Pokračování diskuse bylo mimo mé časové možnosti a navíc se mi zdálo neúčelné: kdo chce poznat házení špíny, tak ho pozná. V tomto případě to ani nebylo moc těžké. Reakce obou pánů obsahovaly osobní útok a urážku už v první větě a dále pokračovaly v podobném duchu (“příspěvku údajného F. Vomáčky”, “úzce technicistnímu pohledu páně Vomáčkovu zřejmě také unikají”, “pan "Vomáčka" prostě dělá nepříliš povedené PR české jaderné lobby” apod. - mimochodem, pro užití pseudonymu mohou být i naprosto čestné důvody). Jejich řídké věcné argumenty se buď nacházejí někde mezi účelovou deformací reality a úplnými výmysly (např. Dolejšího využití citace americké Hirschovy zprávy spoléhá zřejmě na to, že si ji nikdo nepřečte), nebo se zaměřují proti údajně mým tvrzením, která ale můj článek vůbec neobsahoval a která si autoři sami vykonstruovali (např. prý “bez dalšího předpokládá, že nemá cenu investovat do obnovitelných zdrojů energie”).

Podobnou taktiku zvolil i pan Babulka, který také zjevně dobře ví, jak psychologicky zapůsobit na čtenáře a naladit ho proti kritizovanému článku (údajná zastaralost argumentace o 20-30 let je úplný nesmysl — kritizovaný článek je z vědeckého hlediska zcela up-to-date). Při podrobnější analýze ovšem reakce pana Babulky působí poněkud schizofrenním dojmem. Možnosti v oblasti chemických technologií, o kterých píše V. Babulka, totiž nejsou nikterak v rozporu s tím, co píše Vladimír Wagner. Naopak, Wagnerův článek doplňují a zvyšují validitu závěru, ke kterému míří: totiž, že rozhodně není nutné se smířit s tím, že energie bude nedostupná, či přesněji řečeno, bude dostupná jenom pro někoho.

Ropný zlom skutečně je dobře překonatelný problém z pohledu současných znalostí v oblasti přírodních věd a současných dostupných technologií. Vážným problémem mohou být zdroje jiných surovin (např. některých kovů); ale energetiku, dostatečně výkonnou pro současnou civilizaci, si lze bez ropy velmi dobře představit. Je na místě otázka, proč připomenutí této skutečnosti pokaždé vyvolá takovou zuřivost.

Jestliže se nyní řada dostupných technologií, umožňujících eliminovat závislost na ropě, nevyužívá nebo využívá málo a jejich rozvoji jsou kladeny všemožné překážky, je naprosto legitimní položit si otázku, kdo na tom má zájem: kdo profituje na pokračující nesmyslné a obludné těžbě ropy.

A jestliže někdo cíleně masíruje veřejnost propagandou, že většinu lidí čeká nouze, bída a nedostatek energie (nebo také "krev, pot a slzy") v důsedku ropného zlomu nebo prý termodynamických zákonů (které účelově dezinterpretovány leckomu také slouží jako argument — mimochodem, kdyby pan Kalous aplikoval druhý termodynamický zákon na sebe stejným způsobem, jakým jej použil proti mému výše citovanému příspěvku, musel by dojít k tomu, že už měl být dávno po smrti), je také jistě na místě se zamyslet nad tím, kdo na tom má zájem. Kdo chce, aby to tak bylo a aby se lidé se svým zbídačením a zotročením předem trpně smířili jako s historickou nutností, údajně vynucenou ropným zlomem nebo oněmi údajnými přirodními zákony.

Možné odpovědi na tuto otázku můžeme najít nejen v Britských listech, ale i na mnoha jiných místech.

Poznámka KD: Hirschovu zprávu zmiňovanou tzv. panem Vomáčkou si čtenáři znalí angličtiny mohou sami přečíst ZDE. Není v ní tvrzení, že krizi způsobenou ropným zlomem lze vyřešit snadno a s využitím jaderné energie.