Worm upozorňuje, že vztah mezi fytoplanktonem a velkými rybami nebyl dosud předmětem soustavného vědeckého zájmu; je nicméně jisté, že jinou základnu než fytoplankton mořská potravní pyramida nemá. V případě, že úbytek bude pokračovat, celý existující potravinový řetězec se drasticky zredukuje - jednoduše řečeno, stávající mořské ekosystémy se mohou zhroutit a být nahrazeny jinými, mnohem rudimentárnějšími.

Produktivita mořských ekosystémů by se v případě trvání poklesu mohla masivně snižovat - a to nejen v regionálním měřítku. V některých pobřežních oblastech panuje sice kvůli splachu živin z pevniny trend opačný a řasy zde doslova bují, nicméně tyto oblasti tvoří jen nepatrný zlomek celkové plochy oceánu.

Na rozdíl od situace u pobřeží je na otevřeném moři voda po většinu času rozdělena do vrstev o různé teplotě. Fytoplankton se nachází a živí v blízkosti povrchu. S rostoucí teplotou se voda intenzivněji promíchává a fytoplanktonu chybějí živiny, takže jeho hustota klesá.

Důsledky úbytku fytoplanktonu jsou již citelné: Mnoho druhů ryb stojí na pokraji vyhubení. Už před zveřejněním Wormova výzkumu vědci varovali před kolapsem rybolovu do roku 2050. Úbytek fytoplanktonu by mohl situaci dále zhoršit. Jestliže produktivita oceánského ekosystému klesla o 40%, bylo by třeba odpovídajícím způsobem snížit i výlovní kvóty.

Selhání oceánu jako zdroje potravy není ale jediným rizikem, které hrozí. Polovina kyslíku vyrobená fotosyntézou připadá právě na fytoplankton. Po dlouhou dobu vědci zjišťovali malý, ale vytrvalý pokles podílu kyslíku ve vzduchu, který připisovali především používání fosilních paliv. Při produkci kyslíku fytoplankton spotřebovává oxid uhličitý, čímž oslabuje skleníkový efekt; jeho úbytek může znamenat další zrychlení globální změny klimatu.

Podrobnosti v němčině: ZDE