Tou původní příčinou je, zdá se, propagandistický úspěch pravice, které se podařilo ztotožnit sociální, levicové a solidární vnímání světa s komunismem. Levicovost je podle této ideologie jenom falešnou záminkou k návratu totality. Mladá generace je do značné míry autodidaktická v tom horším slova smyslu. Vychovává se převážně sama uvnitř své komunity, neboť mezi ní a generací rodičů a prarodičů zeje propast, jaká by v minulosti ke svému vyhloubení potřebovala celá staletí. Ob jednu generaci je v postatě stále obtížnější se vůbec shodnout v pojmech, a vývoj jde stále kupředu, takže za nějakých dvacet let bude zapotřebí vydávat i mezigenerační jazykové slovníky. Generace si v podstatě nemají navzájem co sdělit, takže do myšlenkového světa mládeže může promlouvat jen současné. Ztrácí se kontinuita a vědomí nějakých souvislostí. Věci jsou rychlé, prchavé a dlouhodobě neuchopitelné. Spousta mladých lidí si myslí, že jejich prarodiče žili v druhohorách. Tak se jim jeví svět bez mobilů, počítačů a masových rokových koncertů. Vůbec si nedovedou představit, že se v něčem takovém vůbec dalo žít, asi tak jako si moje generace nedokázala představit život za protektorátu.

Tato první příčina tvoří, podle mého názoru, vnější rámec „pravicovosti současné české mládeže“. Není to vědomé vytváření nějakého světového názoru, spíše jeho absence. Nasává se s atmosférou. Vzhledem k tomu, že současné životní prostředí je přeplněno informacemi, které připomínají permanentní hustý déšť složený z maličkých kapek, není možné nezmoknout.

Druhá příčina nás může zajímat právě ze sociálního hlediska. Současná mládež je sice velice samostatná, progresívní a maximálně nezávislá na svém rodinném prostředí. Na druhé straně však více než generace dřívější oddaluje úplné odstřižení pupeční šňůry. Jinými slovy, ráda žije svobodně a volně, ale pokud možno co nejdéle za peníze rodičů. Díky tomu má tedy to pochybné štěstí, že sociální problémy společnosti necítí na vlastní kůži. V takto hezké izolaci od vnějšího zlého a nespravedlivého světa vlastně i část mládeže ze středních vrstev si osvojuje zvyky „mládeže zlaté“. Není sice všechno zlato, co se třpytí, ale notná dávka zábavy a veselí se za to dá pořídit, a svět vypadá jako naprosto báječný. Ovšem do chvíle, než rodiče ukážou prstem na dveře a mladý veselý pravičák putuje do garsonky, za jejíž nájem zaplatí padesát procent svého nástupního platu, který dostane ve firmě, jejíž majitel ho zaměstná na dobu určitou nebo zcela bez smlouvy, což znamená, že prvních pět platů neuvidí vůbec. Teprve pak možná dostane pravicové smýšlení onoho mladého vyvržence z ráje první trhlinu. Podobný šok je možno prožít také při placení školného z vlastní kapsy. Kapsa rodičů nekrvácí tak viditelně, aby student kvůli tomu měnil moderní pravicové názory za staré levicové harampádí od vetešníka.

Ovšem, ne každý mladý člověk dostane takovouto tvrdou lekci od života. To, co píšu, je samozřejmě nespravedlivé vůči mnoha mladým lidem, kteří na sobě usilovně pracují a jsou skutečně brzy nezávislí na rodičích. Nebo vůči těm, v jejichž rodinách se podařilo, navzdory době, uchovat alespoň něco z dřívějšího řádu oněch dobrých starosvětských domácností, v nichž je každý veden k práci a odpovědnosti. Tito lidé si mohou utvořit různé životní postoje, a být třeba liberály nebo konzervativci. Důležité ale je, že pak se jedná většinou o konzistentní názor opírající se o konkrétní zkušenost nebo rodinnou tradici, a ne jen o pocit, že život je lunapark, a je přitom jedno, kdo atrakce platí. Tyto dvě kategorie mladých lidí je třeba rozlišovat.

Třetí příčina, podle mého soudu, je z historického hlediska unikátní. Poprvé v dějinách žijeme v době, kdy se mladé generace vyznají ve světě mnohem lépe než generace starší. Zatímco v minulosti bylo pro mladého člověka užitečné dívat se na to, jak to dělá jeho otec a děd, dnes je tomu právě naopak. Bezradný otec volá pětiletého syna, aby mu pomohl vyřešit problém u počítače, a dítě to zvládne, jak by se s počítačem už narodilo. Proto se současný svět zdá být skvělý, protože je velmi dobře ovladatelný několika technickými fígly, zatímco svět včerejška působí těžkopádným a hloupým dojmem. Tehdy se filozofovalo, dnes se jedná. Současná mládež by se v šedesátých letech minulého století ukousala nudou. (Přitom to samozřejmě není pravda, šedesátá léta byla v mnoha ohledech myšlenkově i činy daleko více stimulující než jednoduchý dnešek, pozn. JČ.)

A protože pokrok má – z hlediska současné mládeže (alespoň její části) – duši pravicovou, musí být levice spojena s retardací. Když se to vezme do důsledku, viděno touto optikou, je pravicově smýšlející člověk progresívní, a levičák dinosaurus. Liberál nosí oblek a kravatu, levičák umaštěné montérky. Ten první je fajn, ten druhý je vůl. Peníze se přece vydělávají spekulacemi, ne prací. Odtud zřejmě i ono neskrývané pohrdání starými lidmi, kteří strávili čtyřicet let ve fabrice a nevydělali si ani na auto. To přece nemůže udělat někdo, kdo má všech pět pohromadě! A teď tady brblají, jsou nespokojení, volí komunisty, a vůbec nemají kapacitu všimnout si, jak je svět fajn. Wow!

Tohle ale kupodivu není úplná novinka. Staří Skythové, kteří žili jako nomádi, přestárlé a nemohoucí členy své společnosti zabíjeli. Činili tak, pravda, s co možná nejvyšší ohleduplností, aby jim nepůsobili utrpení. Byli to přece jenom příbuzní. Nicméně, starci a stařenky byli nemobilní. Nemohli do sedel a putovat za novými pastvinami. Mobilita je i dnes velice populární slovo. Takže, kdo dnes není mobilní, nechť pomyslí na Skythy… Tuhle logiku přijme buďto primitiv, který je v zásadě nesmírně prakticky uvažující člověk, nebo naopak člen společnosti, která nemá dějiny, nezná souvislosti a ráda odložila vše, co nespěje k okamžitému uspokojování potřeb. Zřejmě jsme svědky toho, kterak se velkým obloukem, po opsání kruhu, schází muž oděný v kožešině, s oštěpem v ruce, s dívkou v džínách a sluchátky v uších. Oba na ten svět koukají sice ne právě duchaplně, ale zato mají jasno.