Pět otázek pro pět analytiků: Co přinesou volby v USA a co to znamená

1. 11. 2010

Zpravodajský server Yahoo se v předvečer amerických voleb dotázal pěti politických analytiků, jaký výsledek očekávají a co to bude znamenat pro agendu prezidenta Obamy ve dvou zbývajících letech jeho prezidetství.

Jennifer Duffy, redaktorka časopisu Cook Political Report, Larry Sabato, ředitel Center for Politics při University of Virginia, Linda Fowler, profesorka politologie na Dartmouth College, Earl Black, politolog z Rice University v Houstonu, a výzkumník Hoover Institution Bill Whalen každý zvlášť komentovali očekávané výsledky voleb.

Na otázku, co tyto volby odlišuje od ostatních voleb poslední dekády, odpověděla Duffy, že je to mimořádně intenzívní hněv voličů a necivilizovanost. Podle Sabata se volby podobají Clintonovým volbám v roce 1994 (v nichž prezident ztratil podporu Kongresu - pozn. redakce). Fowler považuje za hlavní rozdíl katastrofální stav ekonomiky, za který Demokraté podle jejího názoru tvrdě zaplatí. Black se domnívá, že jsou to první volby v době působení prezidenta za Demokratickou stranu, který se po Lyndonu Johnsonovi pokusil realizovat ambiciózní sociální program, nicméně stal se velmi nepopulárním. Whalen, jenž je konzultantem Republíkánské strany, je přesvědčen, že Republikáni poprvé po 16 letech budou mít v Kongresu i mezi guvernéry navrch.

Na otázku, proč jsou Demokraté tak zranitelní, odpověděla Duffy, že se dopustili řady omylů a postupovali příliš stranicky; Sabato, že je to způsobeno stavem ekonomiky a nezaměstnaností, což Obama slíbil zlepšit, ale nedokázal sliby splnit; Fowler vedle ekonomiky hovořila o "efemerních" voličích Demokratické strany; Black považuje za problém přílišný posun strany doleva; a Whalen zranitelnost Demokratů přičítá několika faktorům současně: strana podle něj zašla v prosazování vlastních požadavků příliš daleko, Obama nemohl nikdy splnit přehnaná očekávání, vláda ve Washingtonu je navzdory řečem o změně a naději stále považována za dysfunkční a americká veřejnost má tendenci revoltovat proti kontrole federální vlády jedinou stranou.

Většina dotázaných se domnívala, že Demokraté takřka jistě ztratí většinu ve Sněmovně reprezentantů; někteří očekávají, že udrží těsnou většinu v Senátu.

Na otázku, zda volby oslabí hnutí Tea Party, Duffy odpověděla, že je to možné, pokud působení radikálů sníží zisky Republikánské strany, nicméně pokud by Republikáni zvítězili v šesti obvodech, kde je hnutí silné, případně kde nominovalo vlastní kandidáty, jeho vliv se před volbami v roce 2012 výrazně zvýší. Sabato se domnívá, že Tea Party Movement vyvolalo nadšení voličů, jaké je uprostřed volebního období vzácné a má věrohodné kandidáty. Podle Fowler může Tea Party uspět tam, kde Demokraté nominovali méně prominentní kandidáty. Black se otázce vyhnul a podle Whalena se vliv Tea Party může jedině zvýšit.

Na otázku, co lze očekávat v dalších dvou letech Obamova funkčního období, Duffy odvětila, že Bílý dům si bude muset vybrat mezi clintonovským modelem (posunem do středu, spoluprací s Republikány) a modelem George W. Bushe, který po prohraných volbách v roce 2006 spolupráci s Kongresem ukončil. Podle Sabata jsou obě strany vzájemně velice odcizené a spory mezi jednotlivými institucemi jimi kontrolovanými budou značné, takže v oblasti legislativy se toho mnoho neprosadí. Fowler je přesvědčena, že i v tom nejlepším případě Republikáni budou mít naráz ve funkcích spoustu nezkušených lidí, s nimiž bude velice obtížné pracovat. Black usuzuje, především dojde k tomu, že Obama ztratí schopnost nastolovat agendu, zatímco Whalen pochybuje o tom, že by byl Obama schopen spolupracovat s Republikány podobně jako Bill Clinton.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.11. 2010