Dnes, tři roky poté, jsme ve stejné situaci, ve stejných kulisách. Opět se nám za nejasných okolností ze strany USA „nabízí“ jakési „Centrum včasného varování“, premiér Nečas cosi koktá o „administrativním zařízení“, neví, zda u toho bude americká obsluha, prý to bude dvoustranný projekt, který se pak stane součástí protiraketové obrany NATO. Vrcholem mlžení je Nečasovo tvrzení, že věc nebude vyžadovat nové smluvní ujednání mezi ČR a USA!

Je neuvěřitelným cynismem, že tato vláda, která ještě ani nezískala důvěru českého Parlamentu, opakovaně hraje roli trojského koně pro bezpečnostní zájmy jiné země. Ať už existuje tajná úmluva mezi touto českou garniturou a americkou administrativou, nebo je vláda opět stavěna před hotovou věc a pouze ve své proamerické servilitě sráží podpatky, není to až tak podstatné. Zásadní je to, že opět reálně hrozí pokus tohoto politického establishmentu „propašovat“ na české území cizí vojenskou přítomnost při pošlapání všech demokratických schvalovacích procedur včetně té nejdůležitější – souhlasu občanů této země. A opět jako v minulých letech ani nyní neexistuje reálná raketová hrozba (nyní krátkého a středního doletu) pro naši bezpečnost.

Proto je nezbytně nutné, aby se občanská společnost důrazně ptala na podrobnosti a pak dala jasně najevo své mínění. Jsme přesvědčeni, že řada otázek je naprosto nevyhnutelná a odpovědí by nemělo být mlčení ani mlžení... Proto se ptáme:

• Odkud budou do tohoto centra stahovány informace? Kde budou umístěna monitorovací a výzvědná zařízení?
• Bude středisko podřízeno českému právnímu řádu? Jak bude řešeno velení středisku? Bude mít česká strana přístup ke shromažďovaným informacím?
• Na jakých právních základech zde má středisko existovat?
• Proč opět dvoustranný podnik USA-ČR? Proč nejde náš stát cestou úsilí o systém kolektivní bezpečnosti evropských národů?