Strachy a krachy

10. 9. 2010 / Karel Dolejší

Jeden vousatý vtip vypráví o muži, který nepřestával bez zjevné příčiny mávat rukama ve vzduchu. Na otázku, proč to dělá, bez váhání odpověděl: "Zaháním slony!" A když mu namítli, že široko daleko přece žádný slon není, odvětil: "Vidíte, jak je to účinné!"

V reálném světě to bohužel někdy funguje úplně stejně. Univerzita ve Stanfordu vydala studii o tom, jak by se mělo správně postupovat při evakuaci amerického města zasaženého jaderným útokem; a zpravodajská agentura Stratfor zase kvůli naléhání čtenářů zpracovala expertní posudek na možnost útoku elektromagnetickým pulsem (EMP). Sama o sobě by to sice vůbec nepovažovala za nutné, nicméně vzhledem k mediální hysterii... Ó hrůzo, představte si takového pořádně rozzuřeného slona!

To vše se děje v okamžiku, kdy profesor ekonomie newyorské univerzity Nouriel Roubini odhaduje pravděpodobnost, že Spojené státy upadnou do druhého kola ekonomické recese, na více než čtyřicet procent - ve chvíli, kdy praktické možnosti Obamovy administrativy tomu zabránit jsou stále menší a po listopadových doplňovacích volbách do Kongresu z nich nejspíše nezbude takřka nic.

Jde nicméně o model politiky, který svým způsobem nepostrádá logiku: Jestliže úřady nedokážou čelit skutečným rizikům, alespoň vydatně předstírají, že dělají vše pro zabránění katastrofám, jež existují pouze v nejdivočejších fantaziích - i když pravděpodobnost, že opravdu nastanou, se limitně blíží nule.

Bylo by ovšem krátkozraké posmívat se Američanům. Naprosto stejný model politiky - postavený na zahánění řeckého scénáře - se přece dnes a denně provozuje i v České republice.

Vytisknout