Jaké tedy bude ono vítězství katalánského býka? Takové, o jakém se může přesvědčit kterýkoliv občan kterékoliv země při návštěvě masokombinátu. Dlouhý pochod smrti vyděšených zvířat na porážku elektrickým proudem, po jehož šlehnutí následuje ještě celá série dalších brutálních činů konaných na polomrtvém zvířeti. Průměrně citlivý člověk odchází z jatek ve větším šoku, než kdyby shlédl corridu, a nejméně měsíc se na maso ani nepodívá.

Corrida de torros, nebo-li „běh s býky“ (correr znamená ve španělštině běžet) je skutečně podívaná jen pro otrlé. Oproti jatkám má ale jednu nespornou výhodu. Krutost nerovného souboje člověka s býkem není ničím zastíraná. Je to krvavý příběh bez okras. Proto se na to nechceme dívat. Jsme mnohem raději, když nemusíme vědět vůbec nic o tom, jak to opravdu funguje mezi námi, lidmi, a zvířaty. Raději průmyslové vraždění po tisících kusech denně, než rituál, ve kterém zvíře dostane aspoň symbolickou šanci na život. Jatka nevidíme, rituál pocházející možná ze starověké Kréty pozorovat můžeme, a naše útlocitnost tím trpí.

Proč o tom vlastně psát? Patrně proto, že podobně jednáme i v případě zabíjení lidí. Různí politici se horlivě hlásí k válečným konfliktům, o jejichž skutečném průběhu vůbec nic nevědí, dokud neproniknou na veřejnost nějaké tajné záznamy, fotografie, útržky filmů. Pak je z toho najednou šok! Zabíjejí se civilisté a děti, vypaluje se, ničí ve velkém, narůstá hysterie, a válečná zběsilost. To ale nikdo nevidí. Afghánistán nebo Irák jsou vlastně symbolicky také taková jatka daleko od očí veřejnosti. Zločin, který někdo spáchá na ulici před zraky chodců, vyvolá zaslouženou hrůzu. Válka odehrávající se daleko, ze které přicházejí do médií jen dokonale přefiltrované a zmanipulované zprávy zbavené extrémních hrůz, takové zděšení nebudí.

Co je to tedy corrida? Corrida je nezkreslený a poctivě krutý obraz o nás, lidech. Zatímco jatka a vzdálené, skoro neviditelné války jsou naše báječná obranná lež. Skryjme věci a ony budou vypadat mnohem lépe, než jaké jsou. Salonní politik zvedající ručičku pro pokračování nějakého válečného konfliktu, by si toutéž ručičkou nestačil zakrývat oči, kdyby jen zahlédl to, pro co tak horoval.

Nehájím corridu, není to moje tradice. Jen si myslím, že katalánský býk nic nezískal. Jeho „vítězstvím“ je to, že bude zabit neveřejně, tiše a zákeřně, aniž by si toho kdokoliv všiml. Možná jen o něco rychleji. Jen tou rychlostí a anonymitou jatka předčí rituál.