Trampové a bezdomovci

27. 8. 2010 / Věra Říhová

Když jsem poprvé četla tyto zprávy, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Jako dlouholetá trampka jsem hrdá, že se o nás stále někdo zajímá - a to dokonce vědecky. Český tramping opravdu nemá ve světě obdoby, je to česká rarita a zasloužila by si řádný výzkum. Už také proto, že čeští trempové dokázali uprostřed tvrdého budování komunismu a všech politických čistek udržet americký způsob života, který si přinášeli do svých domovů i na svá pracoviště.

Co však chtějí získat za poznatky v otevřené krajině, kam chodil úplně každý, to nevím. Trampské osady nebyly uzavřeným prostorem, do kterého nikdo jiný nesměl. Chodili tam nejen trampové, ale i čundráci, lesáci, houbaři, chataři i náhodní kolemjdoucí. Trampové nikdy nikoho nevyhazovali, pokud se dotyčný choval tak, aby nedělal škodu a neporušoval pravidla. Nevím, jak chtějí archeologové zjistit, kdo na území zanechal své stopy, zvláště jedná-li se o trampy opuštěné prostory. Trampské boudy se zásadně nezamykaly. Každý náhodný turista tam mohl přespat, vzít si zásoby a pak je tam zase jindy doplnit.

Proč budou antropologové pracně zpovídat pamětníky ? Vždyť by stačilo zmapovat všechny osadní kroniky, knihy a soukromá muzea, kterých je po republice mnoho. Jenom na internetu je mnoho trampských stránek, kde je zmapováno veškeré historické i současné dění včetně popisů sportovních a kulturních aktivit, písniček, poezie, brakové i hodnotné literatury, politické zásahy, soupisů osad, popisy oblečení i jejich současný prodej a spoustu dalších materiálů. Trampské hnutí si trampové historicky zmapovali sami, vždycky si všechno sami dělali, a pokud vláda potřebuje nějaký vědecký titul, tak těch je mezi trampi hodně. Celý výzkum mi připadá jako vyhozené peníze.

Trampské hnutí nezemřelo. Je dnes jiné nežli za socialismu a jiné nežli z počátku století, ale celé trampské hnutí se postupně vyvíjelo s dobou. Co se však nenávratně ztratilo, byly materiály StB. Po sametové revoluci byly rychle skartovány, nová politická garnitura nejspíše dobře věděla, proč to dělá.

Otázkou zůstává, proč tak najednou ? Proč se právě nyní provádí vědecký výzkum něčeho, co je naprosto svobodně přístupné ? Právě nyní, kdy se k nám chystají praví kovbojové z US Army ? Právě v době, kdy prudce narůstá počet bezdomovců, kteří se postupně uchylují do lesů, a lze očekávat, že se na zimu budou stahovat do skal a opuštěných stavenišť ?

Český tramping vznikl v Praze v době hospodářské krize 1.republiky v oblasti Štěchovic, kam se jezdilo na výlety už před 1. světovou válkou. V roce 1918 byla zde založená první česká trampská osada Ztracená naděje později nazývaná Ztracenka. Následovaly další osady a jejich život se začal rozšiřovat po celém Československu. Mnozí trampové si získali uznání celé společnosti a jejich jména se s úctou vyslovují dodnes - Jarka Mottl, Zdeněk Burian, Jarda Štercl, Bob Hurikán, Wabi Daněk, to jen tak namátkou.

(odbočím - Překvapuje mě, kolik lidí se k trampingu hlásí dnes, jako třeba kandidát do senátu prof.MUDr. Jan Žaloudík CSc. za Brno -- venkov. http://www.zaloudik.cz/zivotopis .)

Nezaměstnaní pražáci a bezdomovci se tehdy vydali do lesů a do skal, aby se tam chránili před mrazem a pytlačením zvěře přežili zimu, mnoho z nich byli veteráni z 1. světové války. Přežili. Probudila se v nich euforie z nabyté svobody a začali se chovat úplně stejně jako první osadníci "Nového kontinentu", zvláště z dob Divokého západu. Probudily se v nich barbarské instinkty předků, které jim umožnily bezpečně žít v přírodě. Svoboda je droga, která nejde léčit.

(odbočím -- Důvodem, proč dlouhodobě nezaměstnané nechce nikdo zaměstnat, je právě ztráta "pracovních návyků", což znamená, že si občan odvykl od buzerace a ztratil schopnost poslušnosti, tedy zvykl si na drogu svobody včetně veškerých tělesných procesů, proto také dlouhodobě nezaměstnaní nejsou schopni plnohodnotného návratu do tvrdého pracovního procesu. To není to samé jako lenost, mnozí svobodní lidé pracují od rána do večera třeba v zájmu rodinném, ale pracují podle požadavků svého těla nikoliv podle vnějších rozkazů.)

Již tehdy byl vznik divokého trampingu trnem v oku organizovaným společenským skupinám a politikům.

"Trampové jsou zatracená banda, nechtěj do Sokola. Kašlou na předvojenská komanda, když je vlast zavolá..."

První podnět k tažení proti trampům dal v roce 1924 osobně náčelník Svazu junáků - skautů A.F.Svojsík, který na trampy obrátil pozornost policie a četnictva svým nesmyslným článkem v Lidových listech.

Velice doporučuji ke přečtení, vždy když mám deprese, přečtu si podobné stránky a pak pláču smíchy. Je to zdravější a levnější nežli drahé léky.

Trampové se stali skupinou občanů, která se vymkla státní kontrole, která popírala výchovné metody ve společnosti obvyklé, která vytvořila svobodný a demokratický stát ve státě. To, že se jej podařilo udržet až do dnešních dnů, je opravdovou záhadou, především proto, že se o jeho udržení nikdy nikdo cílevědomě nesnažil. Trampský život se udržel nejspíše proto, že má čím oslovit nové generace a že se stále objevují lidé, kteří svobodu opravdu chtějí a potřebují alespoň občasnou dávku této drogy.

Druhým podnětem byla vyhláška zemského prezidenta, tzv. Kubátův zákon v r.1931 :

Trampové vyhlášku ignorovali a reagovali na ni posměšnými písničkami a vtipy, Vlastimil Rada a Jaroslav Žák ji dokonce parodovali ve své knize "Dobrodružství šesti trampů". V Praze byla na ochranu trampských zájmů založena organizace Trampských obranných výborů (TOV). Trampové se začali sjíždět do Prahy, psát do novin, rozmnožovat a roznášet letáky, soudit se se státem, pořádat demonstrace, až si v r.1935 vybojovali zrušení tohoto zákona.

O trampingu jsem napsala celý seriál, každý si ho může v BL najít a přečíst. Dnes to začíná vypadat, že se tramping stává novou módou a důkazem solidarity s USA. Takové náznaky jsem už zaznamenala, už se mně jedna žena vyptávala, jaké to je spát pod širákem, jak se to dělá, a pak si to jeli s manželem na kolech vyzkoušet. Koukala jsem na to jako blázen, ale letos jsem zaznamenala několik cyklistů s karimatkou a spacákem na spaní, dokonce s vařičem na nosiči. Doufám, že uvítací píseň Honzy Vyčítala a Vlasty Parkanové se nestane druhou hymnou, ale obávám se, že nové vlně takytrampů se nevyhneme. Budeme se divit, kolik politiků a dalších lidí se začne chlubit tím, že už v socialismu milovali Vinnetou a USA.

Dnes si kdekdo hraje na kovboje, dětem se pořádají indiánské hry (moje malá vnučka se též účastnila mastňáckého běhání po lese v indiánské uniformě, kterou jsem jí vlastnoručně ušila včetně čelenky s péry od kachen a andulek). Celé léto nás televize oblažovala ztepilým tělem Gojka Mitiče, na trhu se objevily hnědé kožené kalhoty, trička a bundy s třásněmi, na vlakovém nádraží jsem slyšela "Howg" od kluka ve značkovém oblečení. Už se objevují i americká křestní jména u lidí, u kterých bych to nikdy nečekala.

Jak si ale nesplést moderního takytrempa na úrovni s podřadným živlem a potulným bezdomovcem ? Budeme jim zase říkat čundráni nebo mastňáci ? Jak vůbec zabránit, aby se do lesů nestahovali nežádoucí živlové a poctiví občané se nemuseli bát ?

Nikoliv humanita, ale příchod Američanů je pravým důvodem, proč je potřeba vybudovat tábory pro bezdomovce, a nedělejme si iluze, že tam bezdomovci budou moci žít volně, svobodně a hlavně zadarmo.