Význam a principy očkování z pohledu lékařů, babské řeči a nebezpečná demagogie

17. 1. 2011 / Štěpán Kotrba

komentář s připojeným výtahem z knihy, kterou vydala Česká vakcinologická společnost - součást České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně pod názvem "Očkování -- význam a výhody"

Prudké odmítavé reakce na svůj článek "Měla by být striktně vyžadována trestní odpovědnost za šíření nakažlivých chorob" jsem očekával, neboť vášnivé diskuse o tom, zda je potřebné, či nikoli, díky militantní lobby odpůrců očkování z řad příznivců "alternativních" a "přírodních" způsobů v léčení, i v České republice sílí. Spolu s tím ovšem sílí i nebezpečí, které pro populaci představují neočkovaní.

Půl století racionalismu, kdy očkování bylo přirozenou součástí preventivního lékařství, v mnoha odbornících otupilo potřebu obhajovat ještě dnes jeho přínos.

Zvětšují se náklady celé společnosti na léčení chorob či náklady plynoucí z trvalých následků. Myšlenka, že prodělání infekce je přirozenější a následná ochrana dlouhodobější a účinnější, je zcela špatná a je krokem zpět, do doby, kdy se nemoci léčily zaříkáváním... Dnes, v době cestování do exotických zemí, ale i velmi málo kontrolovaná migrace cizinců k nám, je na místě strach z neočkovaných lidí, kteří jsou potenciální infekční hrozbou v našem okolí.

Zákon už nyní stanoví povinnost fyzické osoby, která je hlášena k trvalému pobytu na území České republiky a cizinci, kterému je na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt podrobit se pravidelnému očkování v určených termínech a stejně tak i případnému vyšetření před nebo po očkování. Pokud se osoba danému očkování nepodrobí, orgán ochrany veřejného zdraví jí stanoví zdravotnické zařízení, které očkování provede. Novela tohoto zákona, kterou nyní připravuje ministerstvo zdravotnictví, bude stanovovat i sankce v případě odmítnutí povinného očkování. Vedle povinného očkování existují ještě nepovinná a doporučená očkování, prováděná na žádost proti infekcím, proti kterým je k dispozici očkovací látka ale nehrozí závažný epidemiologický incident nebo je plošné očkování mimo ekonomické možnosti českého zdravotnictví. Pravdou zůstává, že PR akce farmaceutického byznysu, které vedly k panice státních úředníků a nákupu nesmyslného množství vakcín proti některým typům chřipek, neměl nic do činění s vědeckým rozhodováním o rizicích, vedl k oprávněnému odporu části veřejnosti a ve výsledku tak poškodil pověst lékařů, kteří v té době až příliš pasivně, alibisticky a nedostatečně argumentovali proti této panice.

Problémem dneška jako "doby mediální" je, že lékaři i další odborníci se odmítají pouštět do diskuzí s laiky, zejména s demagogickými argumenty, které jsou ovšem přístupné leckterým senzacechtivým novinářům. A tak si v bulvárních médiích vedle horoskopů čteme i pseudolékařská i naprosto laická pojednání nejen o rizicích vakcín, aniž následuje ostrý protest odborníků. Ve společnosti tak babské řeči vítězí... A to je špatně.

Štěpán Kotrba

"Očkování -- význam a výhody"

První očkovací látky byly objeveny před více jak 200 lety. Přesto je očkování stále jednou z nejúspěšnějších a ekonomicky nejvýhodnějších metod ovlivnění zdraví jedince i celé populace. Ve všech zemích světa je očkování nejúčinnější zbraní snižující úmrtnost dětí i dospělých.

Používání očkovacích látek vedlo k úplnému vymýcení pravých neštovic, k likvidaci dětské přenosné obrny a spalniček v řadě kontinentů a jednotlivých zemích. Jen díky očkování se každoročně zachrání životy více jak 2 milionů dětí.

Dojde-li ke zvýšení zájmu o očkování a zlepšení finanční dostupnosti očkovacích látek, bude možné do budoucna zachránit dalších více jak 10 milionů životů. Očkování má význam i v dospívající a dospělé populaci. Očkování zabrání vzniku onemocnění, které mají v dospělosti horší průběh, jako je například klíšťová encefalitida, pásový opar, virová hepatitida A.

Některá onemocnění bývají u starších osob spojena s vyšším výskytem komplikací, hospitalizací nebo úmrtím. V případě chřipky umí očkování těmto komplikacím zabránit.

Očkování má také význam pro neočkované jedince v podobě nepřímého efektu. Podaří- li se v populaci dosáhnout vysoké proočkovanosti, přeruší se tím šíření infekce mezi očkovanými a tím se výrazně snižuje riziko přenosu infekce i na neočkované jedince. Tomu se říká tzv. kolektivní imunita. Očkovaní tak vlastně chrání i ty, kteří nemohou být očkováni z důvodu přidružených onemocnění, útlumu imunity nebo je pro ně očkování finančně nedostupné.

Očkování je podání očkovací látky (vakcíny) jedinci, který chce být chráněn před infekčním onemocněním. Očkovací látky mohou být podány různou cestou. Stále nejčastější cestou je injekční podání do svalu, podkoží nebo kůže. Očkovací látky se většinou aplikují do oblasti stehenního svalu (děti do 1 roku věku) nebo deltového svalu, zpravidla do nedominantní strany, tedy u praváků vlevo a naopak. Očkovací látky mohou být podány také jako tekutina ústy (očkování proti rotavirovým průjmům, choleře).

Nově se objevuje způsob podání inhalačně -- vdechnutí aerosolu nosem. Tyto očkovací látky však ještě nejsou ve všech zemích registrovány. Přesto se hledá stále méně a méně bolestivější způsob podání, tak aby očkovaný téměř podání necítil. Perspektivní jsou nebolestivé mikrojehličky nebo využití nanotechnologií ve výrobě aplikačních systémů.

Podstatou a úkolem očkování je stimulace a aktivizace příslušných buněk imunitního systému, které začnou vytvářet příslušné protilátky a tzv. paměťové buňky.

Protilátky pak ve velkém množství cirkulují krevními cévami v našem těle. Plní funkci jakýchsi strážců, kteří čekají na případný vstup baktérie či viru do organismu. Dojde-li k jejich průniku do organismu, protilátky se na ně okamžitě navážou, zneutralizují je a znemožní jejich množení, šíření a napadání dalších buněk našeho těla. Tím je znemožněno propuknutí infekce a člověk neonemocní.

Množství protilátek v krvi vzniklých po očkování postupně klesá až dojde k poklesu pod množství, které je ještě dostatečné na boj s původci infekcí. Aby se tak nestalo, je u řady očkování doporučováno podání další dávky očkovací látky (posilující dávky), zvané přeočkování.

U různých očkování je interval do posilující dávky různě dlouhý, od 3 let, přes desítky let až po celoživotní ochranu, bez nutnosti přeočkování. Další významnou složkou imunitní odpovědi na očkování je tvorba paměťových buněk. Paměťové buňky cirkulují v krevním oběhu a čekají, podobně jako protilátky, na případný kontakt s původcem infekce. V případě proniknutí původce do organismu, si tyto buňky "pamatují" co vyvolalo jejich tvorbu, očkovací látku podobnou původci infekce. Proto na původce reagují velice rychle, znají ho, a začnou produkovat velká množství protilátek, která posílí účinek těch stávajících dřív než dojde k propuknutí nemoci. Některé očkovací látky (očkování proti karcinomu děložního čípku) umí stimulovat imunitní systém lépe než samotná infekce a proto ochrana po očkování je daleko vyšší než po prodělané infekci, což je unikátní.

Očkovací látky obsahují hlavní složku, která stimuluje imunitní systém a pomocné látky nutné pro stabilitu, trvanlivost a bezpečnost. Hlavní složka je připravována z celé baktérie nebo viru, nebo pouze z významných částí původce (polysacharidy, proteiny), nebo z látek produkovaných původci (toxoidy). Podle toho se očkovací látky rozdělují na celobuněčné (celý, oslabený nebo mrtvý virus či baktérie), subjednotkové látky (pouze významná část viru či baktérie), polysacharidové látky (molekuly cukru z povrchu původce), konjugované látky (polysacharid navázaný na imunitu stimulující molekuly), rekombinantní látky (připravené metodou genetického inženýrství).

Žádná očkovací látka neobsahuje takovou hlavní složku, která by byla schopna vyvolat vlastní onemocnění, z očkování nelze onemocnět!

Očkovací látky musí být dostatečně silné, stimulující, proto se mohou po jejich podání objevit nežádoucí účinky. Nejčastěji to bývá bolest, otok, zduření v místě vpichu nebo zvýšená teplota, únavnost, nevolnost. Všechny tyto účinky jsou přirozenou reakcí na očkování, které může doprovázet skutečnost, že imunitní systém začal pracovat. Až na výjimky, jsou účinky krátkodobé, trvající 1-3 dny a samovolně odeznívají bez nutnosti léčby.

Závažné účinky v podobě alergických reakcí, neurologických obtíží nebo šokového stavu jsou velice vzácné. S přípravou nových, moderních očkovacích látek klesá výskyt závažných účinků. Zároveň klesá zátěž imunitního systému, protože nové očkovací látky obsahují jenom ty složky, které jsou nezbytné k vytvoření imunitní ochrany. Např. první celobuněčná očkovací látka proti černému kašli obsahovala 3 000 antigenů (složka vakcíny, která stimuluje imunitní systém), nová subjednotková obsahuje jen 3-5 antigenů. Zbývající složky nejsou pro tvorbu ochrany nezbytné.

Díky vývoji nových očkovacích látek tak přibývá nemocí, proti kterým můžeme očkovat, ale současně klesá imunitní zátěž očkovaného.

V porovnání s tím, jak organismus každodenně bojuje s baktériemi a viry v našem okolí, zaměstnává očkování imunitní systém zcela zanedbatelně. Současně však poskytuje významnou ochranu proti infekčním nemocem.

zdroj: doc. MUDr. Roman Chlíbek, PhD. prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., PhD. MUDr. Jan Smetana, PhD. prof. MUDr. Miroslav Špliňo, DrSc. - Česká vakcinologická společnost, ČLS JEP: Očkování, význam a výhody ZDE

autoritativní informace: Česká vakcinologická společnost, ČLS JEP ZDE

Dětský očkovací kalendář v ČR platný k 1.1. 2010 ZDE
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 17.1. 2011