Příroda je jako firma

5. 10. 2010 / Michal Rubáš

Nedávno se jeden člen současného vládního týmu shodl s prezidentem republiky na tom, že životní prostředí je místem pro život. Není jistě náhodou, že tento objev přichází v situaci, kdy se ukazuje, že stávající tržní ekonomika takovým místem opravdu není. Její pozoruhodná schopnost uspokojovat stále větší potřeby stále menšího množství lidí si totiž o objevení nového kontinentu přímo říká. Statisícům občanů, které jenom u nás trh k životu vůbec nepotřebuje a činí bezprizornými, svítá tedy z intelektuální aktivity našich dvou ústavních činitelů určitá naděje.

Ze zpětného pohledu je vlastně s podivem, že příroda byla konzervativními liberály objevena teprve nyní. Zatím se jejich úvahy točily většinou kolem úzce vymezeného hospodářského života společnosti. Liberálové nám líčili a trpělivě vysvětlovali, jak je ekonomika na rozdíl od přírody komplexní a subtilní systém, velmi náchylný a citlivý na sebemenší neomalené vnější zásahy, jak ji lze snadno poškodit a deformovat naivními manipulacemi sociálních inženýrů neschopných dohlédnout důsledky svých kroků kvůli mnohostranné, spontánně vznikající a stabilizující provázanosti decentralizovaných činností jednotlivých aktérů. Teď si představme, že by tato perspektiva zdrženlivého agnostického liberalismu skutečně expandovala na přírodu jako celek nebo jednotlivé ekosystémy. Co více si mohou environmentalisté přát, než takové šíření konzervativního liberalismu a celkovou ekonomizaci přírody?

Dosud se soudilo, že jako firma funguje nanejvýš stát. Pod přísným dohledem schopných manažerů utrácí pouze tolik, kolik si sám vydělá. Staví své občany do konkurenčního vztahu jako každý správný podnikatel své zaměstnance či dodavatele. Přitom nezapomíná klást velký důraz na team-building a pěstování pocitu kolektivní odpovědnosti. Společná odpovědnost znamená, že mezi pracujícími bude stále více konkurence, aby na nedostatek svého výkonu nedoplatili nakonec především oni sami nebo jejich děti. K tomu je v prvé řadě zapotřebí vzdát se všech umělých regulací zavedených na ochranu práce a limitujících obrovské příjmové nerovnosti. Takové demotivující regulace by nás totiž v konečném důsledku zadlužily úplně všechny.

Po liberální ekonomizaci státu teď přichází logicky na řadu životní prostředí. I to je třeba ochránit před zadlužováním a neefektivitou, a učinit je tedy konečně místem pro ten správný život. V rámci prezidentem vytyčené liberalizace přírody bude už zase nepochybně nezbytné odstraňovat všechny ochranářské deformace, vnější zásahy a umělé regulace.

Nejvíce je spontánní řád přírody ovšem ohrožován ničím neregulovanými zásahy ze strany tržní ekonomiky starých liberálů, kteří na rozdíl od naší hlavy státu ještě nezaregistrovali, že příroda vůbec existuje. Dosavadní nedůsledná podoba tržní ekonomiky deformuje spontánní přírodní vývoj mnoha způsoby, např. umělým vynálezem peněz. Peníze travestují přirozené biologické a mentální nerovnosti, takže nemohou vyniknout, a výsledkem je cesta do rovnostářského otroctví a s ním spojené nevýkonnosti: lidem, kteří se dostávají k nedostatkovým zdrojům silou své přirozené převahy, se uměle vyrovnávají jedinci, kteří si tytéž zdroje kupují za peníze. Tím se deformuje konkurenční prostředí, porušuje proces přenosu informace a vzniká dlouhodobě neudržitelná nerovnováha, protože strategie nepřizpůsobených uměle přežívají po celé generace živeny přesvědčením, že žádoucí zdroje vznikají díky jejich peněžní poptávce, a to je velké nedorozumění. Spousta lidí tak vlastně žije v nereálném světě, v iluzi, že vytváření či ochranu zdrojů lze nahradit vyděláváním nebo utrácením peněz.

Jestliže se dnes někomu zdá, že životní prostředí je narušené a patřičně neprosperuje, pak je to zcela jistě způsobeno nedostatkem konkurence. Dokud člověk nepochopí, že peníze jsou pro chudé, bude své úsilí napínat směrem do slepé vývojové uličky a stabilita celého systému, postavená na úsilí o zvyšování vlastní konkurenceschopnosti aktérů, bude do nekonečna ohrožována.

Nejvyšší představitel naší firmy by měl v rozmluvách s ministrem ŽP rozhodně pokračovat a aplikovat hlediska konzervativního liberalismu ještě alespoň na celou sluneční soustavu, protože i na ní můžeme všichni vydělat. Astronomové jsou v traktaci svého předmětu koneckonců stejně neschopní a omezení jako ekologové v dobách, kdy studium životního prostředí ještě náleželo výlučně jim.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.10. 2010