Obava, že by se dlužníci vyhýbali doručení písemností, je lichá

13. 1. 2011

Pan Beránek má obavy z toho, že by se dlužníci vyhýbali doručení písemnosti, která by je upomínala na dluh. Na to je jednoduché řešení, které se již dnes aplikuje u doručování soudních obsílek do vlastních rukou (§49 odst. 4 OSŘ).

Stačilo by, kdyby věřitel poslal dlužníku doporučený dopis a ponechal si podací lístek a kopii listu (jako důkazy). Pokud by dlužník tento list nepřevzal a ani si jej nevyzvedl na poště do 10 dní od jeho uložení, mělo by se za to (zákonná domněnka), že dlužník byl dostatečným způsobem informovaný.

Pokud by měl dlužník trvalé bydliště hlašené na obecním úřadě a jiné jeho bydliště by nebylo věřiteli známo, tak by postačovalo, pokud by výzva k uhrazení dluhu byla vyvěšena na úřední vývěsce daného úřadu. Úřadům bych uložil zákonnou povinnost aby poskytly v této věci věřiteli součinnost.

Ještě bych zapracoval i možnost dlužníka domáhat se neúčinnosti doručení analogicky, jak je tomu v §50d OSŘ, tedy v případě, že se obeslaný z objektivních a omluvitelných důvodů neměl možnost s písemností seznámit, přičemž důkazní břemeno by bylo na jeho straně.

K tvrzení pana Beránka "že chytráci, kteří záměrně neplatí, co si objednali nebo půjčili, jsou v převaze" se mi pak nabízí dotaz, na základě čeho si to dovolí tvrdit.

Vytisknout