Čím vyšší školné, tím lepší univerzita?

30. 8. 2010 / Jan Čulík

Tak mi argumentoval kdosi v emailu v reakci na můj nedávný článek, varující, že zavedením školného se kvalita českých univerzit nezlepší, ale školy se promění v banky. Dověděl jsem se, že čím je školné vyšší, tím je škola lepší a americké a britské univerzity jsou světově nejlepší právě proto, že se na nich platí vysoké školné.

Obávám se, že ta úměra není zdaleka tak jednoduchá. Prostě, praktické zkušenosti této přímočarosti protiřečí - a přece jenom pracuji v britském univerzitním systému už dvacet let.

Vysoké hodnocení amerických a britských univerzit v akademických žebříčcích má mnoho co společného se skutečností, že na těchto školách se vyučuje a výzkum se provádí v angličtině. Angličtina je dnes prvotním jazykem univerzitního provozu, což je v pořádku v matematice, ve vědeckých a biologických oborech, trochu na pováženou je to v oborech humanitních. Potíž je, že studuje-li někdo francouzskou, dánskou, srbochorvatskou či českou kulturu a politiku, bez komunikace - a publikací - v místních jazycích se neobejde. Tyto aktivity se ovšem do mezinárodních anglosaských žebříčků nedostanou - je to nesmírně hrubý nástroj.

Většina západních univerzitních učitelů se na systém akademického hodnocení a hierarchické žebříčky vysokých škol dívá nesmírně skepticky. To, že je nějaká škola dobrá, totiž drtivou většinou závisí na jednotlivých učitelích a na jejich schopnostech si kolem sebe vytvořit ostrůvky pozitivní deviace. Navzdory všem blyštivým tabulkám prostě nevěřím, že by některé školy byly opravdu dobré jako celek - na to znám příliš mnoho studentů z Oxfordské univerzity a vím, že i tam trpí studenti hloupostí, arogancí a přebyrokratizovanou kulturou. Vždycky to závisí na jednotlivém učiteli, jaká je škola.

A co se týče přímé úměry toho, že je škola o to lepší, o co má vyšší školné? Dovolte mi, abych se zasmál. Poslouchal jsem nedávno při večeři jednoho velmi významného profesora z jedné velmi významné americké univerzity. Svědčil o tom, že na jeho škole učí profesoři stále méně a jediné, co se zvyšuje, je univerzitní školné. A funguje to bezvadně, vysvětlil mi americký profesor: Čím více škola zvýší školné, tím se na ni hrne o to víc studentů, protože si studenti myslí, že když je škola drahá, musí být strašně dobrá - prostě je prestižní už jen tím, že se na ní dostanou jen lidi, kteří mají hodně peněz.

Mohl bych mluvit o údajně nesnesitelných poměrech na Harvardské univerzitě pro začínající univerzitní učitele. Ti jsou údajně na Harvardu vůči profesorům (ti mají postavení primadon) v nesmírně nevýhodném postavení. Dělají všechnu práci a za několik let musejí ze školy odejít - místa mladých univerzitních učitelů nejsou systemizována jako trvalá. (Podobný systém univerzitního otroctví, kdy vaše budoucnost závisí na libovůli vám nadřazeného profesora, ale podle zákona ze školy musíte po pár letech stejně odejít, funguje podle mých informací i v Německu.)

Ale dost slov kolem. Jsou britské univerzity skutečně stále lepší a lepší, protože se pořád zvyšuje (a bude zvyšovat) v Anglii univerzitní školné?

Především humanitní obory se na anglických vysokých školách propadají do stále hlubší krize. Není to vinou učitelů a možná ani univerzitních manažerů - vláda systém prostě takto nastavila - aby se z něho stal procovský mlýnek na peníze. Proto se - pokrytecky - snižují počty učebních hodin pro pregraduální studenty a spěšně se zavádějí postgraduální kurzy, hlavně pro bohaté Američany - protože za ty si mohou britské univerzity účtovat obrovské peníze a doufají, že vydělají.

Posuďte, jak hodnotí deník Guardian současný stav výuky cizích jazyků na britských univerzitách.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 30.8. 2010