"Proč je Francie jedinou zemí na světě, která nadává dětem za to, co neumějí, namísto toho, aby je povzbuzovala v tom, co umějí?" píše Gumbel a pokračuje: "Jsem přesvědčen, že Francie nechápe klíčovou chybu francouzského školského systému, chybu, která je okamžitě zjevná každému cizinci, který přijde do styku s tvrdostí francouzské školské kultury. Je to kultura, která se dá shrnout výrokem 'Jsi k ničemu.'"

Gumbel poukazuje na to, že ze studií Světové zdravotnické organizace a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vyplývá, že si ve Francii stěžuje na úzkostné stavy více než 60 procent žáků, čtyřicet procent nemůže spát a více než dvaceti procentům je nejméně jednou týdně špatně od žaludku nebo je bolí hlava. "Z těchto studií byplýbá, že přestože francouzské děti mají v mezinárodních vzdělávacích žebříčcích velmi dobré místo, hodnotí sami sebe hůř než žáci ze zemí s nízkou gramotností. Takže i když jsou schopní, nemají sebevědomí. Zničilo jim je francouzské školství."

Gumbelova kniha chválí britské školy. "I když Francie si se svými celostátními školskými osnovami zachovala vysokou úroveň, francouzský systém se soustřeďuje výlučně na přenos informací a vůbec se nestará o to, jak dítěti je. Jenže ve škole jde o víc než jen o dobré známky a britské školy nejsou jen o učení, ale i o sportu a o kultuře a můžete tam najít spoustu různých způsobů, jak být vynikající. Britský systém se tolik nezajímá o výsledky, ale podporuje v lidech sebedůvěru, osobnost a charakter, což francouzský systém vůbec nemá a je to tragédie."

Gumbelova kniha vyvolala ve Francii živou debatu. V diskusi v rozhlase jeho závěry drtivou většinou podpořili francouzští rodiče a jeho knihu také na šesti stránkách recenzoval respektovaný zpravodajský časopis Le Nouvel Observateur.

Podrobnosti v angličtině ZDE