To by se zvěrolékaři stát nemělo

21. 11. 2010 / Karel Dolejší

Na víkendovém sjezdu KDU-ČSL byl předsedou strany zvolen náchodský obdivovatel skinheadské kapely Orlík, zvěrolékař v Kristových letech Pavel Bělobrádek. Drtivě porazil dosavadní místopředsedkyni Michaelu Šojdrovou, oproti níž získal více než trojnásobek hlasů, a stranu údajně hodlá profilovat jako "nesocialistický" pravostředový subjekt se sociálním akcentem.

Delegáti sjezdu vyslyšeli Bělobrádkovo přání a zvolením do funkce mu umožnili, aby se napřesrok v létě oženil. Jeho motivy jsou zajisté bohulibé a naprosto autentické, ovšem proč by se ženil, kdyby nebyl předsedou...

"Prošla mi rukama spousta dobytka i sviní a věřte, že si s nimi poradím", řekl prý nový lidovecký předseda a bývalý zaměstnanec jatek delegátům s typicky křesťanskou pokorou. Byli nadšeni. A na někdejší skinheadské kapele Orlík Bělobrádka podle vlastního vyjádření zaujaly "důraz na národní hrdost, nacionalismus oproštěný od třídního boje, ostrý antikomunismus a pochopitelně frustrace z přístupu úřadů k Rómům".

Delegáti sjezdu o víkendu nepohřbili jen slabou naději na případnou koalici s ČSSD po příštích parlamentních volbách. Zvolením Bělobrádka také ukázali, že případ Čunek nebyl žádnou náhodnou epizodou, ale vyjadřuje naopak hlubší tendence směřování strany k nahnědlým siláckým vodám komunální politiky, v nichž se hledá identita prostřednictvím agresívního vymezení vůči liberalismu, socialismu, "komunismu" a "sociálně nepřizpůsobivému" etniku (jehož jméno neumí nový šéf lidovců ani správně napsat). Tento výsledek volby je přiznáním skutečnosti, že kromě zuřivého vymezování proti všem už nemá lidovecká politika žádný jiný obsah. To ale ještě neznamená, že se lidovci automaticky marginalizují. Pokud si udrží dosavadní voliče, mohou s Bělobrádkem snadno získat dodatečnou podporu v pomalu narůstající skupině příznivců "vlastenecké" ultrapravice. Jejich koaliční potenciál mezi standardními stranami se ovšem začne limitně blížit nule... I když samozřejmě stále zůstává otázkou, jaký postoj lze nakonec očekávat od ODS, která se pod Nečasem a s Jochem sama posouvá stále více k okraji pravé části politického spektra.

Sociální demokracie má nyní vlastně jen tři teoretické možnosti, jak někdy v budoucnu sestavit vládu: Velkou koalici s bratrskomafiánskou ODS či s TOP09, nebo otevřené spojenectví se slábnoucí KSČM. VV jsou jen další stranou na jedno použití, navíc nekompatibilní s kšefty vládnoucích pražských "socialistických" kmotrů, a lidovci o víkendu coby partner na celostátní úrovni definitivně vypadli ze hry.

Mimo taktických úvah o skládání koalic ovšem zbývá ještě jeden rozměr: Otázka, jestli skluz lidovců k ultrapravici vypovídá něco o české společnosti. Domnívám se, že vypovídá. Bratrstva kočičí pracky v centru tunelují nejen veřejné rozpočty, ale také legitimitu hodnot, k nimž se hubou hlásí. Venkov zaostává, jeho konzumní aspirace zůstávají nedotčeny, jsou však stále více frustrovány a vše směřuje k "řešení" typu krátký proces - s těmi nahoře i s těmi dole. Tohle tedy není ani zdaleka jen problém lidovců. Ti, kdo si v Praze rozdělují pašalíky, šíří po celém státě demoralizaci a nesou tak výraznou spoluzodpovědnost za to, co dnes mimo metropoli je nebo není politicky možné.

Jiří Čunek byl coby předseda lidovců postavou krajně problematickou. K lidem vzývajícím rasismus se však nikdy otevřeně nepřihlásil. Bělobrádek tak učinil rovnou na sjezdu, na němž byl zvolen.

Konstatovat slovy Jamese Herriota, že "To by se zvěrolékaři stát nemělo", pochopitelně vůbec neznamená vyřešit cokoliv z toho, co bylo právě zmíněno.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.11. 2010