Zvláštnost názvu se objasní, když se dovíme, že tudy probíhala severní hranice římské říše, tzv. limes, což bylo cosi jako čínská zeď proti divokým Germánům. Ti pak upravili jméno vesnice z původního Aqua, voda, na Aha. Je to totiž na břehu řeky Altmühl v širokém údolí plném mokřadů v krajině umělých jezer, napájejících impozantní plavební kanál Rýn-Mohan-Dunaj.

Na trase z Marktredwitz do Bayreuthu jsem se, bohužel pro cyklistu, nevyhnul pohoří Smrčiny/ Fichtelgebirge. Při návratu jsem projížděl pahorkatinou mezi údolím Altmühl a zmíněným průplavem, který zde leží v největší nadmořské výšce v lesích a pod ním tečou potoky a vedou místní silnice.

Tento delší geografický úvod je nutný proto, abychom hned na začátku vyřídili jeden z argumentů českých odpůrců cyklistické dopravy. Popisovaná krajina a uvedená místa se nijak neliší od české, například západočeské a středočeské. Čili argument, že se u nás cyklistická doprava nemůže rozvinout podobně jako jinde, kde mají samé roviny, je lichý.

Je jen třeba nebýt líný ani tělesně, ani duševně...

Hned po přejezdu hranice z Chebu do Marktredwitz mě upoutalo množství jízdních kol (byla středa) parkujících u nádraží ve vyhrazeném oploceném prostoru. Na dotaz, zda je tento protor hlídán, bylo odpovědí pokrčení ramen. V Bayreuthu u prvního nástupiště jsem odhadl počet zde parkujících kol asi na 300, v Norimberku před krásně rekonstruovaným nádražím to mohlo být asi 700.

To se opakuje podle velikosti města všude, poslední byl Brod Nad Lesy/ Furth im Wald. Po přejezdu hranice v Domažlicích kolo ani jedno. Možná někde v úschovně. Schválně, zeptejte se u vás na nádraží, zdali vám tam denně budou schovávat kolo...

Summa summarum: Cyklistická doprava má v kombinaci kolo-vlak-kolo v Bavorsku plnou podporu úřadů i dráhy a je občany plně využívána. Jedu ráno do práce, dojedu na nádraží na kole, zde ho zaparkuji, pokračuji vlakem, při návratu opačně. Viděl jsem ve vlaku z Norimberka jakéhosi mladšího úředníka oblečeného podle nejnovějších předpisů českého MŽP ( jezdí pan nový ministr do práce na kole? ), který po vystoupení v Amberku se hned hrnul pro své kolo do ohrádky u nástupiště...

V místě, kde jsem bydlel, jsem měl možnost pozorovat z okna ranní dění v městě velikostí podobném asi tak Rokycanům na Plzeňsku.

Zde mi dovolte malé odbočení od cyklistiky ke svážení odpadů. U nás v Plzni sváží obsah nádob na odpad těžký vůz s osádkou tří mužů, řidiče a dvou maníků, kteří musí přitáhnout nádoby k vozidlu, zaklesnout je do podavače a vysypat do vozu. Tam, kde jsem byl, to zvládne sám řidič. Pokud vás zajímá jak, jděte do hračkářství. Plastový model vozu s tímto uspořádáním se už prodává...

Zpátky k cyklistice, potažmo k cyklistické dopravě. V Bavorsku začínají prázdniny až příští týden, takže jsem mohl vidět celá hejna, celé hordy dětí, jak si to vesele mastí do školy na kole. U škol pak podobný obrázek, jako na nádraží. Umíte si to představit u nás?

No tak představit, to by ještě šlo, ale uskutečnit, u nás, v Čechách..? To asi nepůjde, vždyť, však víte...

Začíná okurková sezóna, je teplo a tak se přece jen jezdí i tady víc na kole. Všimnou si toho novináři a začnou psát, začnou se ptát cyklistů, jak jsou spokojeni s podmínkami pro cyklisty. A zase si pletou pojmy trasa a stezka a zase píšou o cyklistice jako o zábavě a turistice. Jak by asi znělo, kdyby se někdo ptal automobilistů, jak jsou spokojeni s úrovní služeb a sítě silnic pro turistiku? Asi hloupě.

Automobilista požaduje služby a silnice pro automobilovou dopravu a může být celkem spokojen. Jestli vyjede s autem do práce, na nákup nebo na výlet, je jeho věcí. To samé platí, ovšem ne u nás, pro cyklistu. Když je vysoká úroveň cest a služeb pro cyklistickou dopravu, oni už si ti cykloturisté taky v těch dobrých podmínkách poradí. Snad by se mělo pro novináře, a nejen pro ně, udělat nějaké zvláštní školení, aby se slovo doprava nemuselo podtrhávat. Když zadáte ve vyhledávači pojem "cyklistická doprava", je tam spousta rad a pokynů. Realita v naší dopravě je ovšem daleko za úrovní, kterou popisuji výše. Snad si za to nevysloužím pokárání, že moc koukám přes hranice. Prostě, co vidím, to vidím...