Janeček vrací úder: když transparentnost, tak transparentnost

9. 12. 2010 / Štěpán Kotrba

Ředitel České televize navrhuje zveřejňovat na webu výrobní náklady pořadů včetně honorářů umělců. A tu nastalo mediální zděšení. Janeček brilantně ovládá timing. Argumentaci při obraně Kavčích hor před loupeživým nájezdem notorických petentů zveřejnil v den stávky státních zaměstnanců proti vládním škrtům. Na otevřený dopis "150 osobností českého kulturního a veřejného života" a představitelů kulturní fronty, tentokrát zastoupenými Českým filmovým a televizním svazem FITES a Asociací režisérů a scénáristů ARAS, českým centrem mezinárodního Pen klubu a "studentským hnutím" Inventura demokracie, ve kterém je ČT obviňována z netransparentnosti nakládání s finančními prostředky, zareagoval Janeček osobním dopisem všem signatářům, zejména těm, kteří jsou na výplatní pásce ČT.

Česká televize nemá co skrývat. Nemá proč skrývat ani výrobní náklady pořadů, ani honoráře. Jestliže je (byť to zákon neukládá) veřejností požadována větší transparentnost, není důvodu jí nevyhovět. Jestliže tvůrci nebudou souhlasit s "internetovou doložkou" a nebudou chtít své honoráře zveřejnit, mohou, stejně jako dodavatelské firmy, spolupracovat s jinými televizemi. Janečkův krok je logický - zvlášť v atmosféře všeobecné závisti a útoku na autoritu veřejné mediální služby. Stejně jako tento (smluvní) krok, je třeba nastavit i další stupeň kontroly státní autoritou - mimo vnitřního auditu oddělením controllingu a Dozorčí komisí Rady České televize a mimo vnějšího auditu hospodaření auditorskou firmou ještě možnost vnějšího auditu pomocí NKÚ. Zde je ale potřeba (stejně jako u armády) vyjmout některé otázky tvůrčího a výrobního charakteru ze systému zadávání veřejných zakázek. Jestliže je požadován výkon určitého režiséra, nelze na takovouto zakázku vyhlásit výběrové řízení. Není ale důvod utajovat charakter zakázky ani jméno režiséra, ani domluvenou sumu... Pokud je třeba doplnit výrobní řetězec unikátní technologií, také nelze pod záminkou nižší ceny vnucovat technologii jinou. A pokud existuje na technologii či licenci teritoriální monopol (fotbalová liga, balíky programů z knihoven distributorů), také je nesmyslné nastavovat stejná kritéria jako u stavební zakázky.

Pomlouvačům veřejné služby, kteří chtějí mít vliv na obsazení Rady České televize a uplatňovat zde svou moc ve prospěch sebe a svých kamarádů, je třeba zavřít ústa. I kdyby to byly kulturní "celebrity" jako režiséři Svěrák či Sommerová, kteří posledních deset let nevynechají jedninou příležitost, jak "bránit demokracii" stejně, jako ji bránili v zimě 2000 během "spacákové revoluce". Maximální otevřenost je dnes nejpřirozenějším spojencem České televize. Vůči politikům a politickým nátlakovým skupinám, vůči aktivistickým skupinám, vůči závistivcům. Nakonec se ukáže, že už se hrozně dlouho finančními prostředky v České televizi neplýtvá. Ale ukáže se také, že nic není zadarmo a kvalita stojí vždy víc, než šmíra.

Spojencem, prosazujícím kvalitu a nezávislost veřejné služby, ovšem není a nikdy nebude premiér Nečas, který se pokouší zákulisním vyhrožováním vynutit si v České televizi svůj vlastní diskuzní televizní pořad typu Železného "Volejte řediteli". Česká televize není televizí ODS. Není ani televizí Hradu, není televizí ČSSD, KSČM, Strany Zelených či jiných partají. Byť by některé z nich právě nyní měly vládní většinu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.12. 2010