Ve funkci psychologa pracoval ve věznici Jiřice jistý Robert. Zároveň na generálním štábu pracovala mladá majorka. Robert a majorka si padli do oka a posléze do postele. Údajně 5 let rozvědka sledovala tento hezký poměr. Majorka pracovala jako vedoucí kanceláře postupně tří generálů. Robertovi řekla, Robert zahlásil, rozvědka zachytila.

Na přelomu roku Robert odjel do Ruska. Majorka údajně nevěděla, že Robert je špion a odešla z armády. Z armády byli odejiti i tři téměř nejvýše postavení generálové: gen. František Hrabal - náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, gen. Josef Prokš - první zástupce náčelníka generálního štábu a gen. Josef Sedlák - národní vojenský představitel při Vrchním velitelství NATO v Evropě.

Já nejsem ten, který by se armády zastával a stránky BL jsou mi svědkem, že bych tento spolek nejraději zrušil. Tří generálů se však zastanu. Armáda se k nim zachovala hůře, nežli k poslední uklízečce. Nedopustili se ničeho jiného, než že spolupracovali s majorkou, která jim vedla kancelář. Vedle majorky každý generál spolupracuje s mnoha jinými osobami. Nemůže vědět, jestli přes tyto osoby není napojen na špiona. Pokud rozvědka něco věděla, měla to generálům říct, od toho snad rozvědku máme. Ne čekat a nakonec nechat špiona upláchnout.

Největší máslo na hlavě má náčelník generálního štábu. Patrně ztratil pud sebezáchovy, když přinutil postižené generály, aby odešli „na vlastní žádost“. Bez boje jsme přišli o 3 vysoce vzdělané, kvalifikované a prezidentem jmenované generály. Tři góly do vlastní branky. Máme generálů dost? Můžeme jimi dláždit? Připraví nás druhý špion o zbytek velení? Národ se baví, národ to platí.