Jaderná energetika - vedlejší produkt poválečných závodů v jaderném zbrojení - kolem sebe od počátku šířila vábivé přísliby. Měla se údajně stát historickou následovnicí energie z uhlí a ropy, a měla být ještě mnohem hojnější a levnější. To že téměř nic z toho jaktěživa nesplnila a dodnes pokrývá celosvětovou spotřebu z pouhých 15% jejím oddaným zastáncům absolutně nevadí. Za každý ošuntělý sen se hned nabízí nový, nebo se vytáhne některý obnošený, na který se však již mezitím poněkud zapomnělo: Když začalo být jasné, že klasické lehkovodní reaktory nejsou žádné terno, ve snech je nahradily reaktory množivé (konec 70. let; sní se o nich dodnes) a thoriové (ty na chvíli vyšly z módy, ale znovu se vracejí, alespoň na papíře). A kromě toho - samozřejmě - jaderná fúze, jedna z nejdražších hraček v historii lidstva, která za půl století zkonzumovala stovky miliard na to, aby se reakci podařilo udržet po nepatrný zlomek sekundy.

Posedlost kombinací tří alchymistických zázraků v jednom se v klinické rovině projevuje silně ritualizovaným jednáním postižených, kteří tvrdošíjně opakují některé mantry ("Energie jaderné fúze za třicet let!") a trpí panickou hrůzou z postupů, které by mohly porušit jejich posvátná pravidla. Snad právě to jim zabraňuje vidět obrovské dotace, které státy každoročně do jaderné energetiky nalévají, ale za to křičet při sebemenší zmínce o podpoře obnovitelných zdrojů, což je samozřejmě strašlivé a neomluvitelné plýtvání.

Zatímco jsou zaujati svým bohulibým dílem, vůbec jim nedochází, že už dávno zaměnili svá fantasmata a mentální reprezentace za skutečný svět, který představuje oblast značně širší a komplikovanější než to, co jsou ze své pozice úzce specializovaných jaderných obřadníků připraveni vidět; tvrdošíjně až vztekle upírají pohled k nukleárním ornamentům na lodžii, zatímco si jednou rukou ucpávají nos, aby unikli všudypřítomnému puchu z nefungující kanalizace. Krásné je věru to, co jsme dostali pod kontrolu! To co jsme nezvládli, není podstatné a hodné naší ctěné pozornosti... Kdo že to tu mluvil o nukleární kadibudce?

Snít o vyřešení všech energetických problémů jádrem, zatímco vytěsníme problémy znečištění prostředí při těžbě toxické suroviny, likvidace radioaktivního zařízení po skončení životnosti či skladování vyhořelého paliva po dobu čtvrt milionu let - tak prosím vypadá delírium dnešního jaderného fyzika. Je úplně stejné jako v roce 1950 - nezměnilo se na něm vůbec nic, protože skutečnost se ho nemůže nijak dotknout. Je proti střetu s empirickými fakty účinně impregnováno a doslova nic s ním nemůže otřást.

Fantazie sekty Vesmírných lidí o Aštaru Šeranovi jsou proti tomu stejně naivní a neškodné jako pohádka o létajícím koberci.