22. 7. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 7. 2010

Proč nejsem antikomunistou

Vladimír Kučera v MfD (21.7. "Antikomunismus přece není úchylka") považuje komunismus za "maligní nádor" a tomu odpovídá i jeho rozsáhlá apologie antikomunismu. Zarámovaná tvrzením, že nejde o obhajobu antikomunismu, ale práva na něj. Jenže, ať vysloví cokoli, nakonec stejně musí konstatovat, že protikomunistický názor je cosi "nepatřičného". Připouští, že v "naší civilizaci lze být antifašistou, antinacistou, antikapitalistou, antikatolíkem, anticyklistou, veškerým anti-....ne však antikomunistou". A zcela upřímně mu vadí, že "toto označení je často po lidech házeno jako nadávka".

Je to snad proto, že se osobně stal profesionálním vykladačem historie z pohledu posledních vítězů? A plebejský český národ přece jen nemiluje opečovatele vládců. Kučerova pozice je samozřejmě legální, umožňuje interpretovat dějinné události jakoby bez ideologické bariéry totalitního státu, může se opírat o obecně uznávané pravdy o věčné touze člověka žít v pravdě, opakovat slova Voltairova na právo člověka vyslovovat svobodně svůj názor. A přesto všechno nakonec opět jen smutně konstatuje, že na antikomunistu se u nás hledí jako na "podivíny, lidi s mravní úchylkou či vadou charakteru". A co víc, "hledí tak na ně občas i ti, jimž zdejší komunistická čtyřicetiletá praxe uškodila".

Má to Vladimír Kučera těžké, jestliže nenajde porozumění ani u těch, kteří by mu měli líbat ruce vzhledem ke svému postižení žitím v komunistické praxi. Není však zapotřebí pohlédnout na uplynulá desetiletí bez zbytečných klapek na očích, abychom se lépe vyznali v chaotické době celého dvacátého století? Proč nezabírají a nezabírají srovnávání komunismu s nacismem? Kučera jen smutně konstatuje, že není industrializace jako industrializace. Ta komunistická je vynášena jako důkaz prospěšnosti, ta v Třetí říši nikoli. Komunismus v jeho pojetí splývá s realitou existence SSSR, oním "mazaným krytím velmocenského imperialismu", kdy "většině komunistických praktiků nešlo o myšlenku".

Je totiž obtížné až nesmyslně ambiciózní chtít zbavit lidstvo myšlenky na spravedlivé žití v komuně rovnoprávných občanů. Tato iluze tu s námi bude, co lidstvo hodlá existovat. Někdy a někde posílena mocí více či méně ovlivňovat chod společnosti, ale zejména zůstávat variantou dosud osvědčené vlády kapitálu. S jeho tržním hospodářstvím, ale i bezohledností, agresivitou, militarismem, válečnictvím, nelidským zacházením s celými národy. S kořistnickým plundrováním Země, s neskrývanou hrou na demokracii. Kdy se stále roztahují pomyslné nůžky bohatství jedněch a bídy druhých. Kdy i církve, služebnice svědomí, jsou úspěšné, jen když nabízejí ráj až na onom světě. A jsou-li touha a smysl lidského počínání založeny převážně na honbě za ziskem, zůstane tu s námi na věčné časy i myšlenka komunismu.

Kdyby Karel Čapek v roce 1924 měl k dispozici znalosti Vladimíra Kučery! Povědomí o gulazích, ukrajinských hladomorech, stalinských represích, Gottwaldových zločinech, onom bratrství národů vrcholícím zásahem vojsk Varšavské smlouvy v socialistickém Československu. Měl by zapotřebí psát svůj fejeton "Proč nejsem komunistou?" s takovým zaujetím humanisty? Nebo by jen mávl rukou a věnoval se psaní divadelních her, v nichž by lidstvo varoval před nástupem totality s ještě větší naléhavostí? Kdyby věděl o budoucím holokaustu miliónů mužů, žen a dětí jednoho národa? O možnostech vyhlazovacích válek vedených jadernými zbraněmi?

Čapkův fejeton mají k dispozici všichni majitelé antikomunistické "úchylky". Je však i součástí naší povinné "výbavy", možná ještě potřebnější než by se na první pohled mohlo zdát.

                 
Obsah vydání       22. 7. 2010
22. 7. 2010 Paříž zorganizovala "festival chyb" ve snaze naučit francouzské školáky myslet
22. 7. 2010 Náměstek britského premiéra: "Válka v Iráku byla protizákonná"
22. 7. 2010 Dosud nezpozorovaný úpadek ČSSD Štěpán  Kotrba
22. 7. 2010 Chození kolem horké kaše: Znamenitou mrtvolu sociálního státu make-up nezachrání Karel  Dolejší
22. 7. 2010 Chci sdělit ČSSD: Nelze jen pasivně čekat Boris  Cvek
22. 7. 2010 Zvláštní racionalita Hynek  Bíla
22. 7. 2010 Král "Bene" Pavel  Čámský
22. 7. 2010 Tajemství lékárny Michal  Vimmer
22. 7. 2010 Spravedlnost až za hrob! Jiří  Baťa
22. 7. 2010 Hladovějící osmdesátnice: "To je dobře, že ve volbách nevyhráli komunisti!" Jan  Čulík
22. 7. 2010 Úspěšní musejí mít někoho, komu prodávat! Miloš  Kaláb
21. 7. 2010 Michael  Marčák
22. 7. 2010 Proč nejsem antikomunistou Miloslav  Štěrba
22. 7. 2010 Deník The Times přišel zpoplatněním o 90 procent čtenářů
22. 7. 2010 Názory části mladé generace jsou otřesné Václav  Adam
22. 7. 2010 Generální štáb nám mohl býti ukraden Karel  Dolejší
21. 7. 2010 Hnutí přechodu: Příprava na ropný zlom
22. 7. 2010 Posuzování schopnosti volit u lidí s postižením může být pro soudy problematické
21. 7. 2010 Zánik římské republiky: Poučení pro Davida Petraea a pro Ameriku
21. 7. 2010 Dnešek a minulost: je v pořádku, když minulosti vnucujeme své vidění světa? Jan  Čulík
22. 7. 2010 Nepříjemná pravda o ropném zlomu
22. 7. 2010 Čečensko za rohem Pavel  Pečínka
22. 7. 2010 Deset způsobů, jak vám Facebook může zničit život
20. 7. 2010 Evropská komise utajuje jednání o internetu
20. 7. 2010 Česká cesta k magické společnosti Jan  Stern
21. 7. 2010 Když může Brazílie, může každý - aneb Kdopak by se Goliášů bál Josef  Mikovec
21. 7. 2010 Manipulace ministerstva zahraničí a Mladé fronty Dnes Jan  Křeček
21. 7. 2010 Europoslanci protestují: již žádné tajnosti s ACTA Pavel  Poc
21. 7. 2010 EU-Rusko: Varianty vývoje Ondřej  Šlechta
20. 7. 2010 Monitor Jana Paula: Není Medek jako Medek Jan  Paul
14. 7. 2010 Hospodaření OSBL za květen a červen 2010