Přehodnocení amerických opcí vůči Íránu

2. 9. 2010

Můj prvotní instinkt mi velí odmítnout řeči o válce jako prostě jen další kolo psychologické války proti Íránu, tentokrát pocházející z Izraele. Většina zpráv ukazuje, že Izrael je na pokraji útoku na Írán. Z hlediska psychologické války to nastavuje rutinu dobrého a zlého policajta. Izraelci hrají vzteklého psa sotva zadržovaného střízlivějšími Američany, kteří vyzývají Íránce skrze prostředníky, aby učinili ústupky a vyhli se válce. Jak jsem řekl, už několikrát jsme byli v téže situaci, a nefungovalo to.

Nejhorším hříchem zpravodajství je sebeuspokojení, přesvědčení, že prostě proto, že se něco stalo (nebo nestalo) několikrát před tím, se to nestane ani tentokrát. Jenže každou epizodu je třeba pečlivě zvážit v jejím vlastním světle a předsudky z předchozích epizod musejí být opuštěny. Vskutku, předchozí epizody vlastně možná byly určeny k uvržení Íránců do sebeuspokojení. Paradoxně by samotná existence dalšího kolo řečí o válce mohla mít za cíl přesvědčit Íránce, že válka je vzdálená, zatímco probíhají skryté válečné přípravy. Útok může být na obzoru, ale veřejná vyjádření tuto možnost ani nepotvrzují, ani nepopírají...

Problém s Hormuzským průlivem spočívá v tom, že Spojené státy zde nemohou tolerovat žádné riziko. Jediný způsob, jak toto riziko kontrolovat, je zničit íránské námořní kapacity předtím, než se uskuteční nálety na jaderné cíle. Protože mnoho íránských minových lodí by byly malé čluny, znamenalo by to rozsáhlou leteckou kampaň a nájezdy speciálních sil proti íránským přístavům s cílem zničit vše, co by mohlo položit miny, spolu se všemi zařízeními potenciálně skladujícími miny, postaveními protilodních raket, ponorkami a letadly. Zjednodušeně řečeno, každý kus infrastruktury v pásmu několik mil od jakéhokoliv přístavu bude muset být eliminován. Riziko pro Hormuz nelze vyloučit teprve po útoku na jaderná zařízení. Je třeba je odstranit dříve, než začne útok na tato zařízení. A škoda musí být zdrcující.

Podrobnosti v angličtině: ZDE