Volání nespokojených Američanů po tom, aby Amerika znovu získala svou čest

10. 9. 2010 / Daniel Veselý

U příležitosti 47. výročí slavného projevu Martina Luthera Kinga se 28. srpna u Lincolnova památníku ve Washingtonu, D.C., konalo shromáždění nazvané "Restoring Honor" (Obnovení cti) , jež moderoval známý komentátor TV Fox Glenn Beck. Liberální list New York Times odhadl, že kolem půl milionu Američanů, drtivou většinou bílé barvy pleti, rekrutujících se vesměs ze stoupenců sílícího populistického hnutí Tea Party, do omrzení aplaudovalo heslovitým projevům Sarah Palinové a dalších -- včetně neteře Martina Luthera Alvedy Kingové -- plných nabubřelých a vyčpělých frází a slov jako "svoboda, čest, sláva, bůh, dobro, zlo, bojiště, Amerika" apod. Poselství řečníků vyzývala k obnovenému (sic!) vůdcovství Spojených států ve světě a jejich shůry dané morální povinnosti šířit dobro po celém světě.

Ultrakonzervativní komentátor mimo realitu existující TV Fox Glenn Beck a "hokejová mamka" Sarah Palinová, jež ještě donedávna nevěděla, že Afrika je kontinent, nyní pro řadu nespokojených Američanů představují naději na "obnovu americké hrdosti" a jejího "vůdcovství ve světě". Tito lidé chtějí, aby se omezila funkce státu na minimum, aby se neplýtvalo financemi na "komunistické" excesy jako jsou sociální či edukační programy, podporují rovnou daň pro miliardáře i nemajetné, zavile brojí proti "hovadině" nazývající se globální oteplování, imigrantům, potratům, podporují agresivní vojenská dobrodružství pod hlavičkou Washingtonu po celém světě, obávají se příchodu komunismu do své vlasti a prezidenta Obamu nazývají rasistou, marxistou či leninistou. Avšak skutečnost, že navrácení se do starých dobrých časů k úsvitu Unie by znamenalo uvrhnout většinu účastníků shromáždění a jeho stoupenců po celých Státech včetně všech žen do tvrdého ujařmení a vrátit moc a výsady do rukou hrstky bílých bohatých mužů, je jistě nevzrušuje, neboť jim pravděpodobně není ani známa.

I když ve Washingtonu promluvili i zástupci menšin -- afroamerických, latinskoamerických, dokonce i zástupce indiánských kmenů, i oni volali po oné harmonické době otců zakladatelů. Po zlatých pionýrských časech, kdy se v Americe uskutečňovala ještě důslednější genocida, než byl holocaust Židů za 2. světové války, která zahrnovala jak indiánskou, tak mexickou populaci.

Jeden z účastníků populistického sletu jakoby shrnul aktuálně stoupající islamofobní nálady ve Spojených státech v souvislosti s možnou výstavbou muslimského kulturního centra nedaleko "posvátného" Ground Zero: "Všechno, co jsem se o muslimech potřeboval dozvědět, jsem se dozvěděl 11. září." Uvědomují si tito "správní Američané" , že jejich vlast od 60. let podporuje nejlidnatější muslimskou zemi -- Indonésii -- včetně masové likvidace možná milionu indonéských bezzemků a členů indonéské komunistické strany, přes Suhartovu genocidu ve Východním Timoru, kde vyvraždil téměř třetinu populace, až k dnešnímu porušování lidských práv v indonéských provinciích v Západní Papui a Acehu? Proč Beck a jeho soukmenovci neprotestují proti neochvějnému spojenectví své země s nejkrutější muslimskou tyranií v Saúdské Arábii trvajícímu od 30. let minulého století? Co další přátelské represivní diktatury a režimy Washingtonu v Egyptě, Jordánsku, Kuvajtu, Maroku, Turecku atd.? Je třeba podtrhnout, že jde o vlády a úzké elity v těchto státech, jež vykonávají mnohdy drastickou represi proti svému obyvatelstvu převážně muslimské víry. Měli by s ním spíše soucítit, nikoliv ho en masse démonizovat na rozdíl od ignorance zločinů jejich vlád. Sám jsem několik islámských zemí navštívil a domnívám se, že na rozdíl od šíření středověkých předsudků a živení nenávisti proti "obyčejným muslimům", se od nich naopak můžeme mnohému učit, kupříkladu ve společenských vztazích.

Glenn Beck, kdysi zkrachovalý alkoholický dýdžej, na otevřené scéně tvrdil, že shromáždění nemá politický podtext, ačkoliv jeho domovská stanice TV Fox poskytuje PR pro Tea Parties, Republikánskou stranu a její kandidáty včetně potenciální prezidentky Sarah Palinové, a rozdmýchává rasovou a třídní nenávist. On a další řečníci se sice nepustili do kritiky prezidenta a americké vlády, sám Beck ale již dříve veřejně Obamu označil za rasistu, který v sobě nosí hluboce zakořeněnou nenávist vůči bělochům. Jindy zase tvrdil, že Obamovo prezidentství jako zlé gorily ohrožuje lidstvo, a přirovnal Obamovu Ameriku k "planetě opic." Sám Beck však dlouhá léta velebil G. W. Bushe; snad pro jeho rozumnou fiskální a zahraniční politiku a bílou barvu pokožky.

Když se Glenn Beck dozvěděl, že se jeho tažení za novou Ameriku odehraje v den výročí, kdy Martin Luther King na stejném místě pronesl svou řeč o rasové snášenlivosti a slavnou větu "Mám sen", rozhodl se ze svého ignorantství udělat přednost a ideologicky zneužil a vykastroval Kingovo poselství o lidské rovnosti pro svou mormonskou a ultrakonzervativní agendu o nadřazené bílé americké rase. Beck při tom Kinga zkraje letošního roku odsoudil jako "radikálního socialistu." Neopomněl také publiku sdělit své zkušenosti týkající se rozhovorů s Bohem, podobně jako G.W. Bush, jemuž Bůh řekl, aby napadl Afghánistán a Irák v rámci jeho "boží mise", což u obou pánů hraničí se schizofrenií.

Publicista Petr Jedlička na stránkách Deníku Referendum píše, že "slova zástupců hnutí Tea Party o nejúžasnějším, Bohem vyvoleném národě a tisícovkách bojišť nejsou blouzněním náboženských pomatenců, ale přesahem národní identity, jíž většina Američanů sdílí." Jedlička v textu upozornil na souvislost mezi konceptem predestinace, protestantskou morálkou a rozvojem amerického kapitalismu. "Koncept predestinace tvoří i základ vzniku a rozvoje amerického národa, tedy příslušného kulturně-politického mýtu," píše autor. Podle Jedličky se stoupenci Palinové a Becka ztotožňují s "krajním pojetím obecně zažité představy, vlastní kolektivní identity" a sami o sobě velké nebezpečí pro americkou společnost nepředstavují. Pokud ale stoupenci krajní pravice uvnitř Republikánské strany obsadí v listopadových primárkách více senátorských a guvernérských nominací, může jít skutečně do tuhého, konstatuje Jedlička s tím, že v rámci Republikánské strany jde však o menšinu.

Souhlasím s Noamem Chomskym, který se domnívá, že stoupenci Tea Party jsou vesměs tvrdě pracující lidé, kteří mají opravdové a oprávněné důvody ke svým stížnostem -- a že bychom je neměli jednostranně zesměšňovat; naopak je chybou roztříštěné levice, že nedokáže vzburcovat masy nespokojenců, aby vyšly do ulic, ani nedokáže tyto stížnosti adekvátně analyzovat, pracovat s nimi, popřípadě na ně adresně reagovat. Přiznám se, že mě odpovědi novodobých vůdců tažení za obnovení americké hrdosti celkem děsí již třeba proto, že poskytování extrémně nebezpečných řešení mediálním marketingem obráběnými individui jako jsou Glenn Beck, Rush Limbaugh, Bill O'Reilly, Sean Hannity či Michael Savage může vést k opravdové katastrofě.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.9. 2010