Ultrabohatí jsou horšími lidmi než ostatní

9. 9. 2010

Je něco překvapujícího na tom, když privátní bankéř varuje kolegy před bohatými zákazníky. Je to, jakoby ředitel Volkswagenu vyslovil pochybnosti o motoristech, nebo jakoby se šéf McDonaldu distancoval od konzumentů rychlého občerstvení. Nicméně na konferenci v Zurichu konané minulý týden šéf Barclays Wealth Management Gerard Aquilina přesto vydal urgentní varování před nejbohatšími klienty.

"Dejte si pozor na složitá jednání s ultrabohatými," řekl publiku Aquilina. Jejich "náročné a nepřiměřené" požadavky mohou pro organizaci představovat "nemožné nároky".

Jde například o takové služby jako pomoc při získávání správné školy pro děti, zajištění úvěru na nákup nemovitosti, zakoupení vstupenky na koncert na poslední chvíli. Ještě horší je, že nejbohatší z bohatých jsou nakonec docela skoupí. Nemají chuť platit za služby, které vyžadují, ani standardní poplatky.

Aquilinovo vyjádření je silná káva, ale představuje jen malou sondu do toho, jak se nejbohatší v posledních letech změnili. Stává se z nich tlupa odporných lidí, kteří jsou stále odpornější. A bankovní sektor si za to může pouze a jedině sám.

Do jisté míry všechna odvětví vnímají zákazníka jako zdroj svých problémů. Nicméně Aquilina přesto odkryl zajímavou skutečnost.

Roste množství důkazů o tom, že superbohatí lidé bývají vyloženě zlí. Studie provedená vloni University of California v Berkeley zjistila, že bohatí jsou sprostější než ostatní. Další výzkum ukázal, že méně častěji přispívají na charitu než chudí lidé. Třetí studie Humboldtovy univerzity v Berlíně dospěla k závěru, že bohatí jsou vzteklejší - v tom smyslu, že touží druhé trestat.

Není na tom nic šokujícího. Nemůžete zbohatnout, aniž byste dělali potíže a byli nároční. Potřebujete ostré lokty a bezohlednost, abyste se dostali nahoru.

V minulosti však byla většina bohatství postavena na spolupráci s obyčejnými lidmi. Majitelé továren si byli vědomi závislosti svého bohatství na kupní síle dělníků, a ovlivňovalo to jejich smýšlení. Automobilka Henryho Forda v roce 1913 zdvojnásobila plat svých dělníků na 5 dolarů a zkrátila jim pracovní dobu. Rodina výrobců čokolády Cadbury v Británii v 19. století postavila v Bournville nedaleko Birminghamu dělnické městečko.

Rozvoj finančních služeb a šíření kultury bonusů to změnily. Většina nové elity superbohatých vůbec nepřijde do kontaktu s obyčejnými lidmi. Myslí si, že jejich bohatství vzniklo jen v důsledku jejich vlastní geniality, a odřízli se od normálního života. Finanční průmysl tak plodí aroganci, sobectví a snobství.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.9. 2010