Wagner psal kriticky o článcích J. M. Greera, které propagují návrat k předindustriální společnosti, majíce svou pozici postavenou na předpokladu, že po vyčerpání ropných zásob (k čemuž má dojít brzy) ani jiná verze společnosti možná nebude. Wagner namítá, že jednak zásoby fosilních paliv ještě nějakou dobu vydrží, a i poté, co dojdou, jsou zde alternativní zdroje energie. V další části článku pak kritizuje idealizované líčení soběstačných komunit využívajících primitivní technologie. Zpětně lze říct, že Wagner učinil jednu chybu: aniž by to bylo nezbytně nutné, zmínil ve svém článku jádro, čímž vydráždil podmíněné reflexy hned dvou oponentů.

Nejprve zareagoval (velmi rychle, jak je nakonec jeho zvykem) Karel Dolejší*, díky kterému můžeme překlady výše zmíněného Greera pravidelně číst na BL. Vcelku úspěšně ignoruje obsah Wagnerova článku, v několika odstavcích stačil své skutečné i domnělé protivníky asociovat se sněním, alchymií, zázraky, mantrami, fantasmaty a obřady, ba i na delirium došlo, a aby toho nebylo málo, v nadpisu se objevily obsese a rituály. Nechybí ani odkaz na jaderné zbrojení, zřejmě pro jistotu, aby se čtenář nemohl splést ve volbě svých sympatií.

Možná to není náhoda, že se Dolejšího pamflet podobá citovým výlevům fanatiků, spíš než věcné a racionální diskusi. I ve fázích skutečný argument nejvíce připomínajících se totiž autor dostává do nezáviděníhodné pozice člověka s velkou kostkou másla na své vlastní hlavě. Je možné předhazovat zastáncům jádra, že to se navzdory očekáváním podílí na světové produkci energie pouhými patnácti procenty, ale divně taková kritika zní od někoho, kdo byl dlouhodobě aktivní v rámci ekologických hnutí, jež se na brzdění rozvoje jaderné energetiky nemalou měrou podílela.

Je možné člověka označit za zaslepeného či nepoučitelného, když stále předpokládá úspěch fúzní výroby elektřiny, navzdory tomu, že staré předpovědi o jejím brzkém praktickém využití se nevyplnily. Takové označení ale vůbec nepůsobí věrohodně od toho, kdo sám viditelně věří v blízké zhroucení průmyslové civilizace – blud, kterému se oddávají lidé po dlouhá staletí, přičemž Dolejšího oblíbená verze o vyčerpání ropných zásob neúspěšně prorokuje Armagedon již od poloviny let sedmdesátých*.

No a pak tu je chaotický text jistého Václava Babuky, který nás sice neopomněl informovat o tom, čeho všeho je absolventem, ale zřejmě si zapomněl přečíst článek, na který reaguje. O obnovitelných zdrojích Wagner říká dvě věci: jednak to, že jejich využívání s sebou nenese možnost ústupu od komplexní průmyslové civilizace, a potom to, že pravděpodobně nebudeme v nejbližších letech nasytit svou spotřebu pouze z těchto zdrojů. Pan Babuka nezpochybňuje ani jedno z toho, zato ale ví, že Wagner "vůbec nechápe co se děje, nechápe co je výzkum atd. a odkud a kam směřujeme" a jeho "[r]ozhledy [...] o tom, co jsou zdroje alternativních energií jsou velmi omezené"; odkud to zjistil, těžko soudit. Nakonec se Babuka přizná, že článku nerozumí: "[a]ni člověk pořádně neví, co se kritizuje - jestli alternativní energie jako takové nebo jejich pomalý vývoj a nasazení, nebo se jen obhajují stávající konvenční zdroje atd. atd.", kupodivu to však považuje za Wagnerovu chybu. Celý Babukův text, krom své zmatenosti sahající k hranici nečitelnosti, se vyznačuje bojem proti imaginárnímu nepříteli ohrožujícímu perspektivy alternativních energií, a s obsahem Wagnerova článku se dokonale míjí. Kdyby se nad tím pan Babuka obtěžoval zamyslet, mohl si ušetřit zbytečnou námahu.

Je s podivem, jak emociálně vypjaté reakce dokázal Wagnerův esej vzbudit, především s ohledem na jeho nadstandardně smířlivý a neideologicky věcný styl. Pravda, Karel Dolejší již v minulosti ukázal, že se mu nepříčí produkovat impulsivní, útočné a bezobsažné pamflety, přesto není pochyb, že umí psát lépe. Nemyslím, že je ku prospěchu Britských listů, stanou-li se hlásnou troubou jisté idiosynkratické verze ideologie ropného zlomu, a jeden kritický článek za půl roku určitě nezvrátí rovnováhu do druhého extrému. Dolejšího podrážděná reakce tak naprosto není na místě.

*) Pozn.: Dolejší přímo na Wagnera neodkázal, ačkoli je jasné, že reaguje na něj, jak podle obsahu, tak i načasování. Stejně tak jsem nikdy od Dolejšího nečetl článek, kde by se zcela otevřeně přihlásil ke Greerovým názorům, přesto nepovažuji za příliš pravděpodobné, že by nesdílel přesvědčení o dalekosáhlých změnách v naší civilizaci vynucených ropným zlomem.