Od 1.1.2006 vešel v platnost Zákon o sociálních službách, jež lidem, kteří potřebují různé stupně péče, přiznává tzv. příspěvek na péči. Jsou to peníze, za které si nemohoucí člověk může nakoupit různé „služby“, tedy něco jako posluhu. Tyto služby může nakoupit od člena rodiny nebo třeba od souseda nebo od různých organizací, které tyto služby poskytují.

Smyslem tohoto příspěvku je přenést větší kompetence na rodiny a na potřebného člověka samotného, který si sám rozhodne, komu bude za pomoc platit. Smyslem příspěvku je také zbavení se státu zodpovědnosti za staré lidi a ulehčení domovům důchodců, kde jak známo, místa nejsou. A především větší svoboda pro lidi, kteří pomoc v nemohoucnosti potřebují.

Člověk by řekl, že příspěvek na péči je perfektní věc. Jenže... Můj tatínek i maminka chodili do práce a protože jsou oba těsně před důchodem, nemohli si dovolit zaměstnání opustit a o dědu se místo toho starat.

Pečovali o něj tedy jen v noci a odpoledne. Občas zaskočila sestra, která ale také chodí do práce. Já jsem v té době byla na rizikovém těhotenství, 70 kilometrů daleko, a bylo mi lékaři nařízeno ležet.

Společně s dědou se rodiče rozhodli, že službu, která by překlenula dopoledne, kdy jsou všichni v práci, tedy někde „nakoupí“. Vlastně to byl můj návrh, protože jsem povoláním sociální pracovnice a znám mechanismus, jak to celé funguje.

Vysvětlila jsem rodičům, jak zařídit výše zmíněný příspěvek na péči, poslala jim formulář žádosti o příspěvek, který jsem vytiskla z internetu. Do tohoto formuláře se musí napsat, kdo službu starému člověku bude poskytovat.

Protože dědeček bydlel v okrese Příbram, našla jsem na internetu a v telefonním seznamu čtyři různé subjekty, které tam služby nemohoucím poskytují. Byly to dvě různé paní, které v seznamu měly přímo napsáno, že pomáhají s péčí o staré lidi, Charita Příbram a Pečovatelská služba Příbram.

Ovšem těm dvěma paním jsme se nikdy nedovolali, i když jsme to po několik týdnů zkoušeli střídavě všichni v různé denní doby. Do Charity jsme se dovolali, ale bylo nám tam řečeno, že oni přijedou jen dohlédnout na to, aby si ten starý člověk vzal správně léky, můžou mu změřit tlak a podobně, ale dlouhodobější péči neposkytují.

Pečovatelská služba Příbram by všechny požadované služby naopak poskytla, ale ne v obci, kde děda bydlel, protože s obcí nemají smlouvu, poskytují pečovatelskou službu jen v Příbrami.

A tak se rodiče o dědu museli prostě postarat sami. Táta pracoval v Berouně a jedna cesta do práce mu trvala dvě hodiny. Po několika měsících byl na pokraji zhroucení, mimo jiné také proto, že sám má zdravotní problémy a částečný invalidní důchod.

Mamka musela obstarat svou domácnost při běžné pracovní době a pak ještě dědovu domácnost a péči o dědu a myslím, že na tom po několika měsících byla stejně jako táta, na pokraji fyzických i duševních sil.

Pak se dědův zdravotní stav zhoršil a musel do nemocnice, kde zemřel. A můj pocit z toho všeho je prostě ten, že stát se zříká jakékoliv zodpovědnosti posyktnutím příspěvku a už neřeší, kde pečovatelské služby nakoupit.

Prostě nejsou a rodino pomoz si. Nikdy jsme nechtěli dědu „šoupnout“ do pečovatelského domu nebo domova důchodců. Chtěli jsme ho mít doma do posledních chvil, ale jen občas trochu pomoci, odlehčit, jak se říká.

A mám velkou obavu, že bude hůř. Nová vláda provede reformy, které péči o staré lidi ještě ztíží. Do sociálních služeb jistě půjde méně peněz, zároveň bude kladen větší důraz na práci člověka. Lidé budou muset ještě více pracovat, přičemž jim stát nepomůže s péčí o bezmocné členy rodiny. A tím nemyslím jen staré lidi, ale také malé děti.

Oddálení hranice odchodu do důchodu znemožní lidem postarat se o své staré rodiče. Očekávané reformy vyprodukují více lidí, kteří budou potřebovat pomoc státu. Ta ale nebude, protože se bude šetřit. Vytrvalá pravicová propaganda o „zneužívání sociálních dávek“ (ptám se jakých sociálních dávek, je jich mnoho druhů...) podněcuje v lidech nesnášenlivost ke všem, kteří potřebují finanční pomoc státu. Podle mého názoru se jedná o absolutní nepochopení sociální problematiky pravicovými politiky.