Případ sprostého podezřelého Omara Khadra

1. 11. 2010 / Jiří Jírovec

Když si na stránkách kanadské CBS zadáte jméno Khadr, dostanete nějakých 1 700 odkazů na příběh mladého člověka, kterého semlela válka proti terorismu. Tu, jak známo, zahájil president Bush & Company, když si vybral Afghánistán jako nejlepší terč pro odvetu za 11. září 2001.

Omar Khadr je Kanaďan. Jeho otec byl Egypťan a matka Palestinka. Historie této rodiny je velmi komplikovaná a připisuje se jí spojení s bin Ládinem. Co je a co není pravda se dá těžko dokázat, protože události 11. září nezměnily jen svět, ale i naše vnímání pravdy.

Nepochybné je, že se Omar Khadr ocitl v Afghánistánu a ve věku 15 let byl zadržen, převezen do vězení v Guantánamu a obviněn z válečného zločinů: údajně hodil granát, který zabil amerického vojáka.

Takové obvinění ovšem vyžaduje politickou podporu, která si nezadá s tou, jaké se těšili čeští vyšetřovatelé a prokurátoři v padesátých letech. Do kategorie "úlev" patří například názory podložené politickými prostituty mezi Bushovými právními poradci, že se na "nepřátelské bojovníky" vězněné na Guantánamu nevztahuje Ženevská úmluva o válečných zajatcích a že je přípustné mučení těchto lidí.

Mnohé samozřejmě vyřešilo samotné Guantánamo. Tato základna neleží na americké půdě a tak tam pro vězně neplatí americké zákony -- například přístup k soudnímu systému.

Američanům pomohla i servilnost kanadské vlády, která se odmítla svého občana zastat. Ačkoli kanadský soud přikázal, aby podnikla kroky na jeho vydání do Kanady, vláda se odvolala a dokázala toto rozhodnutí zvrátit.

Další problém byl v interpretaci pojmu "dětský voják". Používání dětí ve válečných konfliktech je všeobecně známé. OSN a jiné instituce se tomu snaží bránit, ale bez většího úspěchu. Omar Khadr svým věkem do této kategorie spadal, ale Američané usoudili, že to nevadí.

Khadr až do letošního podzimu popíral svoji vinu na smrti amerického vojáka. Jenže pak nastalo kupčení s rozsudkem výměnou za přiznání viny (tato morálně-právní deviace se nazývá plea bargain). Khadr zjistil, že když bude žít ve své pravdě, mohou mu "přišít" doživotí. Takže si raději zvolil život ve lži a prostřednictvím právníků udělal s vojenským soudem dohodu typu "vlk se nažral a koza zůstala celá". Tím, že se přiznal, si zajistil svobodu (zbytek trestu si případně odsedí v Kanadě), kdežto Američané teď mohou tvrdit, že ho zavřeli právem a Kanaďané, že taky měli recht, když Američanům věřili a dali jim právo Khadra trestat. Pro kanadskou vládu se stal ze sprostého podezřelého sprostým vrahem.

Pikantní na celé záležitosti ovšem je, že případ jednoho hozeného granátu a vynuceného přiznání se uzavírá v době, kdy byly zvěřejněny dokumenty o lžích a zločinech americké vlády v Iráku a Afghánistánu. Odpověď na otázku kolik presidentů, premiérů a generálů z "koalice (ke všemu) ochotných" vojáků bude odsouzeno za válečné zločiny je, bohužel, předem jasná.

PS: Život ve lži zvolil i jistý David Hicks, Australan chycený v roce 2001 v Afghánistánu a posléze vězněný dalších 5 let na Guantánamu. Součástí jeho "plea bargain" bylo prohlášení, že s ním nebylo nelegálně nakládáno, že rok nebude komunikovat s médii a že si trest odsedí v Austrálii. Pikantní na této komedii je to, že se do hry zapojil i tehdejší ministerský předseda Howard, který tlačil na USA, aby se věc vyřešila před nadcházejícími volbami v Austrálii.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.11. 2010