neklidných časech obětní beránky, ale zdá se vhodnější uznat, že toto je prostě to, co se v daném bodě na křivce historie jednoduše stane.

Ze všech reakcí, které vyvolala první část tohoto příspěvku, ty jež mě zaujaly nejvíce byly ty, které tvrdily, že mít na dosah skvělou budoucnost je jediná věc, která dává životu smysl. Naštěstí se to pravdě nepřibližuje ani vzdáleně. Téměř všichni naši předkové žili v dobách, kdy zářné zítřky vůbec nebyly na obzoru; téměř všichni naši potomci okusí totéž. Velká většina těch prvních nalezla jiné důvody, proč žít, a nepochybně se podobně zachová i naprostá většina těch druhých. To je stejně schůdné řešení i právě teď, za předpokladu, že jsme ochotni myslet nemyslitelné, uznat, že věk hojnosti končí, a zvážit možnost, že udělat v době krize správnou věc, bez ohledu na to, jak nepříjemné či náročné by to mohlo být, může být bohatším zdrojem smyslu než čekání na magii, která by přivolala zářné zítřky.

Článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 7.7. 2010