Korupční peníze...

16. 7. 2010 / Ladislav Žák

Boj s korupcí je vlajkovou lodí koaliční smlouvy a jistě tomu bude nejinak i v rámci vládního prohlášení. Zdá se, že jádro pudla je viděno v neprůhlednosti veřejných zakázek a proto je podstatná část preventivních opatření věnována transparentnosti toků veřejných financí. Prevence je doprovázena plánovaným zefektivněním a zostřením represe.

Možná se mýlím, ale jsem přesvědčen, že ten základní problém je někde úplně jinde. Korupce totiž nemá svůj základ v neprůhledných tocích nebo dokonce v systému úplatků a protislužeb. Základním problémem je prvotní objem finančních prostředků na jednotlivé veřejné zakázky, onen finanční vodojem, rybník nebo horské jezero, že kterého ony toky posléze vycházejí. Jinými slovy úhelným kamenem korupce je vytváření rozpočtů na jednotlivé veřejné zakázky. Žijeme v době, která je posedlá tím, že musí všechno měřit a vyčíslovat, a je proto jenom přirozené, že se úspěšnost státní správy i samospráv hodnotí mimo jiné podle toho, kolik prostředků dokážou pro svou činnost získat, s jakými rozpočty mohou disponovat.

Tvorba rozpočtů na veřejné a zejména liniové stavby je tím základním procesem, kde vzniká prostor pro vytváření dostatečných nadnormativních finančních objemů, ze kterých se potom dají uspokojovat jiné než veřejné zájmy. A právě oblast příprav veřejných investičních záměrů je rejdištěm těch, kteří tlačí cenu nahoru a politické elity na tomto nafukování spolupracují s armádou znalců a jiných expertů. Veřejné soutěže potom vyhrávají ti uchazeči, kteří dokážou politickým elitám naaranžovat z nadnormativních rozpočtů na veřejnou zakázku větší a kulturnější malou domů. Představa, že těžiště korupce spočívá v tom, že někdo uplácí ze svého, aby dostal zakázku, je zcela mimo realitu. To je taková korupční "bosá liga."

Je prazvláštní, že současná koalice velmi dobře postihla to, že problém nekonečného nedostatku finančních prostředků ve zdravotnictví spočívá v neexistujících standardech zdravotní péče a není schopna analogicky uvažovat u veřejných zakázek. Dokud totiž nebude stanoven cenový standard na naprostou většinu veřejných zakázek, který bude omezovat výdaje zejména na opakující se zakázky, pak je veškerá transparence zbytečná.

Domnívám se, že této zemi prospěje více, když se postaví 100 kilometrů dálnic za rok za sto jednotek a někdo si při tom něco ukradne, než když se postaví za stejný objem prostředků za dva roky kilometrů jenom 50, ale budeme mít několik vzorových procesů s korupčníky nebo naopak několik uplacených auditů, že nikdo nic nevzal. Myslím, že by neměl být problém stanovit někde rámcové a někde podrobné cenové normativy veřejných prací tak, aby sice byly za přesně určených podmínek překročitelné, ale aby zároveň veřejná kontrola měla k dispozici jasné srovnání. Ostatně je s podivem, že se informaci NERVu o tom, kolik miliard navíc nás stojí liniové stavby, nedostalo ze strany tvůrců protikorupční politiky žádné pozornosti. Veřejné prostředky jsou od toho, aby obohacovaly a zhodnocovaly veřejný prostor a nikoliv od toho, aby byly pod záminkou ochrany jakéhosi virtuálního veřejného zájmu věnovány na nesmyslná bezpečnostní opatření. Je lépe mít novou nemocnici nebo školu s tím, že něco prostě zmizelo, než být bez školy a nemocnice s tím, že ovšem díky stejným penězům vynaloženým na represi mám jistotu, že nezmizelo nic. Taková jistota je občanovi s prominutím k...

Na samotný závěr si už jen dovolím obligátní doporučení. Nechme veřejné zakázky podepisovat výhradně úředníky s definitivou a veškerým zabezpečením, které jim je schopna společnost poskytnout, ale také s hmotnou odpovědností. Nemusí jich být více než tisíc a jejich všestranné zabezpečení se společnosti určitě vyplatí více než výcvik nějakých agentů a nákup šmírovacích technologií. Nechávat důležité podpisy na nejrůznějších zimních králích, které se potom snažíme za odměnu za statečnost buď politicky likvidovat, nebo usídlit někde na ambasádě, popřípadě na úřednících, kteří se křečovitě drží své židle a klesá jim plat, není myslím řešení ani důstojné ani správné.

A nezapomeňme prosím na to, že dnes je tím základním rybníkem, horským jezerem nebo finančním vodojemem státní rozpočet a ne jen evropské dotační programy. Podívejme se jen na skutečnost, jak málo pozornosti je všeobecně věnováno státnímu závěrečnému účtu a především diferencím, které vykazuje oproti rozpočtu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.7. 2010